Carlos
Carlos - Der Schakal
Obsahy(2)
Carlos vypráví o životních osudech Ilicha Ramíreze Sáncheze, jenž byl po dvacet let nejhledanějším teroristou na světě. Mezi lety 1974, kdy se v Londýně pokusil zavraždit britského podnikatele, a 1994, kdy byl zatčen v Chartúmu, prožil několik životů pod mnoha pseudonymy a prošel si všemi spletitostmi mezinárodní politiky té doby. Kdo byl Carlos, jak se jeho propletené a mísící se identity propojují, kým byl, než se bezhlavě vrhl do svého nekonečného boje? (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (58)
Nebylo to vůbec špatné, zvlášť, když se jedná o televizní film. Nicméně z podobného soudku a ze stejného období mě víc zaujal Baader Meinhof Komplex. O tom, jaký Carlos byl nebo nebyl se dá spekulovat, stejně tak o jeho činech. Vše máme pouze z vyprávění nebo jsou to pouhé domněnky. Assayas tu Carlose ukazuje jak zbrklého, namachrovaného zabijáka, který je neustále peskován "nadřízenými". Jaká byla asi realita? ()
Carlose sráží televizní nafouklost, 330 minut neutáhne ani výtečný Ramirez (tedy, ona to spíš neutáhne postava Carlose). Po Veřejném Nepříteli další francouzská pecka, která stejně jako on dokáže zabavit a vyvolat svým stylem nostalgii po kriminálkách sedmdesátých let (i s typickým pocitem, že být vrah je vznešené, skvělé a člověk si u toho hodně zašuká), ale hloubky Baader Meinhof Komplex nedosahuje. ()
Navzdory liposukci má Carlos pořád zhruba hodinu nadváhy. Nebo dvě hodiny podváhy, záleží, z jaké strany to vezmeme. Každopádně jako film příliš dobře nefunguje, protože popisuje až příliš dlouhý časový úsek za použití spartánské výpravy a ne zrovna citlivého střihu. Ramíréz je boží, ale hlavně způsobem, jakým pracuje se svým tělem. S psychikou je to horší a Assaysovo dílo to přibližuje Edelovu Baader Meinhof Kompexu. Což však není žádná výhra, protože proti štíhlému a mrštnému německému atletovi se tenhle otylý Venezuelan nemá šanci vyšvihnout nad průměr - ta "televiznost" mu bere kyslík. ()
330 vyčerpávajúcich minút dejepisu. Nabitých akciou, od človeka, ktorý si postavil kariéru na vyhýbaní sa jej. A vôbec to nie je na škodu. Assayasa rozoznáte podľa množstva krásnych žien, voyerskej kamery a výborného (a rôznorodého) pesničkového soundtracku. A keď príde na útoky je skoro až dokumentárne reálny, žiadne vybuchujúce fontány, ani rýchle strihy. Skôr tiché guľky odzadu do hlavy. Celé je to veľmi civilné (nedivím sa zrovnaniu s Baader Meinhof Komplexom), neustále sa striedajú lokácie a občas ani nepostrehnete, že sledujete archívne zábery. Ramirez vo svojej roli vynikajúci. Z tých 5 a pol hodiny je jeho súkromiu venovaná možno štvrtina, všetko ostatné je politika, plánovanie útokov a samotné akcie. Keď niekomu prišla nudná už tá na polovičnú stopáž zostrihaná verzia, nech ide sledovať Michaela Baya. 90% ()
Veľmi pekne chronologicky spracované, na televízne pomery veľmi slušne technicky zvládnuté, prvotriedny casting, krásne lokácie. Počas troch častí ako plnohodnotných filmov táto miniséria nestrácala šťavu a herci odviedli kus dobrej práce. Škoda, že atmosféra sa občas strácala a napätie nie vždy vrcholilo s vrcholmi jednotlivých častí. 85%. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (1)
- Režisér Olivier Assayas původně do seznamu doprovodných skladeb vložil písně skupiny The Feelies. Její členové ale protestovali proti jakémukoli spojování svých skladeb s terorismem. V důsledku toho bylo použito několik písní kapely Wire. (vangobseck)
Reklama