Assassin

"Framing heaven" alebo ako filmové obrázky menia precítenosť a ako ich vystavané rámčeky ovplyvňujú i samotný dôraz na atmosféru filmu, ktorá je kľúčovou (ak nie tou najvýznamnejšou) zložkou filmu. Prekrásne kostýmy a stojatý rytmický tón času je taktiež uhladený pomalým a úsporným prerozprávaním, kde sa nevenuje toľko konštrukcii a systému zápletky, ako jej priamej a fantazijnej rozmarnosti. Rezervy vidím určite v premárnení epickosti potenciálnych vykreslení charakterov a ich celoplošnému vymedzeniu (stret smrteľnosti a odpustenia), pretože spoliehať sa len na tú neustálu pomalosť a dopremýšľanie nad dejom je pasé, pokiaľ nie je prehĺbené s ďalšími motívmi, gradáciou a motiváciami postáv, odhaľovaniu zákutí a dôvodov ich konania. Trošku sa vyhrať, nech to umenie má rozvité a forsírované rysy vo všetkých fragmentoch, nie len tých, "do očí bijúcich"! (30.12.2015)

Toto ma milo prekvapilo. Zo začiatku som bol skeptický. Tak ako už u Choua zvyknem byť, ale asi po dvadsiatej minúte som sa odrazu ocitol tam na tom mieste. Technické vymoženosti súčasnej doby umožňujú Chouovi zobrazovať poetickosť akú som u neho ešte nevidel. A svedčí mu to. Príbeh jedného kráľovského dvora v 9. storočí, sledovaný cez oči nájomnej vrahyne má množstvo superlatívov. Od vizuálnej podmanivosti, hudobnej bohatosti, tak aj akčnej umiernenosti. Veľmi mi to pripomína Ashes of Time od Wong Kar-Waia. Hlavne tou poetikou - hoci AOT sa mi páčil viac. Každopádne pôsobivý kúsok ktorý mi pripomenul, prečo mám takýto druh filmov rád. Takže ďakujem za túto exkurziu. Qi Shu nestárne. (11.04.2021)

Asi první asiatský film, u kterého jsem vydržela pozornost od počátku až do konce. Uchvacující barevnost, propracovanost záběrů do posledního detailu, dlouhé záběry podobné meditaci, hudba jen v určitých místech. To a ještě víc je Assassin. Bohužel u mě vizuál převálcoval děj a to je jediný důvod, proč ubírám hvězdu. (13.03.2018)

Z hlediska řemesla se opravdu jedná o zdařilý a do posledního kompozičního detailu promyšlený film. Vše počínají kostýmy a konče hudební doprovodem se snoubí v půvabném celku. Velkou práci si tvůrci dali zejména s plastičností jednotlivých scén, které krom sledování centrálního motivu většinou rozdělují obraz do třetin a se všemi opravdu pracují. Je zajímavé sledovat, jak se zde podařilo dodat třetí rozměr mnohem zdařileji a lehčeji než u těch filmů pracujícím s 3D kamerami. Ale tím to bohužel končí. Tohle je totiž filmová báseň, kde některé věci jsou jen naznačeny a nedořečeny, kde o pocity jde mnohem více než o činy a kde je obraz důležitější než děj. Není to o meditaci, to by musela být střihová skladba ještě pozvolnější a vyprávění mnohem vyprázdněnejší, ale je pravda, že tenhle snímek je mnohem niternější, než by se ze slov o vizuálu mohlo zdát. (11.10.2015)

Dekoratívne, nie meditatívne. Utravážne, až srandovne hypervážne Úsmevy sa stratili kdesi v krásnej prírode. Zabijakom vychutnania si plnohodnotného zážitku nie je choreograficky dokonalá akcia. Zabijakom plnosti filmového umenia je v tomto prípade urputná snaha o dokonalosť kompozície obrazu, náznakovosť a extrémna precíznosť každého detailu. V tom sa stráca všetko ostatné. To, čo robí film filmom. Uchopiteľný príbeh, stotožnenie sa s konaním a motiváciami postáv, nie povievanie záclon a hmlisté meditovanie taoistických fráz. Múzeá a galérie vyskladané šikovným kurátorom do dokonalého zladenia priestoru so zobrazovanými dielami milujem, no snahu v tomto štýle urobiť film až tak nemusím. Navyše, snaha o filozoficko-premýšľavý presah sa o formálne dokonalý výsledok obtrela len vlažne. (30.10.2020)