Nevinnost

Tak si říkám, co to jen ti hoši Hřebejk s Jarchovským hulej? Chtěli natočit světový film, místo toho to dopadlo typicky česky, pitomě. A k čemu tam maj ty policejní experty, aby jim radili? To jim neřekli, že Hynek Čermák jako vyšetřovatel neprojde z důvodu podjatosti? Co ta vazba (z důvodu možného ovlivňování svědků)?!! A pak teprve výslech neštrejchnuté poškozené? Nevím, ve kterém státě a právním systému se příběh odehrává, ale ta čeština mě mate ... Podobných přešlapů je plný každý druhý film s policejní tematikou, ale vystavět na tomto absurdistánu (tvářícímu se ovšem zatraceně vážně!) celý film, to už je vrchol! (15.09.2013)

Hřebejk s pokročilým věkem opouští (tragi)komické vody, začíná brnkat na vážnější strunu, snaží se (i) o určitý přesah, avšak jakoby se bál odhodit veškeré své doposud pracně (vy)budované postupy-jistoty, překročit (své) mantinely a tím se definitvně vytrhnout ze škatulky „toho tvůrce, co točí stále dokola (s lehkými variacemi) ožehav(é)á téma(ta) naší (ne)dávné minulosti, přičemž důraz klade na „jistotu“ v podobě humorného (pod)tónu a navíc (téměř) vždy sází na stejný (byť prověřený a osvědčený) herecký tým“. Musím (si) přiznat, že jeho snahu kvituju veskrze s povděkem. Nevinnost je příjemně civilní intimní výpovědí, kterou nesráží Hřebejk režisér, ale Hřebejk scénárista resp. Petr Jarchovský. To jak (lehkou) roztříštěností, tak zejména (zbytečnou) doslovností, přičemž a to je nejhorší, (pravda, je to čistě můj subjektivní pocit), cítím z toho scénáristickou prvoplánovou vykonstruovanost se snahou o (za každou cenu) překvapující pointu, která nakonec tvůrcům (alespoň v mých očích) láme vaz. Jak jsem před časem v případě Kawasakiho růží hořekoval nad úvodními 25-ti min, v případě Nevinnosti je to právě těch 25 min posledních, což je o poznání horší varianta. Zatímco v prvním případě měl Hřebejk zbytek snímku na vylepšení dojmu (také se tak měrou vrchovatou stalo), v tomto případě nemohlo výsledný dojem už nic zachránit (právě naopak). P.s. Jedno ale musím Hřebejkovi (soukromě) přičíst k dobru. Aňa Geislerová. Nemám ji (jemně řečeno) v oblibě. To, co se vzezření týče (pro mě naprosto asexuální typ) vím, je to čistě můj osobní problém, tak zejména po herecké stránce ji nevěřím. Až do tohoto snímku. Byť na první skutečnosti se nic zásadního nemění, jako herečka mě zde (bez jakýchkoliv výraznějších námitek) přesvědčila. Předvádí příjemně civilní, utlumený vyzrálý výkon. 70% (27.07.2012)

Po Kawasakiho růži jsem byla hodně dlouho na Nevinnost naštvaná, protože na první dobrou nebylo možné rehabilitovat Hřebejka s Jarchovským tak rychle a dát jim znovu šanci. Ale pokud se člověk dokáže kousnout a dostat do určitého rozpoložení, dokáže si Nevinnost připustit k tělu jako žádný jiný projekt. Pojem nevinnosti je tu zkoumám z mnoha hledisek a podobnost Geislerové/Linhartové, která je ostatně zafixována i na plakátu Lely, dává tušit ambice přesahující zrcadlení tolik adorované v Personě. Naštěstí Hřebejk Bergmana nekopíruje bezhlavě, jen překlápí některé věci z dějin světového filmu a to samo o sobě není zločin. Zločin by byl, kdyby ve finálním sestřihu ponechal tu jedinou scénu s Radimem Špačkem, která by z pointy udělala frašku. Takže skutečnou marností výsledného tvaru zůstává jen velmi diskutabilní hudební doprovod Vladivojny La Chii, který Hřebejk bohužel znovu použil i ve své další práci na seriálu Až po uši. Suma sumárum, hereckým králem Nevinnosti je Vetchý, Munzar příjemně podtrhuje ve svých scénách určitou satiru celého příběhu a relativizování toho, že Geislerová hraje někoho, kdo trpí tím, že už jí není 14 (což je klasický herecký koncert ve velkém stylu, na jaký jsme od ní zvyklí). (31.12.2015)

Nevinnost je drama světového formátu, avšak stále věrné českým reáliím. Příběh se od počátku odvíjí zajímavými a do jisté míry neočekávanými cestami. Velice pěkně se vykresluje psychologie postav, čemuž napomáhá i policejní rozměr filmu, který je zpracován velice kvalitně! Herci jsou také sympatičtí, takže až na samotný, takový lehce samoúčelný, závěr, nemám výhrad. 8/10 (26.09.2017)

Jasně, že je to trošku přitažený za vlásky, ale rozhodně ne bez lásky. Cením si toho, že nějaký Čech napsal promyšlený scénář ne z protektorátu nebo komunismu, cením si toho, že další Čech z toho scénáře udělal skvělý film, a vůbec nejvíc si vzhledem k výše uvedenému cením toho, že ten první Čech se jmenuje Jarchovský a ten druhý Hřebejk. Pak bych ještě rád ocenil, že nikoho nenapadlo obsadit Holubovou, takže z nečekaně intenzivního zážitku mě vyrušil až konec nevinnosti. A já jsem zatraceně rád, že i po filmu z našeho Kocourkova se mi vaří ve škebli a je o čem přemýšlet. (10.09.2017)