Zrození Planety opic

Nejdelší, nejdynamičtější, nejepičtější, nejlépe vypadající a nejlépe natočený opening v dějinách filmu! Opening dlouhý celou hodinu čtyřicet - ano, snažím se říct, že jakkoliv těžko hledám cokoliv co bych mohl nové Planetě Opic vytknout, tak přesto, že se v ní celou dobu něco děje a někam se posouváme (přičemž víme velmi přesně jakým směrem, jenom nevíme jak daleko se to stihne), je to všechno naprosto evidentně pouhý rozjezd do toho, co se nám přislibuje ukázat až v Dawn of the Planet of the Apes... kde s námi možná trochu vydrbou a prostě tu apokalypsu lidstva a současný vzestup civilizace opic přeskočí:) Anebo třeba bude vidět ve flashbacích lidských hrdinů... no to je všechno ještě daleko;) Každopádně nevím, odkud Wyatt přišel, ale upřímně doufám, že tam mají jemu podobných víc. O vynikajících modelech lidoopů a dalším nespravedlivě neexistujícím Oscaru pro virtuální herectví Andyho Serkise, stejně jako o dokonale funkčních pohledech a gestech Johna Lithgowa i ostatních, už bylo napsáno hodně. Já už připomenu jen přesvědčivou logiku šíření viru od "pacienta nula" nejkratší cestou tam, odkud se během pár hodin dostane do celého světa, a zakončím tenhle komentář velmi spokojenými devadesáti procenty. (25.03.2013)

První část snímku je ještě poměrně zdařilá. Sledování lidského světa skrze oči dospívajícího šimpanze je, pokud nic jiného, originální. Zajímavým se stává už ve chvíli, kdy si divák uvědomí, jakým směrem se bude Zrození planety opic nadále vyvíjet. Každé zklamání a nepochopení, které lidské chování vyvolává v očích přechytralého primáta tak může vyvolávat emotivní odezvu i v diváckých řadách. Je jasné, že tvůrci s tímto diváckým očekáváním počítali. Viditelné to je zejména na jejich snaze začlenit Caesara do rodiny (či spíše života?) dr. Rodmana – tedy na poutu, které je odsouzeno k utlumení. Jistým kalkulem je pak vykreslování Caesara jako nevinného tvora, který doslova přejímá emoce spatřené ve svém okolí. Zpočátku zná jen milující rodinu, ale postupem času se setkává i s odvrácenou stranu lidskosti, což je samozřejmě jen další způsob jak z diváka vykřesat emoce a zároveň ho donutit k většímu přimknutí k Caesarovi. Tato vypočítavost bohužel první část sráží, i když naštěstí ne příliš hluboko. Příliš nenapomáhá ani hloupost, kterou se tvůrci snaží skrýt v rychlém sledu událostí, či v lepším případě neuvěřitelnost. Každopádně i přes tato negativa je tato část sledovatelná a v některých momentech dokonce zábavná, což se bohužel nedá říct o tom, co následuje. Lavina digitálních primátů vedená zrazeným Caesarem se dere do monumentální bitvy s až na pár známých tváří anonymním lidstvem. Zrození planety opic překvapilo svým začátkem a zklamalo svým koncem. Snímek těží hlavně z jednoduché, ale semknuté, dějové linie a rychlému průběhu. To má však i svou stinnou stránku. Díky předvídatelnosti začíná být postupem času otravný a nudný. (12.11.2011)

První návštěva u opičáků, doprovázená rakouským zněním bez titulků, mne kdysi zcela uchvátila a i další opičí výtržnosti jsem většinou hodnotil lépe, než nadnárodní průměr CSFD. Tentokrát však musím učinit výjimku, neboť opice postižené digitalizací mne nijak zvlášť neohromily a navíc jsem nikdy nebyl fanouškem jasným vítězství technických kritérií nad těmi scénáristickými. Pokud shrnu dojmy na hromadu, tak se na to koukalo pěkně, poslouchalo se to příjemně, ale nebavilo mě to. (13.02.2012)

Když jsem viděl název filmu značící asi milionté pokračování serie, nic jsem neočekával. Po čsfd hypu jsem zas čekal úchvatný trhák, kterého se mi ovšem spíš nedostalo. Zbyl dobrý film, na hollywoodský blockbuster nečekaně dobrý. Výborné efekty a i přes svou digitálnost velmi charismatický opičí revolucionář. Druhá, akčnější půlka má docela slušné tempo a i když se nevyvaruje některých klišé a chyb, suma sumárum se jedná o určitě nadprůměrné dílo s velmi slušnou hudbou. Uděluji trochu zmatené a nejisté 4*. (20.08.2011)

Najúchvatnejší blockbuster za posledné roky!!! Celý film je plný skvelých momentov, emócií, nádherných efektov, nápadov a to všetko má tak rýchly spád, že sa jednoducho nemáte čas nudiť. Posledných 25 minút je tak nadupaných, že som ledva dýchal. Strhlo ma to tak veľmi, ako máločo v posledných rokoch. Maximálne očarenie a neuveriteľný divácky zážitok. Prebudilo to vo mne malého chlapca, čo bol dakedy unesený Jurským parkom a odvtedy som nič také, čo by mi vyrazilo dych nevidel. Až teraz (mám asi podobné pocity ako POMO). Caesarovi a jeho spolubojovníkom som fandil tak veľmi ako dakedy Williamovi Wallacovi v Statočnom srdci a možno aj viac. Posledná akcia na moste patrí asi k tomu najlepšiemu, čo som vo filmoch videl. Viem si predstaviť, že ak by som Zrodenie planéty opíc videl v 6 rokoch ako Jurský park, tak som už teraz niekde v Afrike a študujem tam primáty. Tak veľmi by ma to nadchlo. Kvôli takýmto zážitkom milujem filmy. Ave Caesar! P.S.: Už dvakrát videné v kine a keby bolo kino zadarmo, pozrem si to snáď aj 10-krát. (09.08.2011)