Top Gun: Maverick

Asi hodinku som si vravel: "Celkom fajn nostalgia, ale tak, ako som jednotku videl jediný raz niekedy v roku 91 a potom už som nikdy nemal chuť pozrieť si ju znovu, podobne zostane mimo mojich popkultúrnych lások aj toto." Potom som si ale uvedomil, aký je to v rámci dnešnej kinematografie výnimočný film. Že takto sa, kurva, majú točiť návraty klasických hrdinov - teda s rešpektom a bez toho, aby nejaká prepätá ženská alebo otravný mileniál (často kombinácia a zvyčajne vo farbe) do hrdinu nonstop hustili svoje zmätené emocionálne pičoviny, zhadzovali ho či dokonca poučovali a celkovo z neho robili smiešnu starožitnosť (ako sa to stalo v Star Wars, Star Treku či marvelovkách, hlavne tých seriálových). Toto si Tom Cruise veľmi dobre ošéfoval. No a potom vypukla samotná misia a to je veľká pecka a najlepšie vygradované akčné vyvrcholenie za veľmi dlhú dobu. Aj nechty na palcoch som si trochu ohlodal.   Výsledný pocit veľmi dobrý. (26.05.2022)

// Konečně můžu napsat, že tenhle sequel nebyl jen nostalgickou bombou v době, kdy jsme to všichni potřebovali, ale dokáže stát na vlastních nohou i s odstupem. Jen odmítám uvěřit, že to natočil kdokoli jinej než duch Tonyho Scotta, který posedl Cruise, jenž si to víceméně zrežíroval sám za dohledu McQuarrieho, zatímco jim Kosinski nosil kafe. Ať už to ale bylo jakkoli, díky za tenhle film. (25.05.2024)

Moc jsem tomu neveril, jednicka byl sice fajn film, ale proste takova odpocinkova blbost, jejiz kultovnost jsem nikdy nepochopil a treba takovy Zhavy vystrely mi prisly zabavnejsi. Dvojka jede v podstate na stejny vlne, frajirek Cruise, cool zabery na stihacky, jednoduchej pribeh kopirujici prvni dil. Jenze tohle byla naprosto skvela jizda, ani jsem se poradne nerozkoukal a dve hodiny byly pryc. Skvelej mix nostalgie, uzasnejch leteckejch zaberu, sympatickejch postav a ke konci i poradna porce napeti a ja se skvele bavil od zacatku do konce a vlastne se mi ani na filmu nechce nic kritizovat, protoze jsem si to uzil od prvni do posledni minuty, proste jizda. (19.07.2023)

Největší atrakcí nového Top Gunu samozřejmě nejsou nadzvukové stíhačky, ale Tom Cruise opájející se vlastním hereckým odkazem. Jak tomu u legacy pokračování bývá, zápletka je z 90% kopií/variací událostí z jedničky (úvodní a závěrečné titulky jsou prakticky totožné). Zatímco minule byl Cruise studentem, tentokrát je z něj učitel (a náhradní otec), který zelenáčům ukazuje, jak se to (letecké manévry i akční filmy) má dělat. Díky svému důrazu na lidský element (opakování repliky, že záleží na schopnostech pilotů, ne na možnostech strojů) zachraňuje situaci (i akční žánr, kterému jakože navrací ducha). Zůstává nicméně rebelujícím outsiderem, který jezdí na (stejné) motorce, nosí (stejnou) koženou bundu, neposlouchá autority a nečte manuály. Zároveň ovšem poslušně slouží vojensko-průmyslovému komplexu, čili jde o rebelii pouze vnějškovou. Protože se Maverick rozhodl jít vlastní cestou (tak jako Cruiseova kariéra tvoří samostatný vesmír, který není součástí dominujícího komiksového multiversa), nezapustil kořeny a zůstává solitérem (což je neustále zdůrazňováno tím, jak ostatní postavy spíš zpovzdálí pozoruje, než aby s nimi koexistoval). Obdobně jako poslední bondovka, i druhý Top Gun je plný nostalgického ohlížení za minulostí, připouštění vlastní zranitelnosti a smiřování se s omezeností času, který na zemi strávíme (Cruiseovi bude brzy šedesát). Hledání a promýšlení paralel mezi Maverickem a Cruisem rekapitulujícím svou filmografii a reflektujícím svou hvězdnou image, mě po pravdě bavilo víc než četné letecké scény, které jsou vyjma té poslední, odehrávající se pro ozvláštnění nad zasněženou krajinou, zaměnitelné a tak rychle stříhané, že se stejně nemůžete moc kochat (takže v IMAXu se film vyplatí vidět hlavně kvůli zvuku). To samé platí pro variaci na legendární volejbalovou scénu. Házení ragbyovým míčem na pláži je snímané převážně proti slunci, rozsekané spoustou zbytečných střihů a naprosto asexuální. Provinile přiznávám, že se mi při sledování docela stýskalo po Scottově reklamně-videoklipové estetice a nestoudné objektivizaci polonahých mužských těl. Pro non plus ultra heroický, akčně-melodramatický příběh, který se odehrává v podstatě zcela mimo jakýkoli reálný sociopolitický kontext, ve světě existujícím jen pro prezentaci letecké akrobacie a úsměvu Toma Cruise, by mi taková stylizace přišla i příhodnější. 75% (24.05.2022)

Prekvapujúco dobre stvárnenie pokračovania skoro 40 ročnej klasiky. Stíhačkový fetišizmus je prítomný hneď v úvodných titulkoch, rovnako ako zvyšok filmu je natočený s takou ľahkosťou a štýlom, že strhne aj diváka, ktorému inak táto tematika nič nehovorí. Zásluhu na tom bezpochyby majú aj sympatické, príjemne zahrané postavy. Obzvlášť očarujúca Jennifer Connelly dráždi v kinosále nejednu predkožku svojim úsmevom, tak dokonalou riťkou v obtiahnutých rifliach. Záverečná mission impossible pripomínajúca útok na Hviezdu smrti aj tréning Cruisových študentov na ňu sú úplne strhujúcou a audiovizuálne úchvatnou filmárinou. Pri pohľade na zábery z kokpitu i mimo neho, nakrúcané najmodernejšími imaxovými kamerami, nemožno pred Cruisom smeknúť divácky klobúk. (3.8.2022) (02.09.2022)