Stoker

Chan-wook Park atmosféru tohoto filmu natočil naprosto luxusně. Stejně tak Clint Mansell složil naprosto úžasnou muziku na piáno. Na druhou stranu mně na tomhle psycho thrilleru vadilo, že se celou hodinu neděje vůbec nic. No i když vlastně děje. Buduje se ta atmosféra. Děsně, děsně pomalu a neuvěřitelně intenzivně. Pak jak kdyby to chytlo druhý dech a rozjelo se přesně to, na co jsem celou dobu čekal a čemu jsem vlastně nevěřil, že se ve skutečnosti stane. Jenže jakmile se to rozjede, zase tak dobrý to není. Takže mi nezbývá nic jiného, než si vzpomenout na ty momenty z první hodiny, kdy režisér budoval tu psycho atmosféru, kterou pak solidně odpálil. (29.12.2014)

Obavy z toho, že Park Chan-wook po přesunu do Hollywoodu vyměkne nebo se bude muset podřizovat tamním pravidlům, se ukázaly jako zcela liché. Naopak, Park ve Stokerových všem svým americkým kolegům ukázal, jak neuvěřitelně účinným a opojným způsobem pracovat s některými základními principy hollywoodských filmů. S tím souvisí i to notně pomýlené srovnání s Terrencem Malickem, protože zatímco texaskému stydlínovi jde v první řadě o vytváření poetických impresí, Park podobně vypadající záběry působivě zužitkovává v narativním opakování (a variaci), čímž jim dává i jiný účel než čistě atmosferický nebo symbolický. Dále jsou samozřejmě nesmyslná všechna ta silácká obvinění z manýrismu nebo "vizuální onanie", jelikož - podobně jako v Lady Vengeance, kdy se přestylizovanost filmu zrcadlila v touze hlavní hrdinky vykonat "krásnou pomstu" - je ona všudypřítomná prostupnost časových a prostorových rovin (potažmo práce z mimozáběrovým zvukem) motivována schopností Indie slyšet a vidět věci, které jiní nevnímají. Ve Stokerových jsou minimálně dvě křížově stříhané sekvence, které jsou natolik sofistikované a geniálně vygradované, že mi u nich padala čelist a popravdě nevím, kdy jsem naposledy viděl něco tak dokonalého. Svým způsobem chápu, že je to hodně formalistická potěcha, ale u filmu, který tak důmyslně pracuje s očekáváním (a jeho několikanásobným podvracením), napětím a distribucí informací, bych i u "imerzivně" naladěných diváků čekal víc než jen otrávená hlášení o neskonalé nudě. Spolu s Lady Vengeance nejlepší Park. (06.06.2013)

Have you ever seen a picture of yourself, taken when you didn't know you were being photographed, from an angle that you don't usually see when you look in a mirror, and you think: "That's me... that's ALSO me." Tak tohle se z vaší dcerunky stane, když ji budete brát na lov.. Brr. Po shlédnutí mám skoro husí kůži. Z technického hlediska dokonalý thriller, tak podmanivé záběry a hustou atmosféru v kombinaci s velice vyvedeným scénářem (který psal mimochodem Wentworth z Prison Breaku) jsem již dlouho nezahlédla. Je pravda, že film si drží poněkud unylé tempo a pomalými krůčky se dostává k závěrečné gradaci, až bych čekala, že mě to absolutně nebude bavit. Ale od prvních vteřin jsem byla připoutaná k obrazovce.Obvykle takový ten pocit u filmu, kdy přemýšlím, kdo je větší psycho nesnáším, ale "Stoker" si udržel mou pozornost. Nicole Kidman byla krásná jako snad nikdy předtím, Goode působil jako opravdový psychopat a Mia? S tou mám trochu problém. Jednak jsem jí ten pozérský přístup nevěřila a taky jsem ji tak trochu měla chut nakopat někam. Myslím, že se jí budu nějakou chvíl vyhýbat. Jsou to spíš takové lepší tři hvězdčky, ale když znovu uvážím tu perfektní kameru a jak jsem nedýchala napětím, ty 4* si to zaslouží. Psycho psycho psycho. (30.06.2013)

V mnoha jiných případech by se dalo něco podobného hodnotit jen jako průměr s pozlátkem, ale tady to prostě nejde. Ona je zde zdánlivá jednoduchost scénáře zcela záměrně zvolená, aby vytvořila prostor pro divákovo spásání senzačně precizního vizuálu v kombinaci s uhrančivými hereckými výkony hlavní herecké trojice. Sexuální napětí je v některých scénách tak hutné, že když s odstupem píši tento komentář, musím si jít Stokery pustit ještě jednou a osolit to Parkovi plným kotlem. Komu to nesedne, pochopím....90% (09.06.2013)

Zhlédnuto v kině. Už dlouho jsem neviděl film, který by uměl tak krásně ukázat, že režisér není jen někdo, kdo řve "střih". Pokud to je totiž někdo, kdo tomu rozumí, tak ty záběry vypadají jako malované a každá scéna na vás dokáže zapůsobit. A přesně tohle je pro mě Stoker. K tomu všemu připočtěte dokonalou Miu, úžasnou Nicole a hrozivého, ale působivého Matthewa a scénář, který má na svědomí Michael Scofield (který není vůbec špatný, BTW) a dostanete film, který si prostě musíte zamilovat. Nevšední, jedinečný a vizuálně podmanivý. Už se těším na druhé zhlédnutí. 100 %. (30.03.2013)