Horalka

Strádanie a život civilistov talianskeho vidieka počas druhej svetovej vojny je v poriadku, no neodpustím si poznámku. Odvaha matky, putovať s dcérkou krajinou sexuálne vyhladnutých chlapov rôznych strán frontu sa mi zdala trúfalá. Hrdinka neobsedela v Ríme, kde mala mužskú záštitu a ani neskôr, kedy ju čertovský oheň hnal rýchlo z vidieka. V čase, keď oblasťou valili rôzne vojská. Dve osamelo putujúce ženy pôsobia vždy na vojakov ktorejkoľvek strany ako med na osy. Symbolická scéna v kostole (strata Božej opory) a následné scény piety, upriamujúcej na nezničiteľnú materinskú lásku neprebili pocit neuváženého konania vdovy. Navonok ukazovaná odvaha bola v jej prípade skôr náhlym emočným rozhodnutím, víťaziacim nad racionalitou, spočívajúcou v zabezpečení základného bezpečia. (28.08.2012)

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod. (13.07.2008)

Na film se dá dívat buď jako válečný - v rámci možností film působil hodně autenticky, lidé furt žili ve strachu, vojáci byli všude, neměli co jíst.. a nebo jako drama ženy, která se musí starat o dítě v těžkých podmínkách. cesara se svojí dvanáctiletou dcerou opustí kvůli válce Řím a vrátí se do rodné vesnice, kde už z původních obyvatel téměř nikdo není. Setká se tam s mladým Michelem v podání Jeana - Paula Belmonda.... No ale Sophia hrála fakt perfektně .. k ní role matky, ženy, drzé a téměř nebojácné, která se snadno rozčílí opravdu sedla. Když mi pak v noci došlo, že v době natáčení jí bylo něco kolem 25 let, tak to už byl fakt amen. Úžasný snímek, naprosto mě okouzlil a zanechal silný dojem (26.08.2009)

Velmi působivý snímek o strastiplném osudu ženy a její dcery za války, jemuž dominuje krásná a herecky na výši Sophia Loren. Jako vyrůstající mezinárodní hvězdička se po jejím boku zjevuje Jean - Paul Belmondo netypicky jako nábožensky založený Michel s brejličkama a knírkem. Jeden z vrcholů italského filmu, přesto sám nedokážu popsat, proč nedám 5*. Možná, že té dokonalost bylo až příliš moc ... ne fakt nevím ... (06.07.2009)

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)