La ciociara
La Paysanne aux pieds nus
Vrchárka
Two Women
Two Women
Two Women
Two Women
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (více)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (140)
Asi mám v moc velké paměti literární předlohu (kterou mimochodem ve svém osobním žebříčku řadím vysoko). Místo, kde v knize trnete hnusem, film buď vyvaří tak, že jen nezůčastněně pozorujete osudy dvou žen, nebo ho scénárista zrovna vynechá. Nejvíc mě asi rozladila několikanásobná snaha o milostnou zápletku a taky velké zmírnění neveselého konce. ()
Drásavě realistický pohled na to, co válka dělá s osudy obyčejných lidí. Krásná vdova Cesira se z bombardovaného Říma vydá zpět do rodné vísky, kde, jak doufá, dokáže lépe ochránit svou dceru před nebezpečím. Rodinná náruč a společnost starých přátel ale přinese jen chvilkovou úlevu. Obyvatelé venkova sice nejsou tak často vystaveni náletům, zato je jejich denní realitou hlad a tvrdá práce pro zajištění alespoň základní obživy. A nebezpečí je tu stále, jen už nemá podobu letících bomb, ale konkrétních lidí. Pozvolna plynoucí příběh neúprosně graduje k tragickému konci... Životní výkon Sophie Loren v archetypální postavě matky, kterou Vittorio De Sica místy staví do až biblických póz. Mě ale nejvíc dojal křehký idealista Michele (netradiční poloha Jean-Paula Belmonda) a také potvrzení toho, o čem jsem se nedávno bolestně přesvědčila, že své blízké někdy nedokážeme uchránit toho nejhoršího, ani když se moc snažíme. ()
Sice už tu tolik věcí nebije do očí skrze skutečnost, že se to celé odehrává za války. Nefalíruje tu tolik prvků ze současnosti výrobního roku - přeci jenom chudý venkov tolik nesvádí k exhibicím současnosti. Ale pořád je Horalka mnohem více sólem Sophie na libovolné téma než čímkoli jiným. Nestat se později Belmondo výraznou hereckou osobností, nebylo by možné vnímat vedle Sophie už vůbec nic. Natož myšlenky z předlohy Alberta Moravii. Ale samozřejmě mě fascinuje skutečnost, že i po 28 letech Sophia sehrála stejnou roli v remaku. Na rozdíl třeba od Giny, která se v nové verzi Římanky stala už o generaci starší postavou. ()
Černobílá poezie. Sophia hraje ženu, o jejíchž dcerách a vnučkách točí filmy Almodóvar. Statečnou matku, která i když je pro ni její dítě tím nejdůležitějším, nikdy nepřestává být hlavně ženou. Jean-Paul Belmondo je obsazen do tak zvláštního protiúkolu, že mi dělalo problémy si uvědomit, že je to on. ()
Takové popíchnutí italského národního svědomí a historie, či drama matky a dcery, které se mohlo odehrávat i v naprosto jiné době...? Velmi zvláštní scénář staví občas zrůdnost doby do pozadí, aby na nás za chvíli zase vybafla. Skutečně mi to připadal jako dva filmy v jednom. Nicméně celková kvalita snímku se nedá přehlédnout. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (12)
- Tento film byl natočen podle slavného románu italského neorealismu, jehož autorem byl Alberto Moravia. (claudel)
- Sophia Loren nebyla příliš mezi hereckými kolegy oblíbená, ale s J. P. Belmondem si údajně velice rozuměla. (Arnost.Dadak)
- Poprvé dostala italská herečka Oscara jako představitelka role v italském filmu. (Také Anna Magnani jej měla, ale jako protagonistka amerického filmu.) (wewerička)
Reklama