Kick-Ass 2

Zřejmě k tomu dost přispělo nadužívání „televizních“ detailů tváří během únavných dialogových scén, Kick-Ass 2 každopádně působil jako pilotní díl seriálu vzniklého na základě prvního filmu. Přestože byl rozpočet oficiálně pouze o 2 miliony nižší, než jaký měl Vaughn, zejména náročnější akční scény působí dost lacině a okamžitě je na nich patrné, co se točilo naživo a co bylo doděláváno ve studio s CGI (Mindy na střeše dodávky). Neschopnost nabídnout hodně zábavy za málo peněz ale není největším Wadlowovým problémem. Ten člověk hlavně neví, v jakém žánru točí. Zatímco jednička si dokázala i během brutálnějších okamžiků zachovat satirický nadhled, dvojka satiru zredukovala na ohrané vyzdvihování paralel mezi penězi a mravní zkažeností. Zato několikrát nepatřičně vyměkne a zvážní (blábolení o údělu superhrdinů, smrt některých postav) a párkrát se nunčakem otře o odnož humoru, která (už) není v žádném směru provokativní, ale zkrátka prostoduchá (víceméně celá Mean Girls linie). Nolanova Temného rytíře s gross-out komedií prostě nenakřížíte, ani kdybyste měli doktorát z genetiky. Podobně rozpolcený, ale znepokojivějším způsobem, je film ve svém pojetí násilí. Pokud rány schytávají hrdinové, záběry jsou delší, bez nářezového hudebního podkresu. Utržená zranění bolí. Naopak násilí páchané hrdiny na padouších je cool – rychleji stříhané, případně extrémně zpomalené, abychom si jej mohli náležitě vychutnat, podmáznuté chytlavými songy. Podvratného efektu tímto kloubením dvou typů rámování fyzické agrese Wadlow dosahuje, nevím, zda záměrně, pouze během kontroverzního (viz americké recenze) pokusu o znásilnění. Scéna je rozehrána jako thriller, zvrhne se v komedii (ukazující, že hlavním problémem Motherfuckera může být neschopnost ventilovat sexuální napětí) a končí mrazivým návratem do reality. Vnitřní boj filmu s punkovou podstatou předlohy se projevuje dvojakou snahou učinit násilí přitažlivým, prezentovat jej jako možnou formu sebe-vyjádření (Mindy díky němu sklidí aplaus v tělocvičně), a přitom tento způsob řešení systémových i soukromých problémů zpochybnit, či úplně negovat (rádoby mravoučný epilog). Kick-Ass 2 netrpí jenom všeprostupující nekonzistencí, selhává i na dalších úrovních: ledabylá výstavba příběhu s volně visícími motivy (strýček Ralph), obehranost zápletky, všednost postav a banálnost otázek, které si kladou… Některé scény na druhou stranu pobavily, soundtrack byl dobře sestavený a Chloë Grace Moretz, jakkoli stále neplnoletá, pro mne prostě je dospělou herečkou. Na jedno zhlédnutí, zvlášť, viděli-li jste již všechny ostatní letní blockbustery, dobrý. Skutečně líto je mi filmu jenom ve vztahu k jedničce, která byla svou nekorektností osvěžující a v dobrém slova smyslu kick-ass. Nedomrlé dvojce schází odvaha jít do akce po hlavě, a co po většinu času předvádí, je jenom takový snaživý ass-licking. 55% Zajímavé komentáře: novoten, xxmartinxx (21.08.2013)

Komiksové uncanny valley. Kde byla jednička vyvážená akční drzost, je dvojka diskutabilním způsobem násilná a přetažená. Mizí humor a s ním i zábava. Nedivím se Carreymu za distanc - tohle je opravdu nezábavný film, jehož akce působí zneklidňujícím dojmem, a nejhorší na tom, je, že dostáváme stále signály, abychom se bavili ve smyslu "komediálně". Rád bych viděl takový film jako tísnivé drama, ale bavit se jím (na rozdíl od jedničky) nedokážu, na to je tvrdost moc silná a málo vypointovaná a odlehčená, ale ne dost chytrá, abych to mohl vnímat "vážně". Navíc je to dost uondané. Uvědomuje si to sice, že střet fikce a reality je devizí série, pečuje tedy o obojí, ale nevyvažuje už jejich poměr - v obojím zachází dál, jak se od dvojky sluší, a neřeší následky. Ze strany tvůrců, především náhradního režiséra, se to podobá situaci, když chodíte sousedovi zalívat kytky, zatímco je na dovolené. Každou tak nějak v pravidelném intervalu zalijete, ale moc vás to nezajímá a nepřemýšlíte o tom, která kolik vody potřebuje ani jestli se jí zrovna dostává dost světla - prostě splníte úkol a jdete domů. 2 1/2 celkem. (19.08.2013)

O superhrdinský palec lepší podívaná, než když to bylo poprvé. Jak mě jednička bavila jen chvilkama, tady jsem si blahem div neocucávala topánky, na něž jsem si v záplavě adrenalinu mimořádně dosáhla. Kill Billovskou nadsázkou líp jak flák masa prošpikovaný super-hrdinský Nářez nejen pro teenagery, před kterým se i zeleňoučký Hulk v pochvalném pokývnutí srazí jak svetr na devadesát. Carrey překvapil ještě víc jak Cage a z ústředního dua se v mých očích po herecké stránce konečně vyloupla špetka sympatií, ačkoli jsem to tak ještě včera nevnímala. Pěknej kopanec do prdele mi tenhle kousek uštědřil. 90% (06.12.2013)

Často maškarní, chvílemi travesti-show a na konci bitka jak o podpis Marka Hamilla na Comic Conu.. Wadlow se rozhodně nekrčí ve stínu Vaughna, jen to prostě pojal po svém, možná i kompaktněji, než předchůdce a mezi hermafroditními Pilgrimy a Chlorofylovými Šušni si místo na slunci rozhodně zaslouží. Dvojka Nakopávače Sedinky je adolescent-friendly, klipová, hudbou Jackmana X-Menovsky zabarvená a v celku nenásilně si pohrává s „psychologií“ superhrdinského, či chcete-li pubertálního tápání (pochyby, hledání identity, přetváření zlé zkušenosti v konané dobro), na kterou se tady zvesela plive a přitom když s ní přijde pan Wayne od starýho Nolana, je to považováno za hluboké existenciální zamyšlení. Chtěl bych si Chloë přiřadit mezi oblíbené herečky, ale radši ještě rok počkám, až jí bude osmnáct, ať na mně neulpí stín podezření. Inu, doba je zlá, člověk aby se bál říct, že chce ochutnat Shirley Temple.. Závěrem dva nepodstatné poznatky: 1.) Matka Rus spíše vypadala jako Otec Ivana Draga a docela by mě zajímalo, jak pod ty elastické spodky schovala své (doufám, že jen dvě) chlupaté koule. 2.) Proč jíst nazelenalé kuřecí, co se týden rozkládalo mimo lednici? Použijte Sick Stick! (16.01.2014)

Film čistě pro děti s ratingem R, to asi neni dobrý. Největší plus je Matka Rus (rýýým!) a pak docela i Kickassova nečekaná, mladá, šťavnatá muskulatura (pro holky a Rob Roye). Největší mínus je s námahou únosný kvantum patetických keců. A to přeskakování z komedie do těžký tragédie může plně akceptovat asi jen zvláštně narušený jedinec, ani já to moc nedávám. Tak myslim, že stačilo. (21.08.2013)