47 róninů

Čekal jsem 47 Konin a dostal jsem překvapivě solidní přímočarou fantasy, po níž bych moc rád viděl zdejší kohortu absolventů FFUK, sveřepých japanologů a dalších přechytřelých kokotích hlav spáchat harakiri pletací jehlicí, neboť jsem si to kvůli jejich osvíceným zvratkům málem nepustil. Dávám vám tímto příležitost zemřít jako muži a ne se zadusit vlastním egem jako esoteričtí žvaniví tranďáci. Ač plné až po titulky Maků a makaků skvěle zadržujících krev (a to i z useknutých hlav), které našinec od sebe rozezná jen za pomocí špatného a horšího anglického přízvuku, a ten Kínu zase vypadá s katanou jako panna s vibrátorem, má to spád, švih a je to zcela prosté čajových obřadů, haiku, Takešiho hradů a ostatních bambusáckých broskvovin pro otoky. (15.03.2014)

Šťourání mečem ve vlastních střevech nepatří mezi mé oblíbené činnosti ve volném čase. Asi jsem příliš málo Japonec na to, abych z tohoto světa odešel se ctí. Nicméně mám rád svištění katan i boj za spravedlivou pomstu, takže jsem si tento snímek celkem užil, ale s konceptem "buď zemřeme nebo zemřeme" mám jisté problémy. Takže až mi nějaký vládce světa laskavě dovolí, abych ukončil svůj život se ctí, tak ho s "Díky" na rtech pověsím za koule na lustr a pofrčím si užít nějakou tu hnusnou a odpornou neřest, kvůli které nezískám vstupenku do samurajského nebe. Co bych tam taky dělal, když mě vždycky více zajímaly pekelné čertice. (21.05.2014)

Ultimativní zoufalost. Přísahám bohu, že během první hodiny se v tom filmu nestane ale vůbec nic. A když se v druhé sem tam něco dít začne, přejete si, aby to zůstalo u toho ničeho. Po RIPD nejzprasenější blockbuster roku, kde je zároveň všechno a zároveň vymeteno. Keanuova upřímná snaha je především smutně směšná a vše ostatní už je jen smutné. (28.12.2013)

Vyprázdněný rádoby exotický blockbuster, jehož zpracování má diváka střídavě buď za debila, nebo za nenáročného ignoranta. Mimochodem, řeči o atraktivitě dálno-východní historie/fantazie či o pronikání asijských témat do západního zábavního průmyslu jsou malinko zcestné. Když si stopadesátikilová blonďatá mamina vezme kimono, nestane se z ní nějakým zázrakem gejša - bude to pořád stopadesátikilová blonďatá mamina. Ve srandovním županu. (29.12.2014)

Rozpočet rovnajúci sa lepšiemu súčasnému blockbusteru je cítiť najmä po audio-vizuálnej stránke, kulisy a výprava ukážkovo dobová, konkurujúca čínskym veľkofilmom z posledných dôb, atmosféra, z ktorej dýcha história, všetko zabalené do efektných farieb, vyšperkovaný je každý detail, hudba podmanivá, striedajúca moderný rytmus s orientálnym podmazom. To všetko ulahodí oku a uchu diváka, obsahovo však divák ostáva po zhliadnutí prázdny. Možno by viac pomohla väčšia kooperácia s japonskou produkciou, ktorá by dodala filmu ten správny feeling. Prvá polovica filmu je citeľná všemožná snaha o charakterový rozbor postáv, ale ich rozmer im to žiaľ nepovoľuje. Zostalo tak len pri klasickom béčkovom scenári, ktorý sa ale chvalabohu aspoň drží tradičného príbehu a nesnaží sa o nejaké hollywoodske prvoplánové zvraty, či záver. 60%. (11.05.2014)