Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta

Pirátům se opravdu povedlo vrátit se ke kořenům, vizuálně je cítit, že časy ošklivě ateliérové čtyřky jsou ta tam a noví progresivní skandinávští režiséři, jejichž jména si snad nikdy nezapamatuju, mají řemeslo v malíku a opět se na to hezky kouká. V akčních sekvencích znovu zní ten starý Bedeltovský-Zimmerovský motiv (nový skladatel absolutně zaměnitelný a nic nového extra nepřinesl) a provází, hlavně za začátku, hutné akční šermovačky přesně tak, jak to od Disneyho známe. Nikdy se to však nepřeklene v euforii a pocit, že vlastně koukáme na něco nového a vyloženě strhujícího. Jack je opět věčně opilý nemehlo, kterého milují mraky puberťáků, což vyvažuje správně děsivý a nechutný Javier Bardem, ovšem ani po něm, jakmile se slehne voda, se mi v dalších dílech stejskat nebude. Hodně jsem doufal, že to dopadne alespoň takhle a pátí piráti nebudou úplně sestřelený publikem, ale po úvodním hypu jsem přecijen čekal malinko víc než jen bezchybně poctivé blockbusterovské řemeslo. PS : Paul McCartney byl tak akorát k smíchu. .. 7/10 (26.05.2017)

Nečekal jsem nic, dostal jsem hodně fajn podívanou. I když to tak ze začátku možná nevypadá. Prvních pětačtyřicet minut se Piráti snaží opět recyklovat Jacka Sparrowa a jeho fóry, což bohužel moc nefunguje. Tahle postava už fakt ničím moc nepřekvapí a noví hrdinové zpočátku nepůsobí zrovna zajímavě. Pak se ale vypluje na moře a režiséři Joachim Rønning a Espen Sandberg jakoby se rozhodli hodit za hlavu všechny legrácky a přitlačit mnohem víc na dobrodružnou atmosféru. A jde jim to. Obří rozpočet je na filmu vidět a Salazarova pomsta je velkolepá podívaná a neskutečně šlape. Zároveň tu však v rámci dobrodružného žánru fungují emoce a Kaya Scodelario je jako nová hrdinka hodně fajn. Což potěší i vzhledem k tomu, že nováček Brenton Thwaites moc nezaujme a i Bardem by si zasloužil trochu zajímavější roli. Ovšem přes všechno to dobrodružné blbnutí a tempo budete nejspíš tyhle nedostatky řešit až po filmu. Během něj na to fakt nebude čas. Poctivý bruckheimerovský blockbuster a po jedničce nejlepší film série. (24.05.2017)

Měl jsem po pátém dílu Pirátů z Karibiku poměrně rozporuplné pocity. Na jedné straně je jeden z nejlepších příběhů celé série a na straně druhé je málo vtipu a zábavných scén a hlavně naprosto zbytečné linka Orlanda s Keirou, kteří se ve filmu ukázali snad jenom proto, abychom na ně nikdy už nezapomněli. Ve výsledku jsem ale pátý díl zhodnotil jako rozhodně lepší, nežli třetí a čtvrtý. Příběh je pořád tak strašně silná složka, že je škoda jí opomenout. Javier Bardem se tu předvedl a naprosto perfektně mu sekundoval Geoffrey Rush. Johnny tu pro změnu opět absolutně přehrával, ale lepší to s ním už asi nebude. Parta mladých je tu pak spíš na záskok za statické postavičky, ale snést se ve výsledku víceméně i daly. Pokud ale Piráty máte rádi, tak neváhejte. Najde se tu pár geniálních scén, na které moc rádi budete vzpomínat. Pokud například zmíním scénu s gilotinou, tak mi určitě každý dá za pravdu. Celkově musím dodat, že jsem rád, jak Piráti kvalitně pokročili od posledních dílů. Mají své mouchy, ale nakonec jim je rádi odpustíte. (06.06.2017)

No kupodivu to nebylo až tak hrozný, jak jsem se obával. Po prakticky nekoukatelným třetím a čtvrtém dílu mě tohle sice nenadchlo, ale zároveň ani nijak nepohoršilo. Mé hodnocení vychází z toho, že tahle série je mi protivná, ale pokud je toto její zakončení, tak budiž, já to beru, ale další díly už fakt netočte, díky.40% (22.06.2019)

Nie je to len šťastná ruka pri výbere hercov, ktorí majú k príbehu vzťah a svoju prácu si užili, ktorá robí piaty diel Pirátov z Karibiku ako tak vydareným a obľúbeným. Benefitom snímky je tiež bezchybná práca kostymérov a maskérov či nebojácna kamera a kvalitné CGI. V súčte tak v Disneyho dielňach vznikla prehliadka, ktorá urobila v histórii pirátskeho dobrodružstva veľký medzník. Technicky najvydarenejšie. Najriskantnejšie, čo sa týka hudobného sprievodu. A čiastočne Nórom patrí post aj najodvážnejšie - obsadiť do jedného z najočakávanejších filmov toho roka vcelku nové tváre a zároveň vykopnúť na stage Johnnyho Deppa, je krok obdivuhodný. Treba však dodať, že v určitých momentoch pristihneme scenáristu ako sklopí uši a vypustí na šíre more pár klišé. Trochu hlúpych, ale odpustiteľných. Samou hrôzou zo Salazara na ne však dosť možno zabudneme. (09.09.2019)