Žluté moře

Takový průměr, čekal jsem víc. Filmu škodí pomalé vyprávění, které celý děj dost vleče (např. první hodinu se neděje skutečně skoro nic zajímavého), z toho však akční scény jako jsou souboje a automobilové honičky nabírají na šílených obrátkách, aby se pak děj zase ponořil do bezduchézo plytkého "čehosi". To mi prostě nesedělo. Navíc naprosto zbytečně přepálená stopáž vadí taky. Děj samotný nění nijak vyhrocený, aby se do něj divák ponořil a nějak intenzivně ho prožíval. Každopádně film obsahuje opravdu špičkové akční scény, krvavé a brutální souboje a celkově prostě kvalitní akci. Některé scény jako by spíš vypadly z nějakého jiného filmu (např. scény, kde výtečná postava "President Kim" likviduje protivníky, kteří ho napadnou, 20 chlapů složí doslova jako dobytek sekerou v jedné ruce a prasečí kostí v druhé!!! apod. ..). Jako jsou tam výtečné scény, ale na délku stopáže je jich málo prostě a celkově je to takové slabší ... škoda... (21.06.2011)

Prvé dva kapitoly boli fajn. Depresívny pohľad na taxikára, ktorý je vplyvom životných rozhodnutí v celkom slušnej prdeli, z ktorej nie je cesta von. Bavilo ma sledovať realistické zachytenie jeho každodenných stereotypov. Ten pocit zimy, hladu, beznádeje kombinovanej s nasranosťou bol naozaj hmatateľný.  Potom sa dej posunie osudovou ponukou. Na vrchole dojmov sa Žluté moře dalo prirovnať k Uprchlíkovi (1993). Nasledujúce dve kapitoly sa zmenili na jatka v ktorých som dosť strácal pozornosť, pretože chovanie a motivácie mafiánov išli úplne mimo mňa. Ak som sledoval len taxikára, tak som bol spokojný. Akonáhle ho z čočky kamery vytlačili dvaja mafiáni, tak som dostal prehnanú dávku prehnanosti, a to vrátane minutáže. (22.01.2022)

Subtilně dokonalý snímek naráží na očekávání diváků vyburcovaná jednak režisérovou prvotinou "Bílé maso", ale i převládající představou o jihokorejské kinematografii. Tradiční vnímání korejských filmů staví silnou dělící čáru mezi tamní komerčně orientované projekty s jejich lifestylově vyhnaným vizuálem a jakoby protilehlou kategorií festivalových snímků, které ukazují šeď a trudnost každodenní existence – v zásadě lze tuto polaritu též popsat jako opozici hyperrealisticky pestrách velkoměst a kvazirealisticky umouněných vesnic. Na Hong-jin pak dělá něco v jihokorejské kinematografii nevídaného, když akční blockbuster situuje do prostředí, která jsou zpravidla vyhrazená pro sociální dramata, a inscenuje psychologické drama shakespearovského ražení jako intenzivní thriller. Rozporuplné přijetí snímku jen dokládá, že diváci vyhledávající asijský pop od své filmové potravy chtějí primární atrakce a dravé tempo. "Žluté moře" totiž namísto toho pečlivě buduje půdu pro intenzifikaci thrillerového rámce. Právě díky dlouhé úvodní části zde schéma o „obyčejném hrdinovi“ vrženém do víru událostí, které ho převyšují, nemá roli vágního macguffinu, nýbrž je rozvedené jako vážná dramatická linie. Intenzifikačně funguje také profilace hlavního hrdiny coby tragické postavy se shakespearovskou posedlostí, jež nejen jeho vede do záhuby (famózní rozuzlení celého překotně spletitého příběhu vede zdejší hlavní postavu stejně jako Shakespearovy hrdiny k nazření vlastního osudu skrze utrpení okolo něho). Jak osvěžující a odvážné - v Jižní Koreji posedlé plastickou dokonalostí -, že režisér divákům předkládá postavy, které nejsou žurnáloví hezouni, a naopak figury žijící v luxusu prezentuje jako odpudivé a v zásadě impotentní tupce. Namísto toho přichází s novým obrazem divošské virility ve famózní postavě buranského mafiána, který ve výsledku zastíní i submisivního hlavního hrdinu. Jestliže se na přelomu tisíciletí v souvislosti s filmy mluvilo o „remaskulinaci“ jihokorejské společnosti, "Žluté moře" představuje nenápadnou reflexi genderového obrazu mužů v posledních letech. A ano, vedle toho má film dech beroucí akční sekvence, ale řemeslnou bravuru režiséra paradoxně spíš dokládá to, co divákům ostrým střihem neukazuje. (30.07.2011)

První polovina, která je zcela bez akce mě rozhodně bavila nejvíc a utekla mi, jako voda. Ale jakmile nastala akce, přestalo mě to bavit. Je bez nápadu, je krásný že se používají sekerky a nože, ale je to bez choreografie, spíš obyčejné mlácení hlava-nehlava. Policajti jsou fakt magoři, alespoň hlavní hrdina je frajer. Poslední dobou mám smůlu na Korejský filmy, asi za to můžou ta přehnaná očekávání. 5/10 (14.09.2014)

Luxusní akční thriller, který vypadá dobře i během relativně nedůležitých a statičtějších scén. Když se však zčistajasna rozjede zběsilá akce, konkrétně například jedna z nejlepších filmových honiček vůbec, The Yellow Sea vypadá skutečně úžasně. Za počet zdemolovaných vozů by se nestyděl ani Semir Gerkhan a jeho kolegové z dálničního revíru, jejichž tempo je vražedné. Podobně by se za hektolitry krve díky silnému důrazu na sečné a bodné (čti: sekery a nože) nemusel stydět lecjaký slasher. The Yellow Sea skutečně v mnohém připomene slavného Oldboye, ale narozdíl od něj se mermomocí nesnaží být kdovíjak hluboký a klade spíš důraz na akci. Jediné co by se dalo vytknout je samotné rozuzlování zápletky, které skoro působí jako ještě větší zauzlení. (29.09.2011)