Můj týden s Marilyn

Malý velký film o týdnu života několika lidí, z nichž se jedna osoba náhodou jmenovala Marilyn Monroe. Její jméno tu ale není podstatné. Podstatné jsou chytře napsané dialogy, věrná stylizace do tehdejší doby, umně vybraná hudba, a příjemná komorní atmosféra. Každý z nás pamatuje moment, kdy jsme přišli o naivní růžové brýle, ve kterých nám svět připadal stejně jednoduchý, jak jednoduché přijde misskám propagování světového míru. Snad se Colin poučil, jak pro příště zvládnout víc holek najednou. To je totiž podobně důležitá schopnost, jako umět natočit dobrý film. (29.02.2012)

Víc mě bavila ta první polovina, která se točí okolo natáčení filmu, protože ta byla opravdu výborně napsaná a hodně jsem se u ní bavil. Ta druhá, která se nám snaží prodat klišoidní skoro-romantiku, už je o něco horší a moc mě nebavila a to zvláště proto, že se tvůrcům zde nepodařilo prodat Marilyn tak, jak si asi přáli.Herci jsou ale perfektní. Michelle Williams by si toho Oscara už konečně zasloužila, Kenneth Branagh si to užívá a Judi Dench to jako vždy zahrála s naprostou grácií.70% (19.03.2012)

Po dvou životopisných zklamáních (J. Edgar, Železná lady) jsem už začala mít strach, že mě čeká další. Naštěstí se tak nestalo. Můj týden s Merilyn ani není klasický životopisný film. Nezobrazuje nám celý život Merilyn Monroe, nezobrazuje nám její vzestupy a pády. Jde o nahlédnutí do života jedné velké hvězdy během pár dní. Přesně to jsem čekala a tato cesta se mi líbila. Film mi tak přiblížil, co všechno musela Merilyn prožít během natáčení jednoho filmu. Michelle Williams je tady naprosto úžasná, nechybí jí půvab a schopnost okouzlit všechny kolem. Nedovedu si představit lepší Merilyn (že by možný černý kůň na letošních oscarech?). Líbil se mi i Eddie Redmayne, kterého pozoruji už delší dobu. Od filmu nesmíte čekat nic zázračného, nic vás ve filmu nepřekvapí, ale jedná se o příjemný snímek. (25.02.2012)

Chybělo celkem málo a tenhle film byl dobrým dramatem o ničivé aureole hvězd i cirkusu, který z lidí dělá herce i v nejobyčejnějších situacích. Monology Kennetha Branagha to v sobě místy mají, ten náboj ušlechtilé tragiky jeviště, kterou kdysi tak krásně vydechl velký William. I Michelle Williams je v roli paní s podfouknutou sukýnkou vynikající - je v ní kus sexy bytosti, která hypnotizuje svět kolem sebe i labilní a odporné trosky, s níž by si Iveta Bartošová určitě v lecčems rozuměla. Film na jednu stranu chce ukázat odvrácenou stranu showbyznysu, na druhou stranu se nostalgicky kochá a dojímá celým divadlem. Ty dvě tendence jdou proti sobě a tříští jedna druhou. The Artist zvládl tohle dvojí pnutí syndromu zlatého věku vyvážit hravou formou, do níž se vejde i ironický nadhled, zasloužilá klasicistní fasáda Curtisova filmu ale nic podobného nezvládne. Je těžká, plná zbytečného kýče a vizuálních frází. Tam, kde film začíná být dobrý (protože jde nad upocené melodrama o klukovi z davu, který se dotkl hvězdy), si vždy záhy připraví ústupovou sentimentální cestu. Je to tak velkolepá promenáda britských legend, nádherného přednesu a charakterů, které v sobě mají tolik patosu a teatrálních manýr, že nedohlédnete to jejich "druhé já", o němž občas zmateně mluví... Škoda. (14.02.2012)

Můj týden s Marilyn jde odlišnější cestou než velkolepé životopisy. Razí názor, že povahu člověka poznáte spíš z jednoho týdne, kterému se film intenzivně věnuje, než kdyby vám jako encyklopedie předkládal jednotlivé události v životě osobnosti. Tím pádem je svěží, neúnavný a v lecčems více obohacující než klasický životopis. Nemusel by ale z Marilyn dělat modlu a nejlepší herečku světa… (30.05.2012)