Doručovací služba čarodějky Kiki

To všechno ta kočka! Jak moc bych chtěla takového Jijiho, se kterým bych poletovala nad, francouzskou atmosférou salajícím, japonským městečkem, kde je všechno bezstarostně krásné a dokonalé. Kouzelný příběh mladičké čarodějky si mě svojí odzbrojující čistotou naprosto obtočil kolem prstu. Rozkošné! (03.12.2009)

Výřez z několika dní života jedné mladé čarodějky. Neprobíhá zde žádné zasazení do alternativního světa, žádné vysvětlení jeho pravidel, prostě to vše vypukne a pak skončí. Dramatický oblouk je plytký, de facto nedochází k žádným větším dějovým zádrhelům. Vztah k postavám je divácky velmi těžko zprostředkovatelný, protože prostě jen jsou, ale reálně nežijí. Jejich chování nemá žádné opodstatnění. Je to celé milé a nekonfliktní, ale bohužel se toho také moc neděje. Každá alespoň trošičku „tragická“ scéna nakonec během několika málo vteřin vyznívá poeticky a přináší jen další dobro. V rámci dětské kinematografie svou odzbrojující laskavostí možná milý a příjemný snímek – nevím, jak se líbí dětem – ale pro dospělého diváka kurevská nuda. I když to město je opravdu pěkné. (13.04.2013)

Ne, že bych se ani tentokrát nebyl schopný zbavit své rezervovanosti vůči mijazakovské huňatosti všeho a podezřele sektářských podtónů idylického světa dospělých, ale tentokrát více než kdy jindy jsem propadl do té členité středomořské krajiny s kaskádovitými městy mezi kterými si to spokojeně šinou lokomotivy, parníky i všelijaké létací stroje. Mijazaki tady vytváří vysněný paralelní svět Evropy 50. let, která ale neprodělala žádnou válku a přesto se nějak dalo vzniknout baby-boomers poválečné generaci, která měla chuť a odvahu pustit se do světa na vlastních nohách a s nadšením tak zakládala firmy a vymýšlela různé inovace. Čarodějka Kiki tak našla způsob své realizace v malé doručovací firmičce, kde může využít svých schopností, zatímco kamaráda Tomba se nikdo nesnaží zastavit ve výrobě Tleskačova létajícího kola. Je léto světa, tráva je měkká, stromy zelené a nikdo by neměl být jen tak doma. Shikatte morau wa, my darling! Shikatte morau wa, my darling! (14.03.2023)

Majo no takkyûbin je prakticky dokonalý rodinný film. Nemá smysl vypisovat všechny dokonalé scény, to bych tu byl totiž do večera. Trošku mě ale zklamal na mě moc rychlý a moralizující závěr, víc zaměřený na děti než mi bylo libo. Prostě už to nebyla ta pohodička, která se musí líbit snad úplně všem. (26.05.2008)

Oblékli ji do černého, dali buchty, nahodili na koště a už letěla do světa na zkušenou i se svým černým kocourem Džidžim. Být osmiletá, tak je to pro mě pěkně traumatizující zážitek - to s vránami a pak Džidžim, bouřky, vzducholodě a já nevím, co ještě všechno, dítě si pořádně neoddychne, ale to nevadí, protože je to vlastně ve skrze melancholické, končí to dobře (jinak ani nemůže!), není to nic náročného a zároveň nebudete považován za nikoho divnýho, když to skončí a vy se budete usmívat. Typický Gibli pro děti i dospělé. Vynechat to by byla škoda. Pěkná pohádka. (10.02.2013)