Terapie láskou

To jsou mi zase homoódy a enormně přebušená procenta! Prý "nejorginálnější romantická komedie", "skvostná romance" a podobné výstřiky životem zklamaných vdov a obézních hochů, co nepokrytě vyleštili u Hladových her. Hovno, je to terapie žehem. Základní kostra postav nepatrně originální je, protože tokání mezi nymfou s přetočeným tachometrem a maniodepresivním pacošem tu snad ještě nebylo, ale o komedii nemůže být řeč, romantické to je asi jako morová rána, a tak nakoupíte jen dvě hodiny oscarově klišovitého žvanění zakončeného hříšným kancem, u kterého by pošel nudou snad i závodní psychiatr. Pravdou je, že slečna Lórencová by už jen svým medovým basem mohla úspěšně napomáhat při odběru spermatu, a tak se u toho dá alespoň trochu rozjímat o čvachtání v loužích a polohových závodech v olympijském bazénu. Ani Bredlyho tentokrát nezabili, je sladký a hraje jako o život a na své si tak dozajista esteticky přijde i menšina s rektálními teploměry. (11.02.2013)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)

Opravdu bych potřeboval asi nějakou tu chemii, protože tady žádná emocionálně uvěřitelná nebyla. Průměrná zápletka, nezajímavé herecké výkony, spousta "dramatického" žvanění a lacině neuvěřitelné vyústění. Tahle terapie se mnou ani nehla. Jak by mohla, když stěží naplňuje své žánrové označení. Neotvírá srdce, některým však zatemňuje mozek. ___ Korunu všemu nasazují letošní nominace - sázím 0/8 - už tak je to od Weinsteinů úctyhodný lobbing. (19.01.2013)

Nejkrásnější pohlazení po duši, jaké jsem zažila za hodně dlouhou dobu. Tiffany a Pat jsou dva lidé, se kterými se život nemazlil, dokázali se však postavit a najít svou pravou terapii. Velká poklona Davidovi O. Russellovi nejen za režii, ale i za ten fantastický scénář, každá scéna má pevně dané místo, má smysl a většina slovních přestřelek směřuje k nějaké pointě. David má navíc smysl pro velké momenty, vždy danou scénou dokáže zaútočit na to správné místo diváka. Film, u kterého se budete smát i plakat, někdy i oboje zároveň. Jennifer Lawrence a Bradley Cooper jsou fantastická dvojice, chemie mezi nimi byla obrovská, Bradley podal svůj dosavadní nejlepší výkon a Jennifer zde má hned několik silných scén, kterýma mě totálně uzemnila. Krásně natočený film, který je vyloženě dárkem pro všechny, kteří zažívají nějaké špatné období, a mám pocit, že právě pro ty to David celé točil. Úžasný filmový zážitek a už se moc těším, jak si na to zajdu do kina a tento malý skvost představím dalším a dalším známým. (13.01.2013)

"Calm down, crazy!" Možná, že jsem čekala něco trochu jiného, obzvlášť se vším tím humbukem kolem tohohle filmu a Jennifer vyhrávající jednu cenu za druhou, ale vlastně se mi to líbilo. Bylo to trochu jiné, vtipné a celkem dobrý soundtrack. Co ale nepochopím je, proč bylo tolik herců nominovaných na Oscary, hlavní dvojce ještě budiž, ale co ti ostatní? Každopádně zajímavý a dojemný film, i když bych řekla, že nebude pro každého. 4* (01.03.2013)