Kód Enigmy

Tak Verbal to solidně zabil a já se k němu přidám. Mě to prostě nevtáhlo. Ani jsem to nečekal. Film je vystavěnej na jedný dost nesmyslný události kolem který se všechno točí a navalují se na to další a další naprostý zbytečnosti. Cumberatch je mi buřt nevím co je na něm tak božího. Mě nevadí, ale nechává mě chladným. To bude asi tím, že nejsem geniální homo matematik a jedna a jedna jsou přece tři. Nebo snad ne? 35% (14.01.2015)

Příběh je sice natočen podle vesměs tradiční (pozor, nezameňovat s průměrnou) životopisné šablony, nicméně díky fantastickým hercům, skvělé výpravě, režii, hudbě Alexandra Desplata a atmosféře není problém leccos odpustit. Maximálně přesvědčivý Benedict Cumberbatch by už měl dostat na role podivínů nějaký patent, jak skvělý je, nicméně charismatičtí Mark Strong a Charles Dance v jeho stínu nezůstali a Keira Knightley je také víc než pohou ozdobou. Povedlo se. (01.02.2015)

Všechny Cumberpičky musejí nadšením dozajista protékat skrze podlahy, protože Benedikt se za poslední dva roky tak maximálně neukázal v Hobitovi, kde odblábolil tři repliky a poté byl digitálně zprzněn, takže ho tady mají celého a v herecké poloze, která mu sedne jak jehla do žíly. Vždycky jsem si z těchto fanatických mentolek dělal legraci, protože nasírání lidí je takové moje milé koření života. Něco jako parkovat na vozíčkářích. Teda, tím mám na mysli parkování na reserve pro vozíčkáře, ne přímo na kriplech. I přesto však musím uznat, že Benedikta taktéž žeru, tyhle role asociálních psychopatů mu zkrátka sedí nejlépe a ač je film naprosto parádní, tak on jej kvalitativně vyzdvihuje ještě o několik tříd výš. Musím ale bohužel konstatovat, že mě relativně iritovala Keira, poněvadž je hezká zhruba jako moje varlata po čtyřdenní sauně ve slipech dětské velikosti, protože občas si s mladším bratrem vyměňujeme spodní prádlo, nesuďte mě. Jako jasně, ženskou, whiskey, kokainem a Nuttelou se prostě nepohrdá, nicméně o mně je známo, že jsem namyšlený a vybíravý egoista. Jednou jsem odmítl osouložit ženu jen proto, že byla chlap. Ovšem - a nyní použiji ten nejotřepanější slovní obrat ze slovníků všech místních pseudokritiků - herecký koncert Benedikta mě naprosto oslnil a pohltil, nehledě na bezkonkurenční dobovou atmosféru a podmanivý hudební podklad, takže vše odpuštěno. Nikdy bych nevěřil, že ve svém komentáři přispěji nějakým hodnotným informačním kanálem, který nebude obsahovat třicet způsobů, jak si správně vymáčknout jebáka na prdeli tak, abyste si nezasvinili koberec, nicméně časy se mění a lidé dospívají, jen já budu furt stejný čurák, proto doporučuji k filmu i mimo něj zhlédnout také toto video a posléze toto video, které vám doplní a rozšíří informace. Obě jsou opatřena českými titulky. Tak a dost altruismu, nebo se tady rozbrečím, takže závěrem si neodpustím podotknout, abyste šli všichni laskavě do prdele. (09.01.2015)

Zhlédnuto v kině. Naprosto parádní film a dokonalá ukázka toho, jak natočit silné drama, které může fungovat na několika různých frontách, speciálně když máte takovýhle námět. The Imitation Game totiž funguje nejen jako drama na pozadí války, ale jako hodně nepříjemné svědectví o tom, jak se můžeme chovat k lidem, kteří dokázali něco neskutečného, ale jen proto, že jsou jiní, s nimi budeme zacházet jako se špínou. Pokud náhodou ještě někdo nevěří, že Benedict umí fakt hrát, pusťte si tento film a pak pochopíte, proč mu minimálně tu nominaci na Oscara přeju. Nechápejte mě špatně, i Keira odvedla fantastickou práci, ale co Benedict předvádí a jak se dokázal ponořit do tak složitého charakteru, jakým Alan Turing byl, je opravdu obdivuhodné. Tady není o čem přemýšlet, 100 % a jeden z TOP filmů roku 2014. (28.12.2014)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)