Godzilla

Godzillu si, milí pamrdi, dovoluji okomentovat až nyní, neboť tenkráte v časech pradávných, kdy jsem jí nasolil tři hvězdy, jsem viděl pouze kinorip o kvalitě čínských petard. Takže šlo o život. A hodnotit tady film na základě kinoripu je taky o život. Samozvaní arbitři morálky by mohli povolat HOMOrotu a ta by vás za trest v hlubinách pekelných až do skonání jsoucna šukala do prdele. Takže si dovoluji utrousit pár slov až nyní, po zakoupení kvalitního BRripu. Mno, hodnocení se teda nemění, neboť mé předčasné soudy nejsou nikdy neuvážené a pokud někoho na základě jedné zprávy z pošty nazvu vypatlaným čurákem s inteligencí nedopečeného kuřete, tak jím zaručeně je. A jeho matka by se měla stydět! Tedy pokud toho jsou ovečky schopny. Takže, Godzilla. Jasně, jedná se o praštěnou popcornovku. Jasně, hlavní postavy pobraly asi tolik rozumu, co zdegenerovaný syn dvou sourozenců poté, kdy jej i vedení Kauflandu odmítlo zaměstnat jako regál na tvarůžky, ale debilní rozhodnutí k filmům prostě patří. Kdyby si ráno hlavní postava šla prostě vyčistit zuby, namísto toho, aby omylem stvořila geneticky zmutované monstrum co ohrozí veškerý život na planetě, asi by to nikoho, kromě pravidelných čtenářů měsíčníku Mladý dentista, moc nebavilo. Takže díky za filmové dementy. Musím taky zmínit hlavně mého oblíbence Heisenberga, na kterého jsem se těšil jak Jaro Slávik na klystýr, bohužel jej musím značně politovati, neboť borec si zahrál v Godzille a ani se jí nedožil. A není se čemu divit, když slavné monstrum spatříme kompletně až v padesáté páté minutě a ještě ke všemu vypadá jak SPOILER piča KONEC SPOILERU. Do té doby jistě nepřežije i nejeden netrpělivý divák, který potřebuje digitální efekty i při sraní. A ještě taky musím konfrontovat názory ohledně tmy, kdy si i mnoho mých oblíbenců stěžuje, že ve filmu je prakticky neustále tma a monstra (hups, ano, je jich tam víc) nejdou téměř vůbec vidět. No jasně! Vždyť o tom to taky je, atmosféra je mnohem temnější a scény napínavější, pamrdi. Já si na to navíc naladil atmosféru i doma, takže jsem si to pustil v noci, úplně sám, dal televizi naplno, zatáhl závěsy, nezamkl si vchodové dveře, podřezal pár morčat, vypil jejich krev a temné scény si dost užil. Bohužel na čtvrtou hvězdu to stále není a to za Godzillí superschopnost, kterou nám velkolepě předvede na konci. To bylo teda velkolepě trapný, ale jinak filmek dopohůdki. (28.08.2014)

Výživná spielbergovina, ktorá pracuje s tušením neznámeho a ľudským pohľadom na epickú skazu, je v každej scéne plná originálnych režijných nápadov a nádherne graduje k mohutnej deštrukcii. Prvotriedna filmárčina, ktorá niekoľkokrát vtipne ide proti diváckym očakávaniam. Desplatova hudba funguje stopercentne. (22.05.2014)

Emmerichovu Godzillu miluju a nedám na ni dopustit, takže jsem byla zvědava, jak si tvůrci poradí s tímto nejnovějším snímkem o legendárním gigantickém tvorovi. Já jsem docela spokojena. Dvouhodinová stopáž je od začátku do konce nabitá akcí a nenudila mě ani na chvíli. Aaron Taylor-Johnson mi přišel takový nevýrazný, nezajímavý, zbytek obsazení mi přišel o dost lepší. Hlavní akci obstarávají souboje Godzilly s čímsi, co vypadá jako nějaký mutant mezi Vetřelcem a tím monstrózním tvorem, který v The Mist podle Kingovy povídky přecházel ke konci filmu silnici. Nejlépe to vystihl Upřímný trailer, tam je řečeno vše:) "Arogance člověka spočívá v tom, že si myslí, že má přírodu pod kontrolou, a ne obráceně." (17.11.2014)

Poetiku, zákonitosti, motivy a stupiditu filmů godzillí série to může s moderním blockbusterem kombinovat sebelépe, (to ať posoudí místní znalci kaidžu eiga), ale s nabubřelým konstatováním, že je to snímek roku, na mě nechoďte. Neustálé okrádání o divácké atrakce vyvolává asi tolik slasti, jak kdyby vám někdo z pusy pořád bral rozpouštějící se čtvereček luxusní čokolády. Dokážu ocenit celkovou nekonvečnost, perfektní triky nebo temnou Desplatovu hudbu i oddalované vyvrcholení, ovšem ono finále za to čekání nestálo. 65 %. [Kino, 2D] (30.06.2014)

Nejde o žádný umělecký film, ani o celkovou revoltu vůči hollywoodským normám, protože vzdor v určitých aspektech znamená posílení aspektů jiných. Jenže jakkoli pořád reprezentuje precizní filmařskou práci na poli filmu jako zprostředkovatele zábavy, tak systematicky ozvláštňující přesun důrazu z lidských postav a z trikových atrakcí může pro některé diváky reprezentovat rušivý postup. Více v mé analytické kritice "O monstrech a lidech". (19.05.2014)