Stud

Po silném McQueenovém snímku SHAME mám silný pocit, při kterém se na neznámou ženu dívám vzrušujícím a dlouhým pohledem při kterém ji svlíkám a představuju si, jak ji jazykem přejíždím přes celé tělo na místa, kde se jí to nejvíce líbí. Přidávám na tempu rychleji a rychleji dokud se neudělá. *mlask* Celý film táhnul výborný Fassbender, který proráží silným tempem na vrcholný stupínek novodobých Hollywoodských hvězd - žádná primadona. SHAME je procítěný, emotivní a sugestivní drama, který mi po projekci silně koluje v žilách další týden a Escottova hudba bude ve mě znít další měsíc. (22.10.2012)

Krutý paradox závislosti je, že transformuje zdroj potěšení do nevyhnutelné a nenasytné potřeby. McQueen natočil Shakespearův sonet 129 pro 21. století - Mrháním sil v tmách hanby pustošivé // je chtíč, když rve, co chtěl. Když teprv chce to, // zná jenom krev a zrady, sliby křivé, // surovec, vrah a lhář a sketa je to. // Hnusí se nám, jak poskytne nám slast, // jak máme to, co zoufale jsme chtěli, // hned nepříčetně zoufáme si zas, // že jsme mu, blázni, takhle naletěli. // Blázni, když chcem to, blázni, když to máme, // šílíme před tím, při tom, po tom též, // vteřinu štěstí dlouze odpykáme - // z příslibu blaha bláhová je lež. // To všechno každý ví, však nikdo neví, // jak peklu uniknout, když číhá v nebi. (17.02.2012)

(1001) Jsem velmi překvapena tím, že se mi nepodařilo dohledat seriozní recenzi poukazující na nedostatky tohoto filmu. Nepatřím k lidem, kteří odsoudí film na základě toho, že je nedějový nebo pomalý, ale věřím tomu, že tento film má v sobě někdy i dost zásadní chyby, hlavně co se týče scenáristické stránky. Není to taková paráda, jak by z přemíry pozitivních ohlasů mohlo vypadat. A je mnohem víc mainstreamový, než by se podle všech artových přívlastků na něj navěšených zdálo. DÁLE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Co, alespoň pro mě, částečně znehodnocuje režisérovu přesvědčivost a suverénnost, je způsob, jakým mixuje civilnost s vykonstruovaností, scenáristické náhody s tím, co bych označila za až scenáristická klišé. Brandon je tichý introvert, a aby to vyniklo, tak je vedle něj postaven jeho šéf (tedy někdo minimálně na poli kariéry lepší a úspěšnější než on), který se před ženami chová jako patnáctiletý puberťák, který zoufale potřebuje sbalit nějakou roštěnku, nedělá mu problém vyspat se s ženou, kterou poprvé potkal před dvěma hodinami, ale nad pornem si myje ruce a prohlašuje ho za odpornost nejvyššího kalibru? Brandonova sestra je drsňačka, která skrývá citlivou duši, takže ke každému slovu přidává přívlastek „fucking“, po večer pláče svému příteli do telefonu, že jí je bez něj fyzicky špatně, a potom se vyspí s prvním mužem, který jí řekne, že je pěkná? Jak toto zapadá do jejího závěrečného prohlášení, že oni přece „nejsou špatní lidé“? Nehoda v metru předznamenává, že se jí asi něco stalo, protože na začátku filmu jsme ji viděli stát blízko kolejí? Brandon věří, že skutky se počítají, ne slova, tak proto ho nejspíš vidíme, jak pomáhá staré paní ze dveří s kočárkem. Cestou na rande spatří v rozsvíceném okně souložící pár a jeho odhodlání jít po „správné cestě“ může vzít za své. A v katarzi klesá na kolena v upršeném přístavu zahaleném do mlhy? Závěrečné opětovné setkání s neznámou ženou v metru (která čekala, až si Brandon projde všemi peripetiemi, aby mu mohla ukázat možná osudné pokušení) je třešničkou na tom všem. Nejsem schopna rozlišit, co z toho byl záměr a jestli to, co mi na filmu vadilo, byly opravdové chyby, můžu jenom říct, pro mě byl myšlenkový a formální koncept mnohem zajímavější než to, čím byl nakonec naplněn. (29.06.2012)

Pokud jde o tenhle film, v první řadě se u něj musím vypořádat se záměnou jmen, která se mi k němu váže. Jednak si pořád nemůžu zvyknout na to, že není Steve McQueen jako Steve McQueen, a že tenhle film vážně nenatočil ten borec ze Skleněného pekla a Motýlka, protože ten byl tou dobou už 31 let po smrti (pořád je pro mě strašnej nezvyk, že tenhle Steve McQueen je zavalitý obrýlený černoch, který s tím starším nemá nic společného). Za druhé mám podobný "problém" s Fassbenderem, jehož jméno mám pro změnu pořád tendenci číst jako Fassbinder, a tedy dávat si ho do souvislosti s mým velkým filmovým oblíbencem - německým režisérem Rainerem Wernerem Fassbinderem, který je též dávno po smrti - tenhle "nový" Fassbender se prostě znenadání kde se vzal tu se vzal, a najednou mám pocit, že hraje ve všem a že to jsou vždy naprosto perfektní fimy. Stud nejinak - pár věcí mě tam sice sralo (nesmyslně dlouhá scéna se zpěvem Carey Mulligan, relativně otevřený a divný závěr, který mi moc jako závěr nepřišel, všechny ty zbytečné záběry Fassbenderova zadku & ocasu, apod.), ale jako celek mě to hodně bavilo a pěkně se na to koukalo (a to hlavně zásluhou delikátní kamery a vynikajícího výběru lokací), rovněž hudební doprovod jsem shledal velmi příjemným. Ve výsledku mám nakonec sice pocit, že umělecká výpověď tohoto filmu zdaleka není tak silná, jak mu někteří přisuzují (proč nenapsat na rovinu, že tenhle film vynáší podle mě do nebes hlavně holky, kterým se prostě líbí Fassbender), a že je to možná mnohem prázdnější film, než by se mohlo na první dojem zdát, ale 4 hvězdy mu za sebe asi dát můžu (5 v žádném případě, na to mám o kvalitách tohoto filmu až příliš mnoho pochybností, nemluvě o mé averzi k přemíře sexuální explicitnosti v současných filmech). (20.09.2015)

Silně intenzivní a pohlcující snímek, který však není pro každého. Režisér McQueen dost často vypráví pouze skrz dlouhých záběrů, jsou zde pasáže, ve kterých se třeba i 5 minut vůbec nepromluví a to nemusí vyhovovat všem. Jedná se však o psychologické drama a právě ty dlouhé záběry slouží k dokonalému vyjádření vnitřních pocitů hlavního hrdiny. Každý pohled, každý záběr je zde nesmírně důležitý. Především celá úvodní sekvence a pasáž v metru dokáže vydat za tisíc slov, takových momentů je ve filmu ale celá hromada. Film ve mně většinu času vyvolával nepříjemný pocit mrazení, sledujeme člověka, kterého jeho závislost ničí, protože není schopen navázat jakýkoliv vztah a všechny sexuální scény ve filmu jsou vlastně velmi bolestivé i pro diváka. Akademie by se měla skutečně stydět za nenominování Michaela Fassbendera, který podal famózní herecký výkon. (30.03.2012)