Godzilla

Edwardsova jízdenka do áčkové hollywoodské ligy mi sedla náramně. Vůbec mi nevadila absence ještěra téměř v první půlce filmu, naprosto kvituju ono naznačování přítomnosti něčeho obrovitánského (nadpozemského, božského). Godzillí řev bych pouštěl nešťastníkům trpícím zácpou, to by ty sračky lítaly jedna báseň, vskutku kulervoucí a monstrózní. Slova jako monstrózní, ohromné nebo ultimátní mi jinak skákala v mozku z neuronu na neuron pokaždé, když došlo k nějaké konfrontaci Godzilly s MUTO, docela by mě zajímalo, u kterého wrestlera se ještěrák zaučoval. People´s Elbow Dwayne "The Rock" Johnsona je určitě efektní, avšak Godzillí "Tail Road to Eternity", opravdu zaryl moje nehty do kinosedačky. Následující "Ice Kiss Gilotine" byl onou třešničkou na lahodném dortu. Cesta, jakou Edwards urazil od Zakázané zóny ke Godzille, to je prostě masakr, skutečně jsem si to moc užil, těším se na dvojku ukrutně, s nadšením přivítám další monstra, jen doufám, že se z toho režisér nepodělá a pojede stále podle sebe. Pátou hvězdičku schovávám pro MechaGodzillu :) 160 miliónů dolarů(rozpočet)/508 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.08.2014)

Porovnání s předchozí Godzillou být bohužel musí, i když to vlastně ani nejde. Nehodnotím ale filmy jako takové, hodnotím spíš dobu, kdy jsem dané filmy viděl. Dneska bych oba hodnotil nejspíš i stejně, první americká Godzilla ale u mě pořád zůstane s lepším hodnocením, protože jsem na tenhle film nestál frontu ve videopůjčovně a nemluvilo se o něm tak dlouho, jako o tom prvním. Také jsem byl mladší a ty kraviny, co tam Emmerich naplácal jsem tak nějak ani nevnímal. Bral jsem ale fakt, že vše je totálně monumentální a tak nějak si to užíval. Tady třeba beru fakt, že Gareth Edwards to konečně natočil tak, jak nemůže Japonec říct ani slovo. Také se mi líbí, že v rámci příběhu je to úplně jiný svět, u čehož jsem vlastně i rád. Emmerichova Godzilla byla brutální nesmysl a neměla s původní Godzillou nic společného. Také se mi líbí i to, jak Edwards pojal digitální efekty. Každopádně u takového filmu je to možná i dost na škodu. Udělal to tak jako když točil Monsters a nevím, jestli to plno lidem sedne. Tenhle undergroundový způsob totiž Godzille moc nešmakuje, zdá se mi. Noční akční scény, ve kterých nevidím skoro nic mě dost rozčilovali. Na druhou stranu i ty měly své kouzlo, proto zůstávám u lepších třech. (29.10.2014)

Pocta originálním Godzillám. Jako děcko jsem na satelitu (RTL, SAT 1, PRO 7) tyhle věci přímo hltal a Edwards zdá se taky. Tenhle realističtěji pojatý katastrofický film je na míle daleko vzdálený popkornové kamarádce z devadesátých let. Bacul je tu vlastně za klaďáka a lidi jsou tady jenom proto, aby byli sem tam zašlápnuti nebo sežráni. Velká škoda nevyrovnaného scénáře, který na jedné straně skvěle skrývá a přednáší celou mytologii velice svěže, na druhé selhává v lidské rovině, kde i vinou mizerného Aarona Taylora-Johnsona divák nemá k hlavnímu hrdinovi vztah a často proklíná obecnou lidskou hloupost (svým způsobem jde stále o věrnost originálům, ale už nadbytečnou). Jediný Bryan Cranston mačká ze své postavy maximum a je monstrům obstojným přihrávačem. Trikově špičkové, závěr je přehlídkou oku lahodících záběrů, které kombinují moderní styl natáčení s tradicí japonských kaju filmů. Vyměňte lidi a sem s dvojkou! (18.05.2014)

Biják, ktorý sa síce vezie v bezpečných klišé, detskej prístupnosti a ničím neprekvapí, ale aspoň drží pokope (Pacific Rim bol odvážnejší a viacej cool, ale dramaturgicky nefunkčný). Na rozdiel od Emmerichovej verzie navyše ctí pravidlá japonského kultu a s hollywoodskymi technickými možnosťami umožňuje arigatovcom užiť si ich Jánošíka tak, ako ho ešte nevideli. Postavy, hoci hrané oceňovanými a v blockbusteroch nevídanými hercami sú druhoradé, podstatná je epickosť a atmosferický vizuál v duchu spielbergovských dobrodružstiev. Toho pripomínaju i konkrétne scény ako úvodný let vrtulníka na ostrov či opakované umiestňovanie detí do každej napínavej akcie. Dnes spokojnosť, pred piati rokmi by to bolo nadšenie. (14.05.2014)

Těžká pocta starým filmů a ještě starší Godzille, která se totálně otočila zády k diváckým očekáváním. Ten, pro koho je Godzilla jen "ta od Rolanda Emmericha", bude v kině zažívat šok infarktových rozměrů. Edwards z vysoka kašle na okázalou akci i snahu těžit z vysokého rozpočtu prostřednictvím hlavního monstra. Místo toho mu jde především o vykreslení zoufalé situace, jíž prezentuje očima přihlížejících, kteří na situaci nemohou nic změnit. A to je vzhledem ke zvolenému konceptu nejen v pořádku, ale vlastně i jediné možné řešení. Mám ohromnou radost z toho, že v dnešní době může vzniknout podobně nekompromisní kousek a navíc ještě vydělat. Teď to chce dvojku s Mothrou! 90%. (18.05.2014)