Muži, kteří nenávidí ženy

Scénář: Steven Zaillian .. David Fincher má můj obdiv. Jako nekompromisní tvůrce s osobitým režijním i vizuálním stylem. Bohužel nyní mám pocit, že udělal až příliš kompromisů a produkt vypadá víc jako „něčí“ než jeho. Vlastně dostál jen té technicko-řemeslné úrovně. Zkrátka, za tohle mu květiny v rámu posílat nebudu. Nejen já, i Akademie bude taktně mlčet. _ Z herců jsem se především těšil, jak se jinak a případně lépe, jako Lisbeth Salander, předvede „Social“ objev Rooney Mara. I když její kreace není špatná, působí bohužel jen tak cool a postupně na jejím podání uvadá celý film (třeba její osobní motivace pro daný případ úplně chybí - a to mají být případné další dva filmy především o ní), protože svou neproniknutelností a finálním zaláskováním se prostě nestane tím silným středobodem, kterým má být. Navíc, nato, že chtěl Fincher stavět tento film na jejím vztahu s Blomkvistem, tak to vzal tedy hodně povrchně. A dopadlo tak spoustu aspektů, nehledě na chybějící spád a emocionální dopady. Ani ta hudba, jakkoliv občas zajímavá, tentokrát prostě správně nenakopává. Vychvalovaná perverze, násilí či dechberoucno se prostě nekoná a řekl bych, že ti, co tam tohle vidí, prostě nemají moc široce nakoukáno. _ Detektivně odfláklé, přesahy obroušeny na minimum, atmosféra vlažná a emoce vyměněné za tu více tu méně vhodné vtipné momenty. I to anální znásilnění potřebuje verbálně vyzdvihnutí namísto pozvolného obrazového dopadu na divákovu empatii s postavou. _ Ve výsledku sice nejde o nic u čeho by hrozilo uzívané nudění, ale do spirál nadšení a blahého lebedění si v přesahu se také nedočkáte. Navíc, den po projekci, marně vzpomínám na nějakou stěžejní scénu, kterou bych měl stále v hlavě (rozsekaná kočička to tedy nezachrání) a mohl na ní stavět (nejsilněji tam působí vzpomínka, kdy na chvíli vypadl v sále obraz). ___ Pročetl jsem si některé komentáře a diskuze a znatelně vyplývá jedna věc. Tento „remake“ (já vím, jiná adaptace knihy) sklízí úspěch zejména za jméno vepsané u režie. Kdyby tam nebylo, odnesla by to patrně stejně tvrdě, jako většina amerických úprav osobitých Evropských/Asijských předloh. No jo, jenže tahle nekompromisní reakce chybí. (16.01.2012)

Tak si pojídači horkých psů zase natočili další hraný dabing, aby nemuseli patriotisticky čumět na švédské filmy. Jsem hluboce konzervován! (Ano, jsem již ve Slovníku cizích slov u "k", tudíž si tu můžu frajersky dovolit mávat i takovýmito složitými termity). A z Finchera se nám vyklubal ubohý replikátor! Do už tak dokonalého, výborně natočeného a skvěle zahraného švédského originálu jen narval anglosaské držky a scénu po scéně jej přeslabikoval do totálního plagiátu pro otylé zaoceánské dyslektiky, kteří by asi nepřelouskali titulky původní verze. Nedal do toho snad ani kousek Finchera, na kterého jsme zvyklí a dokonce měl tu drzost, uvést pod filmem jméno nějakého amerického scénáristy, který jediné co napsal, bylo heslo do warezu, aby mohl z netu stáhnout švédský scénář! Co se mu však nedá upřít, a hluboce před tím smekám, je skutečnost, že se mu do role Lisbeth podařilo najít snad ještě větší obludu, než je Ňouma Rampičová! A to jsem si myslel, že už snad není ani možné. Ta Můra je tak hnusná a odpudivá, že být s ní dva roky na pustém ostrově, neustále mlsně pokukuju po těch nádherných, sněhobílých, chundelatých ovečkách nebo vrtám díry do ztepilého, sexy ševelícího dubu. Za mě jedna rána z milosti! (02.02.2012)

Trochu vymakanější Hříchy pro pátera Knoxe s pár (možná až moc okatě) vtipnými detaily a pěknou muzikou. Hlavní postava mi hned ze začátku přišla trochu nevěrohodná, protože místo "radikálního" vyholenýho obočí ho měla akorát blonďatý (nebudu zkoumat, jak je to v knize). S postupem času to bylo lepší, ale stejně byla tak plochá (kozičky dobrý), že mě dost brzo přestalo zajímat, co se jí stalo a co se jí stane. Tlustej chlápek z úřadu byl mnohem zajímavější postava a na jeho veselé etudy se svěřenkyněmi bych se rozhodně dívala radši (skvěle vybraný herec – zvrhlý medvídek s ksichtem míliuse). Scéna, která nejspíš měla být vrcholem filmu (Enya) mi krom vtipného "chlapského zjištění" tak nějak vyšuměla. Ale jo, docela se mi to líbilo a neměla bych problém sedět v tom kině dál a dokoukat celou první řadu seriálu, abych věděla, jestli se teda vemou nebocovlastně. (3,5* minimálně) ///Kdyby byly úvodní titulky jako samostatný kraťas, klidně jim dám pozérskou skoropětku. (12.01.2012)

Neznaje předlohy knižní ani filmové, sledoval jsem tento trihel jen s jakýmsi předsudkem, že se jedná o americkou verzi famózního švédského krimi dramatu. Nemohu tedy srovnávat, natož soudit. Samo o sobě mi přišlo zvláštní, že se jedná o americkou verzi, když to na mě chlístalo švédskou ponurost i jistou syrovost, tolik typickou pro tahle "severská dramata" (ba dokonce i herci byli zpravidla neameričtí). Stejně mi to ale přišlo poněkud soft. Jen to klouzalo po povrchu jako Sonja Henie, žádné hluboké ponory. Vztah s novinářem Blomkvistem (Craig) mi nešlo navázat ani po třech budwarech. Daleko napínavější a zamotanější hledání vraha nabízí každá druhá epizoda Erkyla Poarota. (04.05.2015)