Okno do hřbitova

(CINEMA MUNDI 2011) Na začátek komentáře je nutno uvést, že se mé hodnocení vztahuje pouze na dvě vybrané povídky (Imbecil a Ludmila), které byly promítnuty v rámci Dne s ČT na Cinema Mundi. Uniká mi, proč byly vybrány zrovna ty nejotřesnější části, když by se mělo jednat o reprezentativní vzorek, jenž by měl diváka k seriálu nalákat. Pokud ony dvě epizody byly to nejlepší, co první série nabízí, tak se tímto počinem Centrum dramatických pořadů brněnského studia ČT propadá na úplné dno seriálové tvorby. Vladimír Michálek je sice jedním z našich nejzajímavějších polistopadových tvůrců, který se nebojí experimentovat, ale zde jeho jméno nefunguje jako značka a není apriori zárukou kvalitu, protože pouze plní zadaný úkol. Talent v inscenování jednotlivých scén se nezapře, jenže požadovaný dopad na diváka kálí jednak agažování herců z moravských divadel, kterým někdo zapomněl říct, že je rozdíl mezi hraním na divadle a ve filmu (potažmo seriálu), jednak scenáristická a dramaturgická bezradnost. Na jaké divácké spektrum OKNO DO HŘBITOVA cílí, proč jsou prostoduché příběhy s esenciálně dementními dialogy předvídatelnými moralitkami, z jakých důvodů je ilustrativní hudba natolik upřednostňována, až to má nechtěně parodický efekt...? Otázky, samé otázky. Už mě nebaví ani pátrat po odpovědích. (04.03.2011)

Naprosto promrhaná příležitost převést Švandrlíkovo skvělý povídky do televizní podoby. Podle mě jsou hlavním problémem herci, který jsou možná neokoukaný, ale taky hrajou zoufale amatérsky. Jedna hvězda je prakticky jen za první povídku, která byla díky Polívkovi a Slavíkový o několik tříd vejš, než další skoro ochotnický díly s opravdu tragickejma hercema. (13.10.2012)

Mrazivé a zajímavé pásmo hororových povídek. Některé překvapily svojí invencí, některé nebyly tak úplně k pochopení a některé byly strašidelné. Klady: velké překvapení v režijním pojetí Vladimíra Michálka, kvalitní a nepříliš okoukané herecké obsazení, invence, vypointované závěry povídek, netradiční pojetí, sympatické lokace a prostředí, snaha o hororovou atmosféru a tajemno. Zápory: povídky jsou kvalitativně dost rozdílné až nevyrovnané, obtížně se v našem prostředí daří napodobovat americký styl, některé povídky byly překombinované a pro nehororového diváka těžko uchopitelné. 60% (08.02.2013)

Mám rád takovéhle příběhy, mám rád tento žánr, rád se podívám (a dívám) i na tento cyklus, jen trochu více nepobírám, proč je to celé, tedy snad vyjma námětů, tak nehorázně amaterské. A to jsem teď urazil amaterský film. Rozhodně doporučuji mnohem starší záležitost, ovšem, řekl bych již použitou a přívětivou mluvou, nehorázně lepší. Draculův švagr... (20.01.2013)

Takové neškodné, díky dialogům a brněnským divadelním hercům místy nechtěně komické televizní strašení po česku. Nezdá se mi to tak špatné jako DRACULůV ŠVAGR, se kterým to má společný scenáristický tandem Bezouška/Kukal (kteří jsou podepsaní i pod otřesnými televizními ČERNÝMI BARONY, takže mají na Švandrlíka jakýsi monopol) a kvalitního režiséra, který si zrovna vybral svou slabší chvilku (po Smyczekovi Michálek). Jako komparz jsem se mihnul v titulní epizodě. (23.11.2011)