Reklama

Reklama

„Přestaň snít!“, nabádá matka pětadvacetiletou dceru Umay (Sibel Kekilli), když ji vidí stát i s malým synkem Cemem přede dveřmi rodičovského bytu v Berlíně. Umay utekla z nešťastného manželství v Istanbulu, chce se natrvalo vrátit do Berlína a vést nezávislý život, jaký si sama určí. Doufá, že bezpečí, jež tak postrádala v cizí, vnucené vlasti, najde zde - u matky, otce, dvou bratrů a sestřičky. Záhy však pozná, že její rodina prostě nedokáže hodit přes palubu tradiční konvence.
Film se zabývá choulostivým tématem – jen za rok 2009 bylo na internetové stránce ehrenmord.de zaznamenáno dvacet osm případů žen žijících v Německu zavražděných pravděpodobně z důvodů cti, respektive její ztráty z pohledu mužů – mužů, kteří se dosud často nenaučili řešit problémy verbálně. Cizinka ve své upřímné výpovědi přináší strhující, velmi silný filmový zážitek. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (79)

eLeR 

všechny recenze uživatele

Ja som čakala neskutočnú pecku, takže som bola trošku sklamaná. Film má veľmi pomalé tempo, čo mi nevadí, príbeh, ktorý som už možno niekde videla, čo mi tiež nevadí. Vadí mi to, že mňa Sibel Kekilli vôbec neohromila svojim výkonom. Niektoré scény veľmi dobré a parádna muzika, ale veru dnes len 3,5* ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Peklo na Zemi nastane, keď vypuknú spory v rodine. Tentoraz tureckej. Sila tradície je veľká a z pohľadu dnes propagovanej voľnosti vzťahov v euroatlantickom kultúrnom okruhu vyznieva to, čo sa deje v islamských rodinách ako násilné a nespravodlivé vyobcovanie "nehodnej" ženy z rodiny. Psychoteror non plus ultra. Ťažko hodnotiť, pretože vnucovanie určitého spôsobu života kultúrne odlišnej komunite v histórii spôsobilo a spôsobuje spústu tragédií. Film pôsobí presne takto - určený USA/EÚ publiku vzbudí len hnevlivé reakcie voči fanatickým zadubencom ctiacim tradície. Len pre zaujímavosť: ak porovnám štatistiku vzťahových útokov na Slovensku s tou, ktorá je uvedená v tunajšom obsahu filmu zisťujem, že veľkých rozdielov niet. Počet útokov na partnerku (zväčša zo žiarlivosti) sa veľmi nelíši od útokov na partnerku z dôvodov straty úcty rodiny. Rozdiel je, že kým tunajšie ataky sú zväčša situačné (alkohol, hádka, príp. oboje), tie turecké podmieňuje nepriepustná tradícia, neodpúšťajúca ženám, ktoré sa rozhodli žiť po svojom. Nenávisť prenesená na potomkov bola pre mňa novinkou a skôr ju považujem za scénaristickú barličku napomáhajúcu drásavému záverečnému vyzneniu, usvedčujúcemu turecké rodinné tradície z beznádejného tmárstva a spiatočníctva. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Vďaka niektorým filmom som rád, že žijem aspoň na tom Slovensku. Cudzinka je jedným z tých najsilnejších príkladov. Odohráva sa v komunite, ktorá mi je svojim zmýšlaním maximálne vzdialená, pripomína mi to, čo sme mali na našom území v období stredoveku a ktorej princípy by som nikdy nechcel zažiť na vlastnej koži. Aladag ju ale neodsudzuje, v podstate ukazuje celú rodinu ako obete spoločenských konvencií, pretože žiadna postava nie je prvoplánovo záporná, Umayna rodina prežíva spoločne s ňou muky a trápi sa kvôli nej, pretože ju miluje. Aladag ďalej polemizuje nad tým, čo by sme mali považovať kvôli vlastnej sebazáchove za rodinu, či je to rodič a dieťa, celá pokrvná rodina, alebo celá komunita. Ako scenárista by som záverečné dejstvo, rozuzlenie, nasmeroval odlišným smerom, ale aj tu zvolené dáva zmysel. Možno je úplný záver trochu vykonštruovaný, ale na druhú stranu dáva priestor divákovej fantázii ohľadom toho, aké bude mať následky. ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

Film se zamýšlí nad postavením žen, které se odmítají podřídit pravidlům náboženských a rodových tradic. Turkyně Umay, která opustila manžela a hledá azyl u příbuzných, žijících v Německu, trpí nepřijetím svých nejbližších a cítí se tak být více cizinkou uprostřed vlastní rodiny než v cizí zemi. Rodiče sice dceru milují, ale neměnné zákony a zvyklosti spjaté s jejich vírou jim nedovolují dceru s dítětem přijmout, navíc jim hrozí vyobcování z jejich komunity. Je to příběh naděje a odhodlání, ale zároveň i smutku a beznaděje.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. ()

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Trampoty turecké menšiny v Němcích jsou mi tak trochu cizí, takže žádná extra prožívačka se nekoná, jen jsem se poněkolikáté ujistila, že se chlapům z muslimských komunit nechce přestat ovládat své ženy, proto tolik lpí na starých pořádcích a jejich macho přežitky semelou i nejmladší generaci, která v nich vyrůstá... Vše závisí na mínění komunity, které se zdá být zásadní hodnotou, rodina je pokryteckou institucí, u níž můžete nalézt oporu jen, pokud hrajete podle nastavených pravidel a já nenazývám rodičovskou láskou jinou, než tu bezvýhradnou, jinak - otec, který prokleje svou dceru jen pro to, že nechce být nešťastná, by se nadále neměl nazývat otcem, tím spíš, pokud našel pro rodinu nový domov v tolerantní společnosti, jestli chce přijmout za svou pouze její životní úroveň, pak měl zůstat sedět v Turecku u kebabu a dál metat kameny po nevěrnicích... a vůbec, co ten starý kozel Mehmet ještě trčel u rodičů, toho bych vypráskala z domu jako prvního, temperamentu měl dost na to, aby si byl schopen vydělat na nájem - asi ho nemohli v komunitě udat, taky šťastná, která ho dostane... Každopádně muslimské ženy čeká ještě dlouhá cesta za hledáním hrdosti, vlastní vůle a vyhlídek na štěstí, ale nemůžu soudit, snad jedině film a ten je za dvě. Beru zpět a v rámci osvěty zvedám na tři, i proto je psaní komentářů veskrze prospěšnou aktivitou, lze při ní změnit náhled na věc. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (1)

  • Režisérku Feo Aladag inspirovalo k napsání scénáře její působení v kampani Amnesty International, kde se zaměřovala na nasílí páchané na ženách. (Rugero)

Související novinky

Das FilmFest 2010

Das FilmFest 2010

02.10.2010

Dvě města, tři kina, čtyři tematické sekce, deset večerů, na tři desítky hraných a dokumentárních snímků – již za pár dní se popáté vrátí divácky oblíbená filmová přehlídka přinášející výběr toho… (více)

Reklama

Reklama