Ouija

Nebezpečné hrátky s tabulkou, co není až tak na hraní. Předně, nedovedu si dost dobře představit, že si se spiritistickou tabulkou Ouija od společnosti Hasbro může hrát nezletilé dítě. Pokud mu to rodiče koupí v dobré víře, že si s ní její potomek užije zábavu, a oni mezitím můžou prošukat celé odpoledne, patří jim nafackovat, tedy těm rodičům. Já osobně jsem se s touhle populární(!) deskovou hrou(!) nikdy nekonfrontoval, maximálně prostřednictvím filmu, naposledy třeba v hororu "Pod povrchem", ve kterém s její pomocí vyvolávala ducha Michelle Pfeiffer. V našich končinách moc populární není. Michael Bay zavětřil, že by mohl z tohoto fenoménu profitovat, kterého se po světě prodalo pěkných pár milionů kusů, a rozhodl se na jeho motivy produkovat "lekačkový" horor, který dorazil i do našich kin. Na post režiséra angažoval známého scenáristu hororů Stile Whitea, jež se o scénář podělil i tentokrát. A mně kupodivu přišlo, že je horším scenáristou než režisérem, ačkoliv se jedná o jeho režijní debut. Story působí totiž standardně. Za podivných okolností v úvodní sekvenci zemře mladá dívka, která v dětství se svojí nejlepší kamarádkou prováděla spiritistické seance se zlověstnou tabulkou. Oddané kamarádce Laine a přátelům mrtvé Debbie to nedá a společně začnou pátrat po příčinách její smrti. A začnou hned na místě činu, čili v jejím domě. Akorát jsem se divil, že ho nikdo nehlídal a měli do něj bezproblémový přístup. Následně se rozběhne řetězec podivných událostí a nevysvětlitelných jevů poté, co se prostřednictvím tabulky spojili s něčím, co není z tohoto světa a co se chce zmocnit jejich duší. Filmem se rozlije znepokojivá i napínavá atmosféra, infarktové lekačky, perfektní vizuál i speciální efekty. Zvolen byl moderní hororový přístup, který mně osobně velmi vyhovuje. Režie těží z tajuplného prostředí domu s temnou minulostí a v podstatě z každého tmavého koutu může na diváka něco bafnout. Film nedisponuje extra drastickým pojetím, což se podepsalo na úmrtí postav, jimž chybí pestrost. Scenáristicky film postupně zabředne do banalit, ale režie jim nedala takový prostor. Snímek sympaticky gradoval, duch byl perfektně namaskovaný a finální střet s ním mohl být jednou tolik vyhrocený. Na exkluzivní herecké obsazení se zde nenarazí. Mladá herecká partička je sice nositelem povědomých ksichtíků a v rámci možností podává sympatické herecké výkony. Předpokládám však, že sympatické krásky Olivia Cooke a Shelley Hennig zřejmě většina potencionálních diváků ani nezná. Vyvolávání duchů se v tomhle hororu řídí určitými pravidly, a kdo je nedodrží, může špatně skončit. S duchy si tedy není radno zahrávat. Moje očekávání nebyla vysoká, a zřejmě proto hodnotím tak, jak hodnotím. Vypadá to, že zdejší hodnotitele duch málo mrdal, že film má povážlivě nízké hodnocení. Malarkey, měl bys hodnotit už jen reklamy, a to nikoliv se sloganem OUIJA, nýbrž OBEY. 90% (10.01.2015)

Spiritistické tabulky mě fascinují už dlouho, bohužel filmy jim věnované stojí až na jednu čestnou výjimku - Tenneyho HRU S DUCHY 1 a 2 - za vyližprdel. OUIJA, vezoucí se na úspěchu Wanových duchařin, na tom bohužel nic nemění, ačkoli nejde o další umolousané videobéčko, ale po TRANSFORMERECH o další celovečerní Hasbro reklamu z Bayovy produkce. Od téhle šablonovité tuctovky s plochými postavami, které chybí Wanovo řemeslo a zápal pro věc, asi málokdo něco čekal a taky že jediné, co se tu podařilo je casting hlavních rolí - jak na duchařskou tabulku, tak na mladší kopii Rose Byrne, se dobře kouká. Nepřekvapí ani komerční úspěch filmu, překvapivý je akorát fakt, že Hasbru trvalo vyprodukovat tenhle levný horor tak dlouho - až po čtyřech nepoměrně produkčně náročnějších transformeřích velkofilmech. (04.01.2015)

SPOILER: Viděla jsem napřed film Ouija: Zrození zla (2016), což je vlastně Ouija 2. Film končí scénou, kde je jedna z hlavních představitelek. Teď, po shlédnutí tohoto filmu, jsem zjistila, že ta samá scéna v podstatě je i zde. Což nám ukazuje, že Ouija: Zrození zla (2016) je vlastně prequel tohoto filmu. (20.08.2019)

Podpriemerný, štandardný, duchársky príbeh v ničom neodlišujúci sa od klasickej šablóny duchárskeho subžánru o postupnej likvidácii teenegerov, ktorí vyvolali zlého ducha a potom sa snažia zachrániť si vlastné krky. Navyše slabo zahraný a s podpriemernou atmosférou. Niektoré ľakačky však potešili. Masky tiež neboli zlé. Na priemer je toho dobrého však žalostne málo. 40/100 (24.11.2014)

Dobrú ducharinu môžem kedykoľvek a Ouija sľubovala celkom príjemne mrazivé chvíle. Ostalo však pri sľuboch, pretože sa z toho vykľul úplne priemerný a ničím výnimočný hororík. Je tu zopár dobrých momentov a možno by ich účinných bolo viac, ale nedalo nevšimnúť si, že hudba ktorá má v hororoch silné zastúpenie akosi nefungovala, presnejšie nehrala vôbec, čo vo vypätých momentoch vyznieva divne. Väčšina hlavných postáv sú stredoškoláci a tak mi napadá, či aj cieľová skupina nebolo práve toto nenáročné publikum. Ak máte 15-25 rokov a z hororového žánru toho veľa nepoznáte je Ouija ako stvorená pre vás. Ja už som hororovou krvou ošľahaný dosť, preto mi to neprišlo nijako zvlášť výnimočné. Slabý priemer na jedno pozretie. 40%. (18.07.2015)