Cosmopolis

Film tak nevyzpytatelný, že v celkovém rozporu mezi mluveným slovem a činy překvapí i zmínka o pozvánce na oběd, kterou příští záběr skutečně zastihne v bistru, protože konkrétní se zde mění na abstraktní a naopak. Těžce stravitelná, nezáživná, ale zároveň magnetizující studie úpadku, určená pro ty, co vědomě žijí ve své hlavě... (14.11.2013)

Při prvních minutách snímku a prvních rádobyrozehraných scénách člověk lehce znejistí. Už-ne-Edward po zjištění, že nutně potřebuje nový haircut, sedá do neoriginálně nablýskané limuzíny a vydává se na cestu plnou otravně přemýšlivých hovorů, při nichž nevíte, jestli se výrazům Roberta Pattisona smát, nebo z nich brečet, přestávek na přemlouvání své novomanželky k sexu, na sex s různými náhodně se objevujícími ženami a detailní lékařské vyšetření. Kolem zuří pouliční boje a revolty a divák i chvíli přistoupí na tuhle režisérsko-scénáristickou hru, jakmile ale na konci dne dosahuje Eric Packer svého cíle, tedy onoho holiče, jde vše zase do kytek. Rozhovory se stávají čím dál trapnějšími, historky o lásce k taxikům lezou na nervy a následná debata o světě, bohatých, chudých, záchodech a nepravidelném tvaru prostaty nutí diváka jen k jediné myšlence - přání, aby už konečně někdo vystřelil a na plátně se objevily uklidňující závěrečné titulky... (01.07.2012)

Na tenhle film jsem byl hodně zvědavý, protože mě zaujalo jeho téma (předlohu jsem nečetl). Nakonec jsem ho ale bohužel dokoukal jen s největším sebezapřením, abych s nástupem závěrečných titulků úlevně vydechl. O prapodivně vystavěných dialozích pořádně nevím, co si myslet - snad i tuším, co chtěl režisér tímto snímkem sdělit a osobně ho vnímám jako relativně zajímavý příspěvek do diskuse o (ne)udržitelnosti statu quo moderního kapitalismu apod., ale filmově je to podáno takovou formou, která je pro mě téměř nestravitelná. A myšlenkově mi COSMOPOLIS spíše přijde prázdný a povrchní. Na to se vážně nedá skoro koukat, vždyť se to pohybuje na hranici bezděčné směšnosti coby parodie sebe sama! (03.04.2013)

Na úvod u mě zavládla docela solidní panika. To když se objevil Jay Baruchel, jen silou vůle jsem překonal pasáž, ve které hrál a nevypnul film hned na začátku. U Cosmopolisu chápu, že se může stát pro mnoho diváků jasný propadák, stejně jako že se do něj někdo může zamilovat. Nebyl jsem svědkem běžného filmu, ale něčeho hloubavého a nadčasového. Herecké osazenstvo kvalitní a já se několikrát přistihl, že smýšlím o Pattinsonovi jako o herci, s kterým si nehezky osud zahrál a přivál mu do cesty pětidílnou kravinu o upírech. K filmu se s největší pravděpodobností již nevrátím. 30% (02.11.2012)

No tak tohle bylo opravdu děsivé. Nedokázal jsem to prostě dokoukat (viděno přibližně 70 minut filmu). Nešlo ani tak o to, že mě všichni účastníci téhle frašky hned z kraje srali, díky těm jejich pózám a ksichtům. Ale jak mezi sebou začali komunikovat, bylo mi jasné, že je to začátek konce.Navíc Pattison a Baruchel byli za totální dřeva. No nic, je to naštěstí bohu za mnou. Teď, když dopisuji tenhle koment a díky tomu se v mysli vracím zpátky k té hrůze, vím s naprostou jistotou jednu věc. Už nikdy se nepodívám na film od tohohle řežiséra/scénáristy. Protože ať už je nebo není Pattison neherec, za celkový dojem z filmu na 100% může režie a scénář. Za mě 10% (11.04.2013)