Alone in the Wild
Obsahy(1)
Kameraman Ed Wardle se ocitne v Yukonské divočině pouze s nejnutnějšími zásobami potravin a s kamerou. Bude filmovat svůj pokus o přežití v nehostinných podmínkách (oficiální text distributora)
Recenze (24)
Zase trošku jiný "survival" z dobrodružné dovolené jednoho snílka, který si splnil svůj chlapecký sen. Dokument mi trošku připomíná stylem natáčení seriál Survivorman, ale s výbavou zdatného chataře a elektrikáře(obsah k filmu je zavádějící). Zajímavá ukázka odloučení a strachu, který sebou přináší lidu-prázná příroda Kanadského Yukonu a hladoví medvědi, toto dobrodružství trvalo po dobu 50 dnů. Krásná ukázka obou tváří divočiny a Ed Wardle si jistě odnesl hodně ze svého dobrodružství. Výstižný komentář: Vanshua ()
Ve srovnání s Dickem Proeonneckem a podobnými mě napadá jen jedno slovo: břídil. Snaha dobrá, ale jak to asi může dopadnout, když člověk přírody neznalý, zhýčkaný a od tvůrce levý se vydá "survivalovat"? Je z toho opravdový survival. Člověk trošku znalý by si to užil jako parádní dovolenou a nechtěl by zpět ani po půl roce. Dobře, samota je jedna věc, ale tenhle neborec se v tom docela dost plantal a můj názor je, že si spíš utrhl kus ostudy. ()
Britský kameraman a dobrodruh Ed Wardle sám v Yukonu u jezera ustavičně loví bobříka odvahy, když krouží kolem koláčů medvědího trusu a bojí se medvědů. Ale ruku na srdce, kdo by se v takové pustině a divočině nebál, takže všechna čest, že to dokázal. I přes tyto slabší místa seriál utváří jeden celek a funguje vskutku dobře, alespoň mě se líbil. A kanadská příroda je nádherná. ()
Fakt na uplakanom zkostnatelom mestskom človeku čo chce zažiť dobrodružstvo v jednej z najdrsnejších krajín sveta a pritom ma pri sebe všetko o čom iný stroskotanci môžu len snívať nieje nič zaujimavého. 50 dní je krátka doba nato aby sa človek zbláznil a on sa za takto krátku dobu dokázal ponoriť až na svoje dno. 20% ()
Ve třech jsme strávili takřka čtrnáct dní v rumunský divočině (viz Můj deníček), z nichž zhruba deset dní pršelo a přes hory se převalovaly bouřky. A řeknu vám nebýt tam ve skupině, přičemž jídlo jsme měli sebou (a při cestování se ne vždy dalo lidem vyhnout), tak nevím. Co se týče fyzického vypětí, někdy to byl masakr (alespoň pro mne). Za onu dobu jsem spadl o deset kilo (většinové jídlo se skládalo z rýže promíchané s fazolemi a chlebem). Abychom alespoň nějak minimalizovali riziko střetu s medvědy, hlavně v noci, krokovali jsme dvě stě tři sta metrů od tábořiště, kam jsme odkládali použité věci, které se uklízely až za světla. Nevím, zda to bylo účinné, ale nevítaná návštěva nikdy nedorazila. V případě Eda by vše mohlo dopadnout jinak, kdyby směl lovit i ostatní, než malou zvěř a ryby. Ale to zakletý "kdyby"... ()
Reklama