Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John WilliamsHrají:
Jeremy Irvine, David Thewlis, Emily Watson, Tom Hiddleston, David Kross, Benedict Cumberbatch, Peter Mullan, Niels Arestrup, Patrick Kennedy, Nicolas Bro (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Válečný veterán a farmář Ted Naracott, který si rád přihne, koupí za přemrštěnou cenu koně, vhodného spíš na ježdění než na polní práce. Při dražbě tak sice před zraky okolního obecenstva trumfne i místního zbohatlíka Lyonse, ale v alkoholovém fanfarónství si neuvědomuje, do jakých potíží tím dostane svou rodinu. A tak přivádí domů koně s bílou hvězdou, kterému jeho syn Albert dá jméno Joy. Navzdory všem předpokladům, přírodě a Lyonsově potměšilé předpovědi ho naučí orat a Albert si s ním vytvoří hluboký vztah. Ve chvíli, kdy vypukne válka, se s ním rodina musí rozloučit. Joey je Albertovým otcem prodán britské jízdě a následně poslán na frontu, kde začíná jeho pozoruhodná pouť. Navzdory překážkám, kterým je na každém kroku nucen čelit, Joey ovlivňuje a mění životy všech, se kterými se na své cestě setká. Albert, který na koně nedokáže zapomenout, opouští domov a vydává se na francouzská válečná pole, aby ho našel a přivedl ho zpátky domů. (TV Nova)
(více)Videa (54)
Recenze (893)
(1001) Toto je film, ve kterém má speciální detailní záběr běžící husa. A ne jeden. A jak jsem se dočetla, tak husa se jmenuje Harold. Osobně nechápu, jak může někdo, kdo si očividně dává práci se světlem a vzhledem obrazu, vytvořit něco, co absolutně postrádá atmosféru. -"A nebo si řeknou: Ta čepice se mi líbí, zabiju tě prvního." ()
Nene, už to tam zjevně není. Nebo se zkrátka Spielberg rozhodl, že zapůsobí raději na akademiky, kteří na podobné motivy slyší a doplní si svou sbírku, včetně následujícího Lincolna, o další oscarové sošky. O filmu jsem neslyšel nic dobrého a musím přiznat, že žánrových klišé je zde skutečně habaděj a dost kazí zážitek. Ku prospěchu věci by určitě také bylo film trošku zkrátit. Jsem rád, že jsem si film doplnil a znovu ho již vidět nepotřebuji...50% ()
Většinové kritické přijetí Válečného koně je smutnou ukázkou situace, kdy se nějaké nečekaně rafinované mainstreamové dílo stane pastí pro všechny, kdo odmítají vidět „kulturní povrch“ jinak než v jeho “povrchovosti”, tedy aniž by se ptali, proč se nám zjevuje právě povrchními gesty, a co tato gesta znamenají, jinými slovy, aniž by se ptali po jeho hloubce. Je-li ovšem na Spielbergově posledním filmu něco kýčovitého a laciného, pak je to jedině ostentativní sebejistota těch, kdo jej za kýčovitý a laciný označují. Ano, příběh je bezesporu velmi banální a konvenční, banální a konvenční ovšem není způsob, jakým je prezentován. Bohužel pro Spielberga však většina zdejších diváků neoplývá nikterak hlubokým povědomím o filmové historii, resp. o tradici hollywoodské kinematografie, a co je horší, stejně tak schopností vystříhat se letitých předsudků, vůbec o filmech jakkoli přemýšlet, empaticky se do nich ponořovat, nechat se jimi okouzlit bez nutného pocitu trapnosti. A přitom by do začátku stačilo tak málo; povšimnout si, jak uměle jsou nasvíceny scény na anglickém venkově, aby co nejvíce evokovaly předválečnou „studiovost“, syté barvy vidět jako nápodobu technicolorové barevné palety, naslouchat Williamsově hudbě jako dozvuku prací Maxe Steinera či Franze Waxmana, atd. Nápaditou hru (ne)prostupnosti kašírované pohádkovosti a mrazivé horečnatosti válečného běsnění rozehrává Spielberg na půdorysu dnes již kultovních dobrodružství Victora Fleminga, kterého vždy považoval za velký vzor, ale též westernové mytologie Johna Forda. Od prvně jmenovaného pochází například vysmívané černé siluety na pozadí plamenného západu slunce, stejně tak plakátová idyličnost scén mezi francouzskou Dorotkou Emilií a jejím „kouzelným“ dědečkem. Válečný kůň však není pouze poučenou poctou kinematografickým vzorům, resp. klasickému Hollywoodu a jeho představitelům, k němuž se z podobných pozic vztahuje například i Luhrmannova Austrálie, ale také fascinujícím komentářem k proměně chápání role a postavení zvířete ve filmu – a to opětovně zejména v hollywoodském kontextu (viz zajímavý článek Jana Gregora v Respektu). Po Zrození Planety opic tak máme v brzkém sledu možnost vidět již druhý velkofilm, který je vyprávěn z pohledu zvířete, a co více, natočený takovými technologiemi, které umožňují, aby zvířeti nebyl při natáčení zkřiven jediný chloupek. Zvířecí optika pochopitelně podmiňuje i formu vyprávění, v případě Válečného koně vyprávění „štafetové“ (pro srovnání doporučuji snímky Winchester ’73 či Hvězdy na čepicích), což zdůrazňuji zejména pro ty, kteří jej z toho či onoho důvodu považují za nespojité. Přestože toho o Velké válce bylo již natočeno přehršel, zatím nikdo (pokud je mi známo) si netroufl zobrazit její hrůzy pohledem zvířete trpícího mezi ostnatými dráty – a tím ono utrpení umocnit. Válečné výjevy, v nichž Kaminského mistrná kamera přichází o klasicizující malebnost a dokumentuje zákopové peklo spektakulárními jízdami nebo ruční bezprostředností, se přitom směle vyrovnají tomu nejlepšímu, potažmo nejintenzivnějšímu, co bylo dosud na dané téma natočeno, ať už vzpomenu uhrančivost Kubrickových Stezek slávy (1957), vpravdě převratné, ale pozapomenuté Dřevěné kříže (1932) Raymonda Bernarda, Na západní frontě klid (1930) Lewise Milestonea či melodramatickou Přehlídku smrti (1925) Kinga Vidora, k níž má Válečný kůň (alespoň žánrově) zřejmě nejblíže. O Tintinovi jsem to svého času říci nemohl, ale Válečný kůň je dobrý film, v mnoha ohledech dokonce výjimečný. A jako takový si zasluhuje, aby nebyl vnímán skrze prsty povýšenosti, ale se snahou o pochopení, bez cynismu, i kdyby se jednalo pouze o uznání pozitivních lidských hodnot, jež nám s velkolepě naivní upřímností, tolik příbuznou hrdé griffithovské sentimentalitě, předkládá. Podobně jako jiní spielbergovští hrdinové, přicházejí kůň Joey i chlapec Albert překotnými dějinnými okolnostmi o nevinnost, uzrávají tváří v tvář ukrutnostem vnějšího světa. Jsou nuceni projevit mezní odvahu, obětovat pot a krev na poli domácím, úrodném, které se zavážou společnými silami obdělat, aby Albertova rodina nepřišla o dům a pozemky, ale také na poli bitevním, poli osetém smrtí, kde každý na vlastní pěst odolává pozvolné ztrátě sebe sama. V závěru však opětovně nalézají, upevňují to trvalé a přetrvávající, co jim umožnilo zachovat si odhodlání i v té nejtemnější hodině, v okamžicích “daleko od všech sluncí”. () (méně) (více)
Škoda, že Spileberg nenatočil tenhle film třeba před 10 – 15 lety, kdy byl ještě na vrcholu sil a chrlil jeden bravurní snímek za druhým. Válečný kůň postrádá eleganci a lehkost je starší tvroby. Nejsou zde ani jedinečné a nezapomenutelné scény, jichž dokázal díky své invenci nadělit větu filmu tolik, jako málokterý jiný. Válečný kůn je vlastně velice obyčejný. Zvláštní je i scénář, protože na to že má být hlavní hrdina kůň, je až moc prostoru věnováno všem lidem které potká. Film se mi tak zdál rozkouskovaný, nelineární a vůbec příběh možná dobrá látka pro knihu, méně však pro film. Dost mi nesedl ani Albert v podání Jeremy Irvina, ve Spielbergových filmech jsem zvyklý na zdatnější herce. No a hudba Johna Willamse je stejně obyčejná jako zbytek filmu. Pár záblesků filmového génia zde je, ale jsou rozmělněny tuctovostí. Rohodně však oceňuju práci s koňmi, protože ti když byli na scéně, okamžitě jsem zapomněl na všechny neduhy a kochal jsem se. ()
║Rozpočet $66miliónov║Tržby USA $79,884,879║Tržby Celosvetovo $177,584,879▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $15,334,345║ Tržby za predaj DVD v USA $31,323,969║ Spielberg akoby si až moc veril v tom čo ponúkal svojím vedením v tomto projekte, až moc samoľúbi prístup zastal, herecky takmer do prázdna znejúci slaďák, ani jedna postava nestrhne, nepodmaní si vás, v podstate všetkých hercov prehrajú kone, hlavne Joye, akékoľvek vedľajšie príbehové vetvy sú tu len zbytočnou nádstavbou, máme tu etapy na farmách(Anglicko, Francúzsko), na bojisku za Angličanov, na úteku s fronty s Nemcami, pracovne za Nemcov, ale ani jedna nemá patričnú váhu, takže keď príde na happy end, vyznie to prvoplánovo bez váhy. Taktiež snaha ukázať vďaka trpiacemu koníkovi na moment dobrosrdečné spojené "spriatelené" fronty Angličanov a Nemcov v zmasakrovanom území, príde nechcene ironická(zachránime koňa z ostnatých drátov a ideme bojovať ďalej) a popri tom sa z tejto scény dalo fakt vyťažiť toľko aby to urobilo silnú výstuhu, pre niektoré zaujímavé silné momentky z frontu ktoré si pýtali silnejšiu spojovaciu vetvu. Neduhy režiséra okrem koňa, dosť zachraňuje kamera Janusza Kaminského, ten ponúka opäť pastvu pre oči, niektoré scény neskutočne atmosferické. No a výprava, triky, kostýmy,... proste technické záležitosti ako je zvykom na prvotriednej úrovni. Treba uznať že samotný príbeh má dobrú kostru, len je chybou ako sa k nej Spielberg postavil, on proste vážnosť vystavanej situácie zakaždým poľahčuje a podáva s nadhľadom ako sa len dá. Pri závarečných titulkoch som myslel že zle vidím, keď som pri titulku scenár videl meno Richard Curtis, ktorý mal prevažne slušné skúsenosti z komédiami ale čo robí pri vojnovej dráme??. Rozpočet udržaný v znesiteľných číslach, film sa dá zniesť ale moc mrzí nevyužitý potenciál. /80%/ ()
Galerie (118)
Zajímavosti (33)
- Namaskovat jednoho koně trvalo 45 minut. (DivX)
- Ide o prvý film Stevena Spielberga, ktorý bol natočený digitálne. Spielberg sa doteraz držal tradičného postupu, kedy editor Michael Kahn robil takmer všetky jeho filmy na známu Moviolu. (jofffo1)
- Britský tank Mk IV, který se ve filmu objevil, je věrnou replikou dochovaného tanku, který je umístěn v Tankovém muzeu v městě Bovington. Tuto repliku po skončení natáčení Steven Spielberg muzeu věnoval. (Chufu)
Reklama