Vlčie diery

Reziser palo Bielik natocil vskutku prelomove dielo CS kinematografie, a to hned z niekolko uhlov pohladu. Po prve, je to zakladajuce dielo slovenskej kinematografie, nakolko ide o prvy celovečerny slovensky hrany film natoceny po 2. svetovej vojne. Predchadzal mu Janosik z roku 1921. Je to zaroven prva prezentacia SNP v SK filme, ktora vychadza z cerstvej kolektivnej pamate tvorcov i divakov. Od skoncenia 2. svetovej vojny do natocenia Vlcich dier uplynuli len 3 roky, aj to nie cele. Magdalena Lokvencova - Husakova bola manzelka jedneho z hlavnych politickych akterov povstania a neskorsiehopredsedu Zboru Poverenikov Gustava Husaka. Bola prva slovenska divadelna reziserka a aj prilezitosne hrala vo filmoch. V kontexte socialistickej kinematografie je tento film pozoruhodny aj tym, ze kombinuje kanon Hollywoodskeho dobrodruzneho filmu /pan reziser v klude svojej obyvacky vo velkom pozeral Hollywoodske filmy/, najma westernu s vykladom casti novodobych SK dejin. Film vznikal este pred tzv. Vitaznym Februarom 1948, premieru mal ale az v decembri..... a vladnuca strana ho neprijala moc dobre. To bol mozno aj dovod, preco sa tema SNP v Sk filmoch stala tak haklivou - dalsie filym s tematikou SNP boli az V hodine dvanastej 1958 a kapitan dabac 1959. Bielik sa vo filme Vlcie Diery ukazal ako talentovany reziser + zaujimave vojnove sceny a scena s rutiacimi sa stromami a 1 sekerou. 100 % (15.01.2013)

Klasický pohled na partyzánský odboj a SNP v intencích doby vzniku (partyzáni jako neohrožení a morálně čistí bojovníci, SNP jako spontánní akce k níž se připojil celý národ, trocha oslavy Rudé armády, žádná kritická reflexe Tisova režimu jež je spíše něčím vnuceným a Slováky přetrpěným), který však významně vybočuje z dobové produkce realizační velkorysostí a působivým vystavěním dramatické zápletky. Bravurně zvládnuté bojové scény se mísí s dusným psychologickým dramatem a do toho se prolíná kolektivní osud celé vesnice, jehož podání se nevyhýbá ani obrazu vraždění dětí, či odvážné scény matčina subjektivního vnímání popravy vlastních synů na postavě úplně cizího, zbabělého partyzána. Zajímavě zde vypadá smiřlivý postoj ke kolaborantské postavě (v čerstvě poválečných českých filmech čekal kolaboranty vždy vskutku nemilosrdný konec) i velmi charismatické vykreslení zákeřného příslušníka SS v působivém podání F. Dibarbory. Bohužel u většiny dalších hereckých výkonů je znát nezkušenost slovenských herců s natáčením před kamerou a tak mocný efekt některých scén jejich přehráváním trochu trpí, především ženské party až na civilní B. Poničanovou jsou i přes hezké tvářičky tragédie. Palo Bielik natočil první opus své kariéry a slovenského filmu vůbec, jako válečný film zůstal snímek nepřekonán až do konce padesátých let, kdy Bielik vytvořil další silně dramatická díla Štyridsaťštyri a Kapitán Dabač. (18.11.2012)

Filmu jsem byl podroben ve věku dětském, takže scény sekání nohy (alias "varuj dušu na dolině"), popravy vesničanů, postřílení dětí a otrávení SSmana Dibarbory byly spolehlivým zdrojem nočních můr. Po cca 30 letech musím konstatovat, ža je to film velice dobový. Velice patetický, což někdy odnášejí herecké výkony, velice naivní, přes všechny drastické scény, a velice národně obranný, t j. zdůrazňující protinacistický odboj (čest těm, kteří v něm opravdu byli) a potlačující vlastní kolaboraci (to je samozřejmě v různé míře obsaženo i v dobových českých filmech). Zde je téměř každý Slovák tak uvědomělý antifašista (včetně příslušníků ozbrojených státních složek), že jednomu není jasné jak se jim ten slovenský štát udělal. (30.09.2012)

Hrozně dlouhej film o partyzánech na Slovensku. Hróóózně dlouhej, nebo spíš zdlouhavej. Všichni chlapi - ti bratři a vůbec všichni - jsou tam skoro stejní, takže od začátku do konce jsem v nich měl zmatek. Jedinej, kdo mi zůstal v hlavě je ten hlavní fašoun, protože vypadal trochu jinak (ale mluvil moc dobře slovensky, na to, že byl Němec). Navíc tam všichni mluvili cizí řečí (a slovensky bylo taky často celkem špatně rozumnět) - hodně nepřeložené a neotitulkované němčiny, ruštiny, taky francouzsky tam mluvili. No a ten příběh taky nic moc. A na koncu ty tanky, jak vypadají jak hračky, tak to je děs. Já vím, že je to starej film a natočenej těsně po válce, takže ještě hodně tím ovlivněnej, ale já to prostě neocením. (06.05.2007)

Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku. (18.05.2015)