Režie:
David FincherScénář:
Steven ZaillianKamera:
Jeff CronenwethHrají:
Daniel Craig, Rooney Mara, Christopher Plummer, Stellan Skarsgård, Steven Berkoff, Robin Wright, Yorick van Wageningen, Joely Richardson, Geraldine James (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Mikael Blomkvist zrovna prohrál soudní spor s Hans-Erikem Wennerströmem, o kterém nedávno napsal nepříliš pozitivní článek. Jeho pověst tím utrpí, a tak příležitosti využije Henrik Vanger, který si Mikaela pozve na sever do Hedestadu, aby vyšetřil zmizení a nejspíš i vraždu své neteře Harriet. Harriet zmizela v roce 1966, a jelikož ji nikdo neviděl odjíždět, policie došla k závěru, že ji nejspíš někdo zabil. Předtím byla s kamarádkami na slavnosti, ze které ale náhle odešla. Pak už ji viděli jen krátce, když se objevila v Henrikově domě a chtěla si s ním promluvit. Henrik ale neměl čas, a když ji hledal později, už byla pryč. Henrik po ní celý život pátral a nashromáždil mnoho informací, které hodlá Mikaelovi poskytnout, včetně domu u jezera, kam se může Mikael dočasně nastěhovat. Výměnou za pomoc mu Henrik nabízí peníze a opravdové důkazy proti Wennerströmovi, aby mohl Mikael očistit svou pověst. Mikaelovi se na severu moc nelíbí, ale nakonec nabídku přijme a nastěhuje se do domu u jezera... Lisbeth pracuje pro bezpečnostní agenturu a pracuje i na Mikealově profilu. Nechal si ho prověřit Henrikův advokát Dirch Frode předtím, než si ho Henrik najal. Lisbeth má život už tak dost těžký, a navíc její poručník dostane mrtvici a už se o ni nemůže starat. Dostane tedy nového poručníka Nilse Bjurmana. Ten ale zneužívá svého postavení a Lisbeth mučí a znásilňuje. Lisbeth se ale vzepře a pomstí se mu. Bjurman jí při tom musí slíbit, že už se o ni nebude zajímat a bude jí pravidelně vyplácet peníze, aniž by se u něj musela hlásit. Při svém pátrání Mikael narazí na zajímavou informaci, a tak po Frodeovi požaduje asistentku. Ten mu doporučí právě Lisbeth. Mikael se za ní rozjede a nabídne jí práci. Lisbeth to zajímá a tak souhlasí a okamžitě se pouští do práce... (TV Prima)
(více)Videa (7)
Recenze (1 536)
Musím dát plně za pravdu Tetsuovi. Pokud srovnám procedurální rituál Zodiac a tenhle bezpohlavní žánrový pastiš, je jasné, že Fincher plnil studiovou zakázku. Severské detektivky nejsou cool. Jsou pořádně divné. To se téhle verzi vůbec nepodařilo zachytit. Vyšetřování je tu na druhé koleji a co mě u Finchera mrzí dvojnásob - zcela tu proklouzává jakýkoli patologický náboj. To, že si vrah pouští Enyu, je slabá náplast. Anální sex v podobě, v jaké ho film nabízí, může skutečně pobouřit pouze neprošťouchnuté katoličky a těch míst, kde jsem marně hledal Fincherův vklad, bylo víc. Osobně jsem větší část filmu protrpěl - a cosi mi říká, že pokud člověk nezná knihu, některé věci nebudou dávat smysl (v případě detektivky je celkem zásadní motivace vraha a detektiva, což je tady hodně na vodě). ()
Po technické stránce brilantní produkt, který se ale ani na moment (snad s výjimkou castingu) nedokáže vymanit ze stínu svého švédského předka. Fincher se zoufale pokouší dělat stejné věci jinak a v rámci jednotlivých scén mu to vychází. V propojení v jeden celek ale fatálně selhává... Je zcela nemístné ohánět se znalostí předlohy, film, jakožto autonomní umělecký tvar by měl obstát na základní vyprávěcí úrovni, což se v tomto případě neděje a v momentě, kdy překročí rámec remaku a pokračují ve vyprávění tam, kde to Oplev utnul, definitivně prokazuje, že srozumitelnost (neplést s polopatickým vedením za ručičku) ve filmu nenajdete. Autoři slepě lepí sekvence za sebe tak, jak velí scénář a tam, kde Švédi dusí atmosférou, Fincher jen bezzubě šokuje, kýžený efekt - tedy opar perverze a znepokojivé pocity se nedostavují... ()
Vzpomínáte na sympatickou dívku, které dala Marku Zuckerbergovi v úvodu The Social Network kopačky? Tak si ji zkuste představit prošpikovanou piercingy, s pankáčským čírem na hlavě a tričkem FUCK YOU YOU FUCKING FUCKER na hubeném bledém těle. Milujte ji, nebo nenáviďte, ona to sama jinak neumí. Lisbeth Salander. Ač film respektuje zdvojenou (v dalších dílech ještě znásobenou) vypravěčskou perspektivu knihy, těžko se ubránit dojmu, že Finchera více fascinuje androgynní hackerka než hledáním pravdy posedlý reportér. Pro asociální hrdiny nabourávající systém projevil tvůrce odjakživa tíhnoucí k anarchii, přítomné v jeho filmech třeba skrze znásilňování žánrových konvencí, slabost již dříve. Pravda, slabost zřejmě není dvakrát vhodný výraz. Vyvolává asociaci soucitu, pochopení, citové spřízněnosti – nic z toho Fincher vůči svým postavám neprojevuje. Nedrží nad nimi ochrannou ruku, což s ohledem na žánr a charakter (s)páchaných zločinů vyvolává intenzivní strach, že se hrdinům může přihodit prakticky cokoliv. I v případě, že jste četli knihu/viděli švédskou verzi a víte, k čemu kdy dojde. Přístup „zajímejte se o postavy, jestli chcete, pro mě jsou důležitější informace“, bych nenazýval bezcitným, je jenom maximálně koncentrovaný na sledovanou problematiku a připomíná Lisbethino uvažování na základě konsenkvenčních analýz. Každá prezentovaná informace bude dříve či později zužitkována. Každá postava, každý čin poslouží vyprávění. Nejchladnokrevnějším příkladem pragmatického chápání lidské bytosti jako nositele zužitkovatelných informací pro mne bylo Mikaelovo setkání s dcerou, které neslouží k přiblížení protagonistova osobního života, pouze k posunutí vyšetřování. Lhostejnost vůči člověčím emocím nevychází jen z režisérova „strojového“ perfekcionismu – patří mezi hlavní témata filmu. Žádná z představených rodin není funkční (Mikael se rozvedl, Lisbeth svého otce zkusila upálit), v té největší byly city nahrazeny penězi. Náklonnost je vyjadřována sexem. Drcení veškerých jistot pokračuje diskreditací systému, který z Lisbeth udělal nesvéprávnou psychopatku a účinný není ani při vyšetřování zločinů, jež lze prokázat leda za cenu jiných trestných činů. Naprostá beznaděj je navrch posichrována dotěrným venkovním mrazem, v němž vám ale nakonec nějaký magor přivodí vážná vnitřní zranění s menší pravděpodobností než v navenek bezpečných vyhřátých příbytcích. V neposlední řadě i díky nervní hudbě, přelévající se nevypočitatelně v hluk prostředí a zpět a tudíž pořád „přítomné“, jsem měl nedobrý pocit nejen během nejbrutálnějších scén, ale od začátku do konce. Natočit podle knižního bestselleru (čili jde v zásadě o takzvaný pre-sold produkt) a v rámci systému postaveného na feel good filmech něco takhle zneklidňujícího, považuji za akt skoro stejně podvratný jako vlepování políček s obnaženým mužským přirozením do filmů pro děti. 85% ()
Zaslechl jsem něco o tom, že přibližně 15% Američanů neumí plynně švédsky a tak považuji vytvoření remaku pro tuto menšinu za plně ospravedlnitelné. Fincher přitom poněkud obrousil hrany severské ponurosti, vnutil Lisbeth pár lidských vlastností a natočil úplně stejný film vyvolávající poněkud jiné pocity. A jelikož Extrém, Klaksón, Robinson, Seberkrém, Ibalgin, Trautenberk, Rozerval, Párkund, Pivson, Simpson, Sonny Ericsson ani Parkinson neměli čas, tak nasadil do hry alespoň Skarsgårda. ()
Je neuvěřitelně složité se k tomuhle filmu vyjádřit, když jsem viděl ten původní, švédský. Dokázal mi vlastně to, že David Fincher je výborný režisér, že umí zvolit dobrou muziku, která filmu dokáže dát dimenzi, že dokáže zvolit výborné herce, kteří dokáží výborně ztvárnit postavy z knihy a navíc....dokáží výborně říct pár švédských slov jako například "takk" nebo "skol" a nebo dokáží mluvit anglicky s takovým naprosto přirozeným severským přízvukem. No jo, herci. Vlastně ani nevím, co David Fincher zamýšlel. Natočit další americký film a představit v něm Švédsko?...To kdyby náhodou Američan nevěděl, kde Švédsko je? Nebo natočit Švédský film, ale akorát s anglickými, potažmo americkými herci? Film jako takový je dobrý Není, co bych mu vytknul. Ve výsledku má ale jediné plus. A tím jsou herci. Všecko ostatní už se snaží být jen takové, aby přebilo originál. Jenže originál se prostě přebít nedá. Bohužel. A mrzí mě, že právě režisér, jako Fincher, si zazdil kariéru tím, že se pustil do něčeho, co už jednou zfilmováno bylo. I když, jeho problém. Následovníky, kteří se z jeho filmů mohou ucáknout, tu stejně má, tak co. ()
Galerie (150)
Zajímavosti (48)
- Rooney Mara si musela kvůli natáčení některých scén mimo obarvení vlasů také nechat připevnit "paruku" pubického ochlupení jahodové blond barvě, která je přirozenou barvou vlasů Lisbeth v původní knižní předloze. Stejnou barvou si musela nechat herečka nabarvit i obočí. (c.tucker)
- V scéne, kde Lisbeth (Rooney Mara) zvedie Mikaela (Daniel Craig) sa pred neho postaví, vyzlečie si tričko a povalí sa na neho úplne nahá, avšak v ďalšom zábere už má opäť nohavičky. (Armageddon)
- Jedním z odkazů na trilogii knih „Millenium“ je nápis na dveřích kanceláře postavy Robin Wright. (Varan)
Reklama