Ten, kdo stojí v koutě

Jeden z nejopravdovějších a nejupřímnějších teenagerovských filmů, jaký jsem kdy viděla. Nevyskytují se zde žádná klišé, jak možná čekáte. Mě film vrátil o těch pár let zpátky na střední a v několika momentech jsem se sama viděla, neříkejte, že Vy ne. Jeden moment byl pak pro mě přímo zdrcující, byla to ta pravda, kterou jsem vlastně ani slyšet nechtěla. Film výborně zobrazuje sílu a důležitost přátelství a taky je zde nádherně zobrazena síla okamžiku. Herci do svých rolí sedí. Měla jsem strach, že budu mít problém s Ezrou Millerem, že už ho nikdy nebudu schopná vidět jinak než ďábelského Kevina, ale po chvíli se mé obavy rozplynuly a je to právě on, kdo herecky válcuje všechny kolem. The Perks of Being a Wallflower je filmem, který nebude sbírat žádná ocenění, ale pro publikum, pro které je natočen, je to téměř dokonalý film. Nevím, zda bych teď byla schopná doporučit nějaký lepší film někomu, kdo je momentálně ve studentských letech. Krásně natočený film s obrovským srdcem a skvělým soundtrackem. (15.12.2012)

To Oliver Tate byl aspoň vtipný, uměl lépe vystihnout dobu středoškolských lásek a uměl vyprávět, jak rafinovaně tak přímočaře. Oproti tomu "Perks" nabízí jen obnošený huňatý svetr pro začínající hipstery. Ale ať nejsem jenom kousavý, tak celkové poselství, že za všechno si vlastně můžeme sami a všechno je to jenom v našich hlavách, je vlastně v podstatě fajn, jen by to nesmělo být jediné, co si člověk z filmu odnese. PS: Ale za Bluntmanovu reakci to asi stálo natočit, škoda, že tak hysterický nebyl i ten film. :) (04.01.2013)

Charlieho malá tajemství jsou příjemným romanticko-dramatickým překvapením. A co že mě tak mile překvapilo? Především námět, resp. děj filmu, který není trapný, ale naopak lidský a občas emotivní. Dále herci, kteří nepůsobí uměle nebo odpudivě a pouze pro cílovou skupinu teenagerů. Překvapily mě i zvraty a samotné provedení, mnohé myšlenky a docela působivý a dobře natočený závěr. (09.08.2013)

Hrejivý a povrchný midcult, ktorý (mňa) nebaví a primárne sa opája iba sám sebou. Nič čo by som musel vidieť znovu. Dôkaz, že tento vypočítavý druh indie poetiky mi vôbec nesedí a potešenie v ňom nenachádzam. Ešte že americký nezávislý film stále žije a má svoju tvár, ktorá sa tejto falošnej našťastie nepribližuje... (20.08.2014)

Nevěřil jsem, že mě americká pubertální reklama na cukrovou vatu dokáže nějak zasáhnout, ale tohle mělo vážně sílu. Je to sice jenom další variace na stokrát ohrané téma a s příchodem závěrečných titulků shledáme, že jsme se nedopracovali k ničemu překvapujícímu nebo duševně hlubokému, ale způsob, jakým je tenhle příběh o důležitosti přátelství natočen, si mě jednoznačně získal a připravil mi hned několik nádherných scén (všechny konfrontace Lermana s Emmou Watson jsem si díky jejich přirozenému herectví vyloženě užíval), které jen tak z hlavy nevyženu... Malý velký film, jinak se to nazvat prostě nedá. 85% (15.07.2013)