Třídní sraz

Tohle se mi moc líbilo, přitom třídní srazy nesnáším. Úspěšně se jim vyhýbám po té, co jsem absolvovala asi jeden a půl této bizarní nucené zábavy v otřesném salónku, kdy jsme si s dvojicí kámošů, která mě ostatně provází soukromím dosud, zavolali taxi a odjeli raději pařit do Desperáda, které Michal zavřel v osm ráno, vypil s námi bar, tequila tekla proudem a my tři se shodli, že tyhle srazy asi nebudou nic pro nás. Chlapi jak chlapi, ti jsou vlastně všichni napříč mentálním spektrem docela fajn, ovšem banda zahořklých slepic, kterým ujel vlak i mládí, pročež se rozhodly vdávat a porodit dvě děti před dvacítkou, které zrovna v těch osmadvaceti ještě nezačaly normálně žít, čili pro takové byla svobodná, upravená, vcelku úspěšná ženština, která pere jednou týdně, hotovým peklem, protože a vyloženě proto, že ještě nemá a nechce mít děti, ani manželíčka, a celkově: neukazuje album s fotkami, nebaví se o sporáku, no hotový děs běs. Dotyčná skutečně neměla potřebu rozebírat jejich posrané životy, ze kterých dnes už mladé maminy mentální východisko lepší mají, jenomže v devadesátkách to bylo stále v módu pakárny největší, čtyř stěn, minima peněz a koprovky s vejcem, no ale normální byla nakonec aspoň jedna, skutečně rozumná, přívětivá žena, která platila na základce za tu nejblbší a nejšikanovanější, světe div se, najednou z ní byla očividně milující a s osudem absolutně srovnaná maminka, spokojeně vdaná za hodného muže, smířená s běžnými starostmi, srdečná, z níž jediné čišela upřímnost a pohoda. S takovým člověkem jeden posedí moc rád. Z filmu na mě všechno dýchlo a jelikož jsme o další dekády dál a doneslo se mi, jak mnozí dopadli, musím se smát. Píše spokojeně vdaná máma dvou dětí, která o nic nepřišla, zachovala si smysl pro humor i pro pařby, čas na zájmy a jak s chutí ironicky říká: stále z nich vypadá nejlíp a proto na srazy nechodí. Moc pěkný film. Ocení ho více dospělejší divák, který už v životě něco zažil. (31.07.2021)

Jediná, ale zato neotřesitelná zásada školních srazů-----------------NETAHAT NA SRAZ SVÉHO PARTNERA!!!----------------------- K tomu tady bohužel došlo a tak se první půlka dosti vleče, protože se čeká, až drahé polovičky, znuděné a uzívané, odtáhnou spát na hotel nebo někam...Na sraz se jezdí řešit a hledat staré věci, tahat kostlivci ze skříní a říct věty, které měly být už dávno řečeny anebo je dokonce po dvanácti rumech vykřiknout nahlas přede všema. Jezdí se tam okouknout jak která spolužačka vypadá a co by se s ní ještě dalo dělat, jezdí se tam navodit si pocit, že jsme pořád ještě ti staří bouráci, kterým záleží jen na holkách a kamarádství. To, jak to nakonec dopadá, je úplně jiná věc a každý se s tím musí poprat jak umí. Americká kultura má dosti jiný přístup k látce, ale lidi jsou to v základu víceméně stejní. Takže i tento film šlape po vyšlapaných cestičkách výše naznačených. Je tam pár naprosto blbých momentů, ty bych zrušil, spousta sentimentu pro sraz nezbytného, ale taky pár dobrých vtipů a pár pěkných postaviček do džezu. Vcelku slušně napsané dialogy a pro každého nějaká ta krasotinka. Pro mne Kate Mara. 75% (01.12.2013)

Celkem se mi zamlouvají filmy o tom, jak se lidé po letech vracejí a zjišťují, jak se všichni změnili. Tohle dokonalé kouzlo využil film "Prci, prci, prcičky: Školní sraz", který ale velmi těžil z toho, že se s hrdiny skutečně znáte a vracíte se k nim po nějaké době, jako kdyby to byli vaši skuteční spolužáci. V tomhle směru film prostě fungoval dokonale, ale překvapivě se to povedlo i snímku "10 Years", kdy se hrdinové znovu setkávají po deseti letech. Neznali jsme je dopředu, seznamujeme se s nimi jen přes fotografie a vyprávění, nejsou zde žádné skutečné flashbacky, ale přesto nám najednou na hrdinech začne záležet, přesto si začneme uvědomovat, jak moc se jejich životy proměnily. Dosáhl někdo z nich něčeho, co chtěl? Jsou těmi stejnými jako dřív? Dokážou si ještě porozumět? Prozrazují se tajemství, která zůstávala dlouho skryta, zjišťují se skutečnosti o sobě samých, které lidé ani nevěděli. Najednou jste s těmi postavami propojení a chcete vědět, jak to mezi nimi dopadne. Jsou to malé příběhy, ale jsou podány se vkusem a tím správným sentimentem, že vám to nebude ani trochu vadit. Není to velký film, ale myslím, že tohle je jeden z těch, které stojí za podívání. Možná vám ti hrdinové připomenou vás samotné, možná vám ukážou, jaké vaše životy vlastně jsou. Nejspíš vám tenhle film nepohne světem, ale vyloučit bych to nemohl. Ty příběhy jsou vážně celkem uvěřitelné, mohly se stát i někomu z nás. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/divosi-10-years-divoka-stvoreni-lets.html (05.03.2013)

Hezký milý odpočinkový film, kde teda nějak jak tu romantiku, tak komedii či drama /napsáno v popisku/ postrádám. Vlastně snímek, kde se nic zajímavého neděje, ale je to podáno takovým pohodovým a milým způsobem, že si to ty 2-3* zaslouží. Spousta skvělých herců jako Ch. Tatum, J. Long a Ch. Pratt - to jsou tu asi ty největší hvězdy, a potom méně známé a pro mě posbírané odevšad jako S. Porter z Hart of Dixie, nebo A. Graynor /která ani není v popisku/ ze švihlých komedií. Líbilo se mi ale, že tu dali tvůrci dokupy opravdový manželský pár Ch. Tatuma s J. Dewan-Tatum, jež jsem viděla prvně spolu ve Step up (kde se mimochodem seznámili). Takže ve výsledku jsem byla spokojena, ale podle mě tu bylo až moc příběhů, a každý z nich na sebe měl málo času se rozvinout, ale co už, takže 2-3*. (02.06.2013)

Pro mě jen stvrzení mojí praxí ověřené teorie, že mladí idioti dospívají do starých idiotů, chudáčci do ubožáků, frajírci do nadutců, pokrytci do prospěchářů... a jen velmi zanedbatelné procento se nás posune dál :-). To bychom ale nesměli narazit na Hollywood, kde jsou všechny hrany pečlivě obroušeny a v podstatě až na jeden kousek se nijak zvlášť nevybočuje ze střihu podle šablony americké korektnosti, což dotváří celková jalovost dialogů, uváděných zaklínadlem "Oh, my gooood", které co chvíli zazní z bezradného scénáristického chaosu. Z herců stojí za zmínku pouze Channing Tatum - bych nevěřila, že to někdy řeknu... jinak nic, co by mohlo obohatit nebo pobavit. (16.06.2013)