Válečný kůň

V první řadě, Válečný kůň je film, který vůbec nepatří do dnešní doby. Dnes už převládají úplně jiné hodnoty než ty, které zobrazuje ve filmu Spielberg. Jsem si navíc jistá, že nebýt v kolonce režie napsáno Steven Spielberg, tak většina o film ani nezavadí. Ano, ten film je taaak strašně naivní, jenže on snad někdo čekal něco jiného než pohádkový rodinný doják? Já teda ne a proto nejsem zklamaná. Mě film dokázal na chvíli vrátit do dětských let. Snad jen Spielberg mě dokáže upřímně rozesmát i u scén, které by mi v jiném podání přišly trapné (husa, vojáci přivolávající koně). Mohl si odpustit některé dialogy, především ty v zákopech s Albertem se moc dobře neposlouchaly (vůbec obsazení Jeremyho Irvina byla hodně nešťastná volba). A taky si myslím, že i Spielberg moc dobře ví, že třeba takovou scénu s vyprošťováním koně mu nesežere nikdo, ale je jasné, co chtěl touto scénou říct. Ta Spielbergovská naivita se mi líbí. Tohle je úplně jiný Spielberg než ten, kterého známe a tak rozumím, že někteří tento film jen těžko překousnou. Něco se ale nikdy nezmění. Kus poctivé a krásné filmařiny. Záběry jako z obrazu, nádherná kamera a výprava, úchvatná hudba Johna Williamse a pár nezapomenutelných scén (kůň vs tank a jeho následné splašení). Nejedná se o jeho majstřík a v jeho filmografii naleznete lepší filmy, já si ale film dokázala užít. (14.01.2012)

Nezbývá než napsat, že Spielberg opět nezklamal. Zpočátku jsem měl sice trochu obavy, protože filmů o koních už bylo natočeno spoustu a pro filmaře se pomalu ztenčuje plocha, kam s tímto námětem šlápnout, a navíc krajně nesympatického a prkenného Irvina jsem po pár scénách vůbec nemohl vystát. Ale to by nesměl být za kamerou nejlepší režisér všech dob. Příběh pomalu nabral na obrátkách, Irvine vymizel ze scény a zbytečnost válečného konfliktu byla znázorněna o to silněji, že Spielberg už pojal trochu jiný pohled na zmíněné hrůzy a nesnaží se už tolik zaměřovat i na komerční úspěch, jak tomu bylo dříve. Válečný kůň je krásný snímek, který každého diváka musí zahřát u srdce, a závěrečný happy end je podán přesně odměřeným způsobem, aby dokázal dojmout a zároveň nenarušit celkový obraz a atmosféru. Chuť příběhu zkrátka zůstane na jazyku ještě hodně dlouho a rozhodně patří k těm, které bych si chtěl ještě někdy zopakovat.. (19.01.2013)

Těžko říct, proč se Spielberg rozhodl natočit tak patetický film. Protože patos a cukrkandl jistě nejsou omylem, ale cílem. A přes všechny úžasné scény to u pátrání po smyslu toho všeho zůstává. Nejsem tak znechucen, jak jsem očekával, obzvlášť proto, jak rychle film uteče. Ale jinak není co víc říct. (15.01.2012)

Může být pouto mezi člověkem a zvířetem tak silné a pevné, že překoná i útrapy války? Těžko říci, zda je to možné v reálu, ale film má tu úžasnou vlastnost, že je v něm možné odvyprávět cokoliv, třeba i příběh, který se může zdát zdánlivě nereálný, ale vy víte, že racionalita je zde naprosto vedlejší, protože si přejete vidět a zjistit, že nějaký takový na první pohled nereálný příběh může mít šťastný konec. Steven Spielberg se pustil do filmu, který je ve všech směrech filmem zvláštním, nebojím se říci i tak trochu sentimentálním, ale hlavně je to film, který i přes pár nepěkných scén, v nichž se lidé nechovají ve válce ke koňům zrovna nejlépe, je filmem neuvěřitelně hřejivým a úžasně milým, který pohladí po duši. Nebojím se přiznat, že film jsem prožíval, jako bych toho koně od hříběte vychoval já sám, ani na okamžik jsem se u filmu nenudil a vše jsem prožíval spolu s hlavními hrdiny, a u konce mi samozřejmě vyhrkly slzy, jinak to totiž v mém případě u tohoto typu filmů ani nejde. Zkrátka jsem viděl výjimečný film o výjimečném poutu mezi koněm a jeho lidským přítelem a neváhám s tím udělit tomuto filmu pět hvězd, a kdyby byla ta možnost, udělím těch hvězd klidně i více, protože tenhle film je prostě výjimečný. (02.09.2013)

Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura (23.02.2012)