Byl jednou jeden

Hodně divná pohádka. 1) Italská uřvanost trochu připomíná historický film, trochu western a trochu love story._____ 2) Především však obsahuje spoustu nesmyslů, na které jsem koukal s otevřenou pusou. Jsem na ně zvyklý z českých pohádek, ale tyhle jsou jiné - jinak hloupé a jinak nesmyslné._____ 3) Snímek působí, jakoby ho natáčeli v prostojích při tvorbě jiného, hlavního filmu. Scénář si spíchla skriptka ve chvílích volna, hudbu přejali ze zrušeného scifi thrilleru, odkud převzali i půvabné čarodějnice a Lorenová si na chvilku odběhla od svých postneorealistických sociálních rolí, aby se kapku proskotačila v této bláznivé feérii._____ 4) Pokud sud i s jeho obsahem do večera nenajdeš, předhodím tě svým gryfům. Ještě, že nemusím čelit výhrůžkám podobného typu. (26.04.2022)

Trochu drsnější pohádka, o tom jak princ nahání venkovanku a naopak, aby vše vyústilo ve svatbu, jako v každé klasické pohádce. Princ Rodrigo (Omar Sharif), následník španělského království odmítá ženění, až narazí na temperamentní nebojácnou venkovanku. Po počátečním nešťastném zakletí, prohání své slouhy v neustálém pátrání po ní. Isabella Candeloro (Sophia Loren), nezkrotná žena, na kterou vyloženě narazil princ na bílém koni, byla spíše hračkou v rukách potrhlé čarodejnice. Ale sladkou odměnou, okázale odmítanou, jí byl sňatek s dědicem španělského trůnu. A tak po vzájemném hledání a soutěži v umívání nádobí, nastává od počátku očekávaný okamžik. Další postavy: královna matka (Dolores Del Río), s jediným zájmem a to o královo oženění, nadutý královský šéfkuchař Jean-Jacques Bouché zvaný 'Monzu' (Georges Wilson), levitující mnich Josef (Leslie French), hlásající poněkud kacířské myšlenky, a princezna Altamury (Marina Malfatti), nesportovně bojující o sňatek s princem. Nejvíce zaujme charisma obou hlavních postav, jinak trochu zmatený průběh i příběh. (22.05.2011)

Slabší tři *. Nějak jsem tomuhle příběhu nepřišla na chuť. Není to pohádka jak ji známe my, i když nadpřirozeno (létající mnich) a nadpřirozené postavy (čarodějky) se tu vyskytují, klasický romantický příběh to taky není - je to něco mezi tím. Navíc tu princ nebojuje o Isabellu, nýbrž ona o něj - ale vzhledem k tomu, že on se zrovna nechová moc ukázkově, tak nevím, zda bylo o co bojovat. Zkrátka tenhle styl vyprávění není můj šálek čaje. (22.10.2007)

Skvělé herecké obsazení slavnou dvojicí Lorenová a Nero je kladem tohoto snímku. Nevím, jestli ho zařadit mezi romance nebo pohádky. Dalším kladem je bohatá výprava a kostýmy, na kterých se nešetřilo, stejně jako na početném komparzu. To je ale tak všechno. Příběh je celkem nezajímavý vinou slabého scénáře, bez zápletky. Pokud bych měla někomu odvyprávět o čem to celé bylo, měla bych problém. (09.04.2022)

BYL JEDNOU JEDEN je religiózně založená dobrodružná pohádka. Svojí atmosférou by se hodila do vánočního televizního repertoáru. Škoda jen, že televizní kanály u nás hrají stále to samé a po něčem takovém nikdy nesáhnou. Přitom svým vtipem dokáže film pobavit děti i dospělé. Hašteření prosté dívky Isabelle (Sophia Loren) a španělského prince (Omar Sharif), dává filmu osobitý náboj. Zápletka, kdy se tito dva poprvé setkávají a ona nevěří, že jde o prince, on se chová přirozeně arogantně, si v ničem nezadá s klasickými postupy ať už našich nebo zahraničních pohádek. Atmosféra je ale jiná a originální. Stejně jako závěrečná soutěž, kdy sedm princezen a jedna hospodyně soutěží o ruku prince v mytí nádobí. V momentě, kdy soutěž nedopadne dle očekávání a princ dá Isabelle facku, říkáte si asi, že je zlý a krutý. Nojo, to je ale jen jeden úhel pohledu. Člověk musí pochopit, že je na Isabelle naštvaný. Ta se předtím kasala, že nádobí myje nejrychleji a žádný talíř nerozbije. To se nestalo a on si teď musí brát někoho, koho nechce. : -) Taky ho v minulosti ještě zaklela, ponižovala před vlastními vojáky a v úvodu si mu dokonce dovolila sníst sedmý nok. Hlavně ten nok ho musel hlodat. No řekněte, jestli si tu facku nezasloužila. : -) Ale co jsme v pohádce a dobrý konec na sebe nenechá dlouho čekat. Andělíček strážníček včas přispěchá s radou, aby se vše dalo zase do kupy. Závěrečné hromadné radování s tanečky v kruzích nechává vzpomenout na českou pohádku PYŠNÁ PRINCEZNA. Žádná komunistická agitka v tom ale není. Španělsko ani Itálie nebyly baštou „šťastného“ pracujícího lidu, ačkoli významově to může vyznívat stejně. Pohádka vyznívá tak, jak se jí snažíme chápat. Nesnažme si tedy zošklivit naše staré pohádky jen proto, že se natáčely v dobách komunismu. 64% (05.12.2010)