Nevědomí

No na seznámení se zvukovým systéme Dolby Atmos jsem si nemoh vybrat lepší biják, tady se fakt musím opětovně veřejně pochválit. Kromě sebe však musím pochválit i spousty dalšího, například Tomíka Cruisů, mám toho nestárnoucího pacholka rád, ale už dlouho nenatočil nějaký film, kde by mě upoutal herecky tak jako tady, ale pořád to není tak dlouhá doba, jako doba kdy jsem naposled viděl vynikající scífko, pravda mnohem víc se mě líbila ta první méně akčnější část, kdy má fantazie pořád ještě pracovala naplno s tím jako to vlastně všechno je. Potom, když se v téhle oblasti začne rozjasňovat sem byl mírně zklamán, protože jsem si pro druhou půli vytvořil vlastné tezi, která byla zcela mimo. Ovšem i tak nálepku inteligentního nenudícího scífka si tenhle bijáček může s přehledem plácnout rovnou na čelo. Ještě bych udělalil řád diváckého lva za vizuální stránku, protože to co se ukazuje před divákovejma kukadlama je opravdu hodně příjemná oční pastva. Ovšem chce to opravdu velký, hodně velký plátno, aby bylo to správný filmový chrochtando grando. (13.05.2013)

Kosinski je pořád o mnoho lepší designér než vypravěč, ale celkem mě potěšilo, že akční scény mají na rozdíl od Trona masivní energii. Co pořád vypadá mizerně, jsou dialogy, hlavně ty klíčové, nastříhané nudně v sekvencích záběr / protizáběr. Je na tom cítit, že napřed byl komiks. Kosinski si postavy někam sošně zarámuje a pak je nechá odříkávat text, kterému k ikoničnosti a údernosti bohužel chybí bubliny. Podobně jako všechny objekty v Nevědomí i herci slouží spíše estetickému účelu. And you know what? I don't give a fuck. Měřítko je epické, čistý, lesklý, klinický a prosvětlený vizuál dechberoucí v každém detailu, hypnotické zvukové vlny M83 tomu dávají až nemístnou hloubku... první zhruba půl hodinu pokládám za strhující audiovizuální trip, který od současné sci-fi čekám (a obvykle nedostávám). Jakmile dojde na nevyhnutelné a rozjede se příběh, utopí se Nevědomí v odkoukaných zvratech a nedotažených nápadech (zaplatí někdo tantiémy Duncanu Jonesovi?)... jenže, marná sláva, akce odsýpají, obraz překypuje pompou, jakou už jsem dlouho neviděl (zapomeňte na dýchavičné pokusy Prométhea) a těch pár nápadně nepodařených pokusů "dělat napínavý příběh" zaveze buldozer ultimátního provedení. Konečně chápu, co diváci někteří měli na Tronovi - i Nevědomí je brilantně navržený "sci-fi muzikál" (kolega Stuchlý si připisuje kredit za tenhle zcela padnoucí termín), tentokrát s hudbou, která mě vtáhla a občas mi ve spolupráci s obrazem dala ochutnat nefalšované euforie z velkého plátna. Je sice vidět, že to mělo / chtělo být víc, než jen úchvatná podívaná, že někdo chtěl posunout nadějný indie trend inteligentní sci-fi do blockbusterového formátu a pokopal to "fanzinovým" vypravěčstvím... ale někdy i nezdařený záměr může nabídnout dost prostoru k divácké rozkoši. Já a Nevědomí jsme efektivní tým. [75%] (15.04.2013)

|| Scenár: Joseph Kosinski, Karl Gajdusek, Michael Arndt | Hudba: Anthony Gonzalez, Joseph Trapanese, M83 | Produkcia: Joseph Kosinski, Peter Chermin, Dylan Clack, Barry Levine, Duncan Henderson | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Relativity Media, Chernin Entertainment, Monolith Pictures | Rozpočet: 120 miliónov $ | Tržby: 286,168,572 $ || Nepamätám, kedy bolo spojenie hudby a obrazu tak silné a čarovné. Najsilnejšiou devízou filmu je práve hudba M83, ktorá posilňuje sci-fi nádych filmu, a robí ho skutočnejším a uveriteľnejším. Príbeh nie je nejak vyslovene výnimočný, ale vie prekvapiť. Pasáže v stratenom zelenom údoliu sú pre mňa najlepšími, spolu so snovou bazénovou scénou, ktorú by som ovenčil zvláštnou cenou za najerotickejšiu scénu všetkých čias. Ideológia je zaujímavá, trochu mi však vadilo to, že Jack nebol jediným Jackom, avšak zápletka musela priniesť kvázi šokujúce elementy. Určite to nebolo naposledy, čo som to videl, silné časti filmu v mojej mysli totálne prekrývajú tie slabšie. Yes! 85% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (16.09.2013)

Velkolepá a ne úplně hloupá zápletka, v ní skromný příběh jednoho opraváře a v jeho osudu spousta "středně" nečekaných odhalení a zvratů. Film má zajímavý koncept, drží pěkně pohromadě, i přes možné menší nejasnosti nebije do očí stupiditou a důstojně přednáší plnokrevný sci-fi příběh s potenciálem k zamyšlení ve stylu Duncana Jonese. Omamné postapokalyptické scenerie a celkově vynikající audiovizuál se řadí k velkým plus. Možná občas trošku vyruší přepjaté emocionální zaměření, ale na konci se dočkáme jednoho z nejstylovějších "Fuck you" filmové historie! 8/10 (16.04.2013)

Hlavním důvodem, proč Nevědomí vyšumí z povědomí rychleji než TRON není fakt, že Kosinski vykrádá své kolegy (Stanton, Jones, Lawrence, Trumbull, Kubrick, Wachowští), a dává tím vyniknout, o kolik horším je vypravěčem, ale že vykrádá sám sebe. Zopakování stejného přístupu, navíc ve světě bez možnosti „editovat levely“, která byla pro designéra a fanouška videoher požehnáním, výrazně oslabuje původní wow efekt. Ten byl však stále dost silný, aby mne opájení se audiovizuální dokonalostí bavilo celé dvě hodiny. Kosinského nerdovský přístup k postavám děla z člověka srovnatelně hodnotného nositele významů jako je robot, krajina nebo kus nábytku (přičemž na stejné úrovni se nacházejí také svým výrazně omezeným využíváním zdravého rozumu). Působivější než slova a emoce jsou geometrické kompozice záběrů, jejichž samotný obsah se stává méně podstatným než sdělení povrchu. Všechno a všichni slouží k doladění celkového designu. Tomu jsou podřízeny motivace hrdinů i směřování zápletky. Jako výsměch klasickému „vstupování“ do příběhu skrze identifikaci s postavami lze chápat poslední scénu, která prozrazuje, že jsme své emoce pravděpodobně distribuovali ne zcela správným směrem. Kosinski dokáže unikátním způsobem propojit pohyb s hudbou, kterou na obraz „nanáší“ po jednotlivých vrstvách, a výsledkem je stejně jako v TRONovi mainstreamová variace audiovizuálních symfonií. Zápletka je tady jaksi navíc, ač bez ní (a bez méně a více nechápavý výraz střídajícího Cruise) by 120 milionový projekt jako tento asi nebyl realizován. Kvůli postavám bez života, námětu bez originality a jednání bez logiky bych ale nepodceňoval celý film, který v druhém plánu nabízí inspirativní výpověď o současné společenské realitě efektivních pracovních týmů, jimž se lidé oddávají natolik, že v nich rozpouštějí svou identitu a ztrácejí schopnost autentické existence. Dějově vyprázdněná (a proto lepší) první polovina, s parodií dokonalého partnerského vztahu a se zachycením pracovní činností, která má čistě udržovací charakter bez konkrétního cíle a šance na skutečnou (a pro systém potenciálně nebezpečnou) změnu stavu, toho o dnešku vypovídá víc než mnohé artfilmy s ošklivějším designem. A rozhodně jde o film stvořený pro IMAX! 80% (15.04.2013)