C.O.G.

Chápu, oč autorovi šlo, ale pojal to naprosto povrchně a nešťastně. Jestli chtěl klást nějakou paralelu mezi Davida uprostřed divných a různě postižených lidí a Ježíše mezi celníky a prostitutkami, tak se mu to moc nepovedlo (ačkoliv to téma k podobnému výkladu svádí). Jestli chtěl natočit film o tom, jak čerstvý vysokoškolák jde poznávat obyčejné lidi, tak tam měl autor vrazit skutečně obyčejné lidi, a ne karikatury, každou s nějakou úchylkou. On to Alvarez schválně přehání, aby to vypadalo jako že nadhled, ale spíše to působí, že nedokázal napsat věrohodnou postavu z psychologického hlediska. Trochu přehání, ale jen proto, že dramaticky by to prostě napsat nedokázal. A ta povrchnost z toho nejen čiší, ale úplně křičí. Co jsou mi platné krásné záběry na jablečné sady po ránu v ranní mlze a rose, co je platné, že majitel farmy nakonec zahrán jako jediný uvěřitelně, když jinak to prostě plave a klouže nešťastně po povrchu. A nakonec to ani o té víře není, ani o duchovnu, jen povrchní představě, jak asi to funguje, ale nic do hloubky. Jdou, Alvarez, kouknou se na Hosté večeře Páně, a pak jdu točit jen dokumenty o jabloňových sadech po ránu pro National Geographic. (16.04.2022)

Morálně i myšlenkově tak nejednoznačné, že to Američanům kompletně zamotalo hlavu. 4.6 na Imdb je absurdní skóre a jejich fóra se pomalu plní ateisty, kteří na C.O.G. nadávají jako na "hnusnej křesťanskej indoktrinační odpad". C.O.G. s tímhle přitom nemá vůbec nic společného, je to "jen" černohumorná a nezvykle břitká nezávislá dramedie s vynikajícím Jonathanem Groffem v hlavní roli. Tak trochu sranda ze stereotypů, tak trochu vážno z vyletění z hnízda, zařazení do jiné sorty lidí a víry. Jeden z nejzajímavějších indie filmů letoška, který přímo volá o větší pozornost. 80% (24.09.2013)

Hluboké zklamání. V první polovině jsem se sice párkrát zasmála, ale tenhle film teda fakt komedií není (a jestli to tvůrci tvrdí, tak by se měli stydět). Dokud byl David ještě na té jablečné plantáži, pořád jsem si říkala, že se to ještě rozjede, očekávala jsem nějakou aspoň trochu romantickou story. Když se děj na chvíli přesunul k Brianovi domů, začínala jsem chápat, jak se věci mají. Po tom, co se přehoupla druhá polovina, nestačila jsem zírat. Ale rozhodně ne v pozitivním smyslu. OK, říkám si, prostě se to mění v nějaké drama gay vs. křesťanství, nebo o hledání boha. Po závěrečné scéně jsem si s hanbou uvědomila, že jsem si naivně myslela, že teď příchází ten okamžik, kdy se spád nebo směr filmu změní - no, po rolujících titulkách už málokdy něco přijde. Pak jsem dlouho přemýšlela, jaký smysl ten film vlastně má. Že je to drama a ne komedie už jsem si ujasnila. Takže: 1) gay romance to není, 2) hledání své sexuality také ne, 3) ujasnění si jestli mě bůh miluje i když jsem na chlapy - ne (viz scénka z kostela, u toho bych blila), 4) pokus o to ukázat, že i křesťani jsou šílenci a kurvy - nejspíš. Vlastně to byl pokus o tragikomiku o tom, že když jste teplouš, nikam to nedotáhnete, nikdo vás nechce a i když to vypadá že jo, nakonec se ukáže, že jste se dali dohromady s křesťanským fanatikem, který pro výbuchy hněvu a sprostý slova nejde daleko, dělá si nároky i na to, na co nemá právo, zavidí, a když se mu znelíbíte, vysere se na vás jenom pro to, co jste. Jestli tohle byla pointa filmu, tak je mi z toho zle. Jestli jsem to jenom nepochopila, tak se tvůrcům omlouvám. Ne všechno, kde se mihne gay postava, se mi zapíše do srdce. A já si myslela, že je to o hledání sama sebe, kde akorát je hlavní postava na chlapy. (Proč všude, kde je někdo gay, tak se to točí jen kolem sexuality? Proč nemůže být někdo gay ale přitom se zabývat jinými věcmi?) Nebo nanejvýš teda ta cheesy gay-romance komedie, kde se potkají na sběru jablek někde na konci světa a najdou sami sebe (nebo tak něco). Možná, že kdyby to takhle bylo ve scénáři, mohla to být průměrná romantika-komedie. Takhle to byl jenom nechutný výsměch. A zneužití Jonathana Groffa. (27.07.2014)

Jste C.O.G. (Child of God)? Nebo jen další ateista, jako je dnes každý druhý? Přemýšleli jste někdy vůbec nad tím, co jste zač? Tento snímek mapuje příběh Davida, který se rozhodne odjet na venkov sbírat jablka, aby si ulevil od všedního shonu. Jeho cestu zkříží mnoho pěkných chvil, potom situací, které by nikdo nechtěl zažít a ve finále sám Bůh. Začne si uvědomovat že život není peříčko a zároveň mu nic nedá zadarmo a i kdyby byl sražen stokrát na kolena měl by se sebrat a jít dál. Sám o sobě si myslím, že nemám žádnou víru, ale po shlédnutí tohoto snímku, nebo například film Adamova Jablka, si říkám, že je to vlastně pěkná věc a každý podobný dobře napsaný scénář, mi ukazuje, stejně jako Davidovi, že život je jen takový, jaký si ho uděláme a jak s ním jsme spokojeni ač by jsme nemuseli mít vůbec nic. Pokud vás to donutí alespoň přemýšlet, máte vyhráno. (22.12.2013)

Nějak poslední dobou narážím na řadu amerických filmů, jejichž hlavním obsahem je Bůh. To už jsem si tak nějak zvykl, že Američani jsou tak trošku psycho v tomhle směru a jakmile se najde nějakej ortodoxní režisér, hned to do svých diváků pod tlakem sype. C.O.G. se tváří jako vcelku solidní artovka. Dokonce nám představuje kluka z lepší vrstvy, který chce zažít, jak to chodí na americkém venkově a tak se tam vydá. Vyrazí tam jako kluk, co má v hlavě a stojí si za tím, že je ateista. Na konci ale končí s přesvědčením, že Bůh ho dostal tam, kam on chtěl. Tedy opět na začátek jeho cesty. Ze začátku tak tenhle film vypadá dost zajímavě, protože nahlíží na toho kluka jako na člověka, který si razí svůj vlastní osud. Kamera ním zaměřuje nekonečné jabloňové sady a docela pěkně se na to kouká. Jakmile se ale objeví buzna buran, začíná to jít silně do háje a celé to jabloňové poselství se okamžitě vytrácí do prázdna a zůstává jen ten Bůh. (08.02.2015)