Balada o smutné trumpetě

Tak tohle je prosím pořádně zběsilá jízdá, která pozvedá dekadentní image klaunů ještě o několik levelů výše. Za obrátky které klauni v druhé půlce naberou by se nemusel stydět ani Joker. Přesto právě druhá polovina je v ale porovnánim s prvními desítkami minut výrazně slabší. Rozbíhající se milostný trojůhelník klaunů v prostředí cirkusu v době devastovaného Španělska to, je prostě síla. No a když je ústřední trojice ještě taková a režisér nepochybně správný úchyl, zážitek je na světě. Děkuji, Španělsko, pobavilo jsi mě. Jediná šance na spokojenost je pomsta. (02.09.2012)

Variace na klasické téma Macura vs. Rychtář & Bartošová. Zlý klaun bije svou ženu, která ho přesto miluje a smutný klaun se tomu snaží poměrně iracionálním způsobem stát v cestě. Samozřejmě to není tak jednoduché, protože v tom jsou prvky historického filmu, magického realismu, slasheru a bohužel i komedie. Podle mě námět i pojetí stály jen kousek od virtuózně zkomponovaného filmu, ale myslím, že se to nepodařilo vybalancovat. Některé postavy se chovají tak moc nelogicky, až to vypadá, že někdo vystříhal čtvrtinu scén, ve kterých to bylo více rozpracováno. Věřím, že kdyby Iglesia předal scénář Jodorowskému ke zfilmování, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Vizuálně to působí celkem pěkně, ale obsahově a významově to dost kulhá. (16.05.2015)

Prosím přistupte blíže uvidíte nevídané uslyšíte neslýchané račte do našeho krvavého šapitó je to přímo psychotoxická pouť po,které se budete cítit jako byste sežrali cukrovou vatu nasátou toluenem.Transformace jednoho trumpety v šíleného klauna ,ale jistě fantasii se meze nekladou nabízí se ovšem otázka o duševním zdraví pana režiséra mezi šílenstvím a genialitou je velice tenká hranice a Álex de la Iglesia na ní se zvráceným úsměvem na tváři dělá stojku.Po návštěvě tohoto cirkusu už ani manéž Bolka Polívky nebude to co bývala. (20.09.2012)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Circus battue aneb ultra ujeb v plnej paráde. Pobiedza k škodoradostnému chechtaniu, neistým citoslovciam zmeravenia a uznaniu za neidealizované, napadá ma až vražedné vyrovnanie sa s minulosťou. Álex de la Iglesia dáva na frak Frankovmu fašistickému režimu velice brisknou ofenzívou, skrz (SPOILER) klauna osmahnutého žehličkou, vyzývavej dev(k)y a klauna upraveného trumpetou (KONIEC SPOILERU) spúšťa necudnú manéž o platonickej láske, o v génoch zakódovanej pomste. Iracionálne pletky milostného trojuholníka sa spočiatku zdajú príliš modelové, ale akonáhle sa prehodí výhybka na burlesknú koľaj a prebiehajúce udalosti začnú naberať fraškovité vyústenia, tak sa rozpútava to práve, prepnuté skotačenie. Pukajú kosti, tvoria sa jazvy, padajú skupinové výstrely a zblúdilý jeleň má proste smolu. "Balada triste de trompeta" predstavuje veľmi estetickú oslavu vyšinutosti ktorá divákovi nepotrebuje určovať smer či prejavovať priateľské gestá, ide si svoje a nedá sa žánrovo zaškatuľkovať. Jej moc spočíva v divokrásne podlom úsudku o nekonečnej možnosti ohýbania filmového média, ktoré odjakživa bolo a až doteraz stále ostáva nepredvídateľným nástrojom na uspokojovanie rozličných potrieb. Surové a pritom tak estrádne…a ja verím, že najmä okrajové publikum, nesklame. (25.06.2011)

Šikovné spojenie osobnej drámy s hlbokým psychologickým ponorom so spoločenskými témami a politickým podhubím fašizmu spolu s Francovou diktatúrou. Taký guláš všetkého možného - od čierneho humoru, až po totálny bizár a horor - ktorý ale vo svojom výsledku pôsobil hrozne kompaktne. Snímok si však musí diváka nájsť, určite nie je pre každého a treba mať tú správnu náladu. Ja som to šťastie mal. 80/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (24.02.2016)