Top Gun: Maverick

Kdybych měl sepsat libovolně dlouhý seznam osmdesátkových fláků, jejichž pokračování bych rád viděl, tak Top Gun... by na něm rozhodně nebyl. Už jako puboš jsem nechápal, jak někdo dokázal natočit o stíhačkách tak nudný film, a dával jsem přednost výrazně zábavnějšímu Železnému orlovi z téhož roku. Dvojka je za mě příjemné ohlédnutí za osmdesátkami a blockbuster dělaný se srdíčkem a bez digibordelu, kterážto chyba v současném hollywoodském matrixu vždycky hodně potěší (zdravím Šíleného Maxe: Zběsilou cestu). A který Cruise - z otravně vysmátého frajírka přehraný do zodpovědného charizmatického chlapa, co ale pořád ignoruje (debilní) rozkazy a překračuje hranice možného - spolehlivě herecky táhne a má s Bruckheimerem pečlivě produkčně ohlídaný. Ale že bych byl z filmu urvaný, to zas ne. Na to je to pořád moc jednoduchoučké a povrchní. (26.05.2022)

Solitérní Maverick Tom Cruise si může výskat. Jeho lavírování s uvedením očekávaného Top Gunu do kin se vyplatilo a návrat do téhle školy plné elitních pilotů s chováním středoškolských floutků představuje mainstreamovou kino-zábavu v té nejryzejší podobě. Stíhačky stíhají, heroické řeči se pronášejí a sluneční brýle umně skrývají rozbolavělá srdíčka. Zatímco prvnímu Top Gunu je (obvzlášť s odstupem) poměrně snadné se vysmívat, vrchol americké propagandy byl aspoň zaměřen na konkrétního nepřítele. Nyní však Spojené státy s nikým neválčí, a tak je hrozba v podobě bezejmenné jaderné mocnosti neurčitá a sterilní. Druhý Top Gun už se nemusí snažit nikoho přesvědčit o důležitosti jakýchkoli hodnot, namísto toho je velmi zručně zpracovanou popcornovkou, která fanouškům adrenalinované akce dodá přesně to, co slibuje. (19.06.2022)

Povědomý soundtrack se line Imaxovým sálem a začíná jeden z posledních starosvětsky koncipovaných filmů v tom nejlepším smyslu slova. Tom Cruise je skutečně samorost, který si jde za svým a je odhodlám udělat maximum pro absolutní konsternaci diváků v kinech. Jeho výcvik ve stíhačce a celkový trénink bere dech a na tom plátně je skutečně znát, že nesledujeme pouze to plátno zelené, ale skutečné záběry z kokpitu. Jasně, příběhově se vymyslela jednoduchá zápletka, na kterou se naroubavaly ty samé dějové linky, jež známe z původního filmu, včetně takřka totožných scén a dalo by se snad až hovořit o remaku...na který by však mohl být nebožtík Tony Scott patrčičně hrdý, protože to, co nám doručil mnohdy neuznáznavaný Joseph Kosinski, se může geniálnímu Scottovi směle rovnat. ANo, i zde jsou scény, které jsou trošku zdlouhavější a občas mě předvídatelné scény štvaly, ale jakmile se sedne do stíhačky, je vše odpouštěno. Hlavně po finále, které je vyloženě dechberoucně napínavé a dokázalo překvapit. Pro mě to není desítka a není to ten film, co by mě absolutně odrovnal, na ten stále letos čekám, ale spolu s Batmanem nejlepší film roku rozhodně. Jděte na to do Imaxu, než na plátno zaútočí dinosauři. (05.06.2022)

Po předlouhých 34 letech jsem si před verzí 2.0 pustil jedničku. A i po té době to zase byl Top gay aneb Báječčční müžžži na létajících strojích, tedy přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa a s odporným prkenným pizizubým a pydlookým slizákem napřesdržku v hlavní roli. Ovšem přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa, která se v dobách, kdy začínaly uhelnatět plavuně, stala popkulturním hitem, zejména za železnou oponou, protože to zkrátka proti všem těm konzervativním socialistickým sqostům bylo něco jiného, a mně, tenkrát třeba dvanáctiletému panici, se to skoro trefilo do tehdejšího mentálního rozpoložení. Tudíž jsem byl ještě včera, když je mi už mentálně třináct, k reinstalaci spíše skeptický. Naštěstí scénáristé s hlavami vytaženými z prdelí ještě zcela nevymřeli a téměř neuvěřitelně se jim v dnešních časech furtokolových homixových lobotomií povedlo natočit film, u kterého by se hypoteticky nemuseli otravovat jak obstarožní otyloň za zenitem s plísňáky ještě z polské burzy a hrdě se producírující s napodobeninou buzerantských zrcadlovek od Vietnamců (v kině nadpoloviční většina), tak povrchní sluníčkářský mileniální vymaštěnec či školou povinný trotlík s mobilem přirostlým k držce. Je to sice opět jednoduchá pozérská patetická kokotina, navíc schematicky úplně stejná jako její osmdesátková braková předloha, avšak lidé se zjevně od té doby naučili mluvit souvisle, logicky a systematicky, k sájetologickému zachrapovi byl čas vcelku milosrdný a je z něj docela sympatický, mohutně dobarvený, dosolárkovaný a naolejovaný děda s porcelánovým chrupem, snímaný přes milosrdné a dost rychlé kamerové filtry, takže proti němu místy vypadá páprdovitě i o sto let mladší Milouš Talíř s vkusným východoněmeckým pornoknírkem a jeho povislá krabatá kožka se neprovařila ani při opakování tehdejší kültovní scény plážžžového homovolejbalu, nahrazeného nyní plážžžovým homofotbalem. Milosrdní tvůrci prozíravým střihem tentokrát moudře ušetřili diváka i traumatu z kýčovitě osmdesátkové gerontopíchačky atrofovaného šedesátiletého Metuzaléma a svraštělé anorektické padesátky Dženyfer, čili vzniklo více než vkusné (a možná až příliš důstojné) retro s naprosto vynikajícími až dechberoucími aviatickými akčními scénami a několika opravdu chladnými momenty, po nichž nejeden pamětník dozajista zatouží zatáhnout panděro a vypravit se ve skoro pravém koženkovém leteckém bombru a teplouškých slunečních brýlích značky Cuong Trang na diskotéku pro mrtvé a umírající z posledních sil poklátit u „Take my breath away“ pár ještě ne příliš rozplizlých a zatuchlých MILFek. (29.05.2022)

Stejně jako jednička je to mokrý sen všech generálů po celém světě a asi poslední film, na který bych dobrovolně vlezl do kina. Jenže hlad po tom, vidět ve filmu jednoduše černou a bílou bez CGI sajrajtu způsobil, že ani já návštěvy IMAXU rozhodně nelituji. Nechce se mi ale v extázi pět ódy na za to, že je jednooký mezi slepými králem. K mystičnost The Right Stuff nebo skutečnému osmdesátkovém déjà-vu v podobě Ramba, to má pořád hodně daleko. (01.07.2022)