Ležáky 42

Hraný dokument, u kterého si spíše než příběhové stránky cením faktických informací, neboť jsem dodnes o Ležákách slyšel velice málo (Lidice je přece jenom zastínily). Zbytek tohoto dokumentu bohužel nepůsobí tak, jak by měl a potápí ho snaha neherců hrát dramatický, tragický, válečný příběh. Přesto jsem rád, že toto dílo bylo natočeno a že se na osud této osady nezapomnělo. Za to tvůrcům rozhodně patří velký dík. 60% (23.06.2012)

Absolutně film-dokument nekvalitně zpracován. Jednak "herecké" výkony jsou strašné a jednak ta "němčina" ... byl problém najít někoho, kdo aspoň trochu umí výslovnost?! Efekty, kamera, postavy - nuda, klišé, ... prostě slabota ve všem. Nepovedlo se. V ničem. A bohužel, ani p. Brzobohatý to nezachránil. (24.06.2021)

Dokumentární a výpovědní hodnota silného tématu je nesporná. Rekonstruktivní filmová forma se ale míjí účinkem na celé čáře a nádech všudypřítomné smrti neproběhne po zádech ani v nejsilnějších okamžicích. Nízký rozpočet dává zobrazit vypálení celé vesnice plamínkem v okně, vyprávění připomíná listování kalendářem a rekonstrukce má do autenticity dál než hitler do synagogy. Vyšší hodnocení by bylo jen ryze za látku. (25.06.2011)

Sympatický pokus o v tuzemsku nepříliš rozšířený žánr inscenovaného dokumentu je devalvován neobratnou realizací. Až na pár výjimek (Alice Šnirychová) sotva ochotnické herecké výkony, křečovité až trapné dialogy (vrcholem je scéna, v níž mladík přemlouvá českého strážmistra, aby si to s tou sebevraždou ještě rozmyslel), za uši tahající špatné sykavky vypravěče Brzobohatého... Kapitola sama pro sebe jsou titulky plné prohřešků proti češtině („Česko-Polská hranice“; „... aby jste...“; „... udavač z Dřeveše byl odsousen...“; „... podívat z vrchu...“ jako označení činnosti člověka hledícího z letadla směrem dolů), proti historickým faktům („... státní hranice ČR úterý 1. květen 1945...“ - toho dne existovala nějaká ČR???) i obyčejného šlendriánského přístupu - jak je možné v rámci jednoho (!) ze závěrečných titulků napsat u jména Marie Štulíkové nejprve datum úmrtí 11. 7. 1943 a o pár řádků níž, že v Osvětimi „... umírá 17. 1. 1943“? Opravdu zvláštní disproporce v přístupu tvůrců k divákovi - na jedné straně snaha poskytnout mu atraktivní formu dramaticky podaného dokumentu, na druhé až zarážející ledabylost v práci s tzv. detaily. Ale jedna věc si zaslouží pochvalu: scéna popravy a všeho, co jí bezprostředně předcházelo, vychází emocionálně daleko působivěji než obdobná scéna v Nikolaevových Lidicích. (24.06.2012)

Konečně se do podvědomí diváků dostaly i dlouho opomíjené Ležáky ( stejně jako třeba Javoříčko ) Jen převeliká škoda, že zrovna takhle nepovedenou formou hraného dokumentu. Herecky naprosto příšerné, dialogy strašné a celkové zpracování je neuvěřitelně amatérské. Celá podoba dokumentu se mi příliš nezamlouvala a žádné nové, podstatné informace jsem se vlastně nedověděl, jen několik spekulací o osudech jednotlivých postav. V závěru potěší i dojmou dobové fotografie obětí a stručný popisek o jejich životě. Film mi sice v paměti nezůstane, ale osudy obyvatel Ležáků rozhodně ano! (23.06.2015)