Můj týden s Marilyn

Malý velký film o týdnu života několika lidí, z nichž se jedna osoba náhodou jmenovala Marilyn Monroe. Její jméno tu ale není podstatné. Podstatné jsou chytře napsané dialogy, věrná stylizace do tehdejší doby, umně vybraná hudba, a příjemná komorní atmosféra. Každý z nás pamatuje moment, kdy jsme přišli o naivní růžové brýle, ve kterých nám svět připadal stejně jednoduchý, jak jednoduché přijde misskám propagování světového míru. Snad se Colin poučil, jak pro příště zvládnout víc holek najednou. To je totiž podobně důležitá schopnost, jako umět natočit dobrý film. (29.02.2012)

Môj týždeň s Marilyn nám poskytuje presne to, čo očakávame a čo väčšina chce vidieť. Okopírované pohyby, notoricky známe problémové chovanie a identifikácia filmových legiend prostredníctvom známych hercov. Aha, Branagh je Olivier, Ormond je Vivien Leigh. Ja len neviem, čo si mám teraz o Marilyn myslieť. Jej pravidelná nevera je tu ospravedlňovaná jej nešťastím a ako najväčšia svetová stár môže predsa všetko. Colin je mladý, túžbe po užívaní si každý deň s inou chápeme, ale osobne nechápem jeho citom, film sa totiž volá Môj týždeň s Marilyn a straty, ktoré týmto románikom utrpí, ho nijak zvlášť netrápia. Lokácie a casting sú takmer dokonalé a nájdu sa aj silnejšie momenty. (29.03.2016)

Zde dojde, tuším, k rozdělení diváků na dvě skupiny, nicméně obě budou na rozpacích: skupina nevědoucích bude očekávat mnohem víc ze života Marylin, hlavně co do pikantností, a možná bude z neznalosti odsuzovat její vystupování. Ti druzí, kterým není neznámá životní a profesní osa herečky z životopisných knih, budou chtít vidět své dojmy převedené na plátno tak, jak si je jejich paměť a představivost zafixovala. Obojí tak nemohou být zcela uspokojeni, jedná se o krátkou epizodu a není jen o Marylin, jsou v ní útržky vzpomínek mladého muže, nováčka ve světě filmu, který měl to štěstí osobně poznat dvě ikony své doby - jednu z nich osobněji :-). Spolu s ním tak nasajeme atmosféru Anglie padesátých let, pocítíme chlad a nehostinnost ateliérů Pinewoodu, ve kterých se Marylin cítila tolik stísněně a nejistě, poznáme lidi, kteří ji doprovázeli, vedli i ovládali. Marylin je nám představována z pohledů osob, které s ní při natáčení v Londýně přišli do styku - jako přirozený talent zářící hvězdným prachem, ale hned poté zmítaný pochybnostmi a strachem tak, že neodříká jednoduchou repliku - jako novomanželku, která už tuší, že opět nenajde onu jistotu a bezpečí, kterou podvědomě hledá jako bolestné za ztrátu šťastného dětství - jako sexsymbol žádaný veřejností i jako zranitelnou bytost, závislou na drogách a alkoholu, toužící prožít obyčejně šťastné chvíle. To vše nám v časovém rozmezí jednoho týdne zprostředkoval Colin Clark, který se světu svěřil se svým tajemstvím, ale především úžasná Michelle Williams, která svým výkonem dokázala na okamžik upozadit přesvědčení o neopakovatelnosti a jedinečnosti Marylin Monroe. (28.02.2012)

Tenhle film neřekne o Marilyn nakonec skoro nic. Dobře, měla šarm a pak se klidně zamkla v pokoji a noc probrečela, ale to je chabý. Taky je s podivem, že tady jako by úplně chybí děj, příběh a hlavně nějakej závěr. Ovšem aspoň, že název vážně nelže, je to týden s Marilyn. Týden se můžete koukat, jak je krásná, a pak se jede dál. Funguje to jen v případě, že cílem bylo Marilyn pouze ukázat, ne ji přiblížil nebo se snažit pochopit. Ovšem i v takovým dějovým vakuu se herci neztratili. Nejvíc mě potěšil Redmayne, je to od přírody sympaťák, jak to, že o jeho existenci se pořádně dozvídám až teď? Michelle Williams se snažila seč mohla a nemusí se vůbec stydět za svůj výkon, měla to jasně ze všech herců nejtěžší. Branagh má na kontě i civilnější a přirozenější výkony, Dench je boží vždycky, Emma Watson nemá moc prostoru, ale potěší, Zoë Wanamaker by měla dostávat víc rolí. Legenda Marilyn Monroe by ale zasloužila mnohem víc, než je tohle, škoda. (21.09.2012)

Možná je to tím, že jsem (záměrně) viděl The Prince and the Showgirl jako první, možná je to tím, že mám rád jak Michelle, tak Kennetha, Judi, Emmu či Zoë, ale mě My Week with Marilyn opravdu nezklamal. Film jako takový rychle odsýpá, netlačí přehnaně na emocionální strunu a alespoň trochu se nám snaží přiblížit zřejmě jednu z nejslavnějších žen v celé historii. A právě Michelle ji vystihla perfektně, klobouk dolů. Ona nehrála Marilyn, ona jí byla, stejně jako brilantní Kenneth byl Laurencem. Film se nesnaží Marilyn idealizovat, ale ukazuje ji jako normální, někdy trochu praštěnou, ale většinu času nejistou ženu, která potřebuje vždy vedle sebe někoho, kdo se o ni bude starat. Celý ansámbl podal opravdu fantastický výkon, a jakmile jsem si řekl, že teď by mohl být konec, film opravdu akorát končil, takže za mě jednoznačná spokojenost. A nedůležitá poznámka nakonec, modrá barva takhle skvělému filmu opravdu nesluší… 100 %. (11.06.2012)