Musíme si promluvit o Kevinovi

Takováhle deprese na vás dost možná dýchla naposledy u Requiemu za sen. Z filmu vyzařuje bezbrannost, lítost, ale zároveň neuvěřitelná síla. Po odkoukání si nejeden divák bude lámat hlavu, jak někdo dokáže vést takový boj jedince proti davu, ale neunavit se k smrti. Snímek ovšem zrežírovala žena a hlavní postavou je nešťastná matka, a tak je možné, že pánské publikum se nevcítí do vyčítavých pohledů Tildy Swinton jako jejich křehká (a po zhlédnutí ještě křehčí) polovička. (30.05.2012)

Působivá mateřská zpověď se znepokojivými podtóny a hereckými výkony. Chladná pitva strachu se rezonujícím závěrečným vyústěním. Co však ubírá tomuto depresivnímu kousku body na škále sympatií, je nešikovně uspořádaná vyprávěcí struktura, která je zbytečně a překombinovaně rozdělena na různé časové linie. Pro diváka nastává zbytečná dezorientace, která klidně mohla jít přímočařejší a to silnější cestou k finále. Takhle zaujme pár působivých jednotlivostí, ale v celku je snímek strašně roztříštěný. A to mu nesluší, ať má téma sebevětší tíhu. (22.12.2011)

Jsem opravdu hodně naštvaný, protože tohle mohl být tak moc silný a skvělý snímek, jenže někdo je holt pablb. O Kevinovi se dá dlouze mluvit a Kevin má zajímavý příběh a perfektní obsazení. Jenže je to povídka na hodinu, ale dneska je holt trend natáhnout všechno na 2 hodinový celovečerák a tak se, Tildo, třeba zblázni, ale budeš trpět ještě daleko více. A ačkoliv je Tilda úžasná a skvělá, tak taková stopáž filmu prostě ubližuje. Souhlasím i s tím, že paní rejžová občas moc tlačí na pilu, ale že by mě to nějak trápilo se opravdu říct nedá. V podstatě od prvních minut byl ten dojem stejný "Sakra, to je perfektní film, ale proč je tam ještě tohle? a ještě tohle?" 7/10 (28.05.2013)

Studie dospívání zosobněného zla, kterému nechybí nic, neexistuje spouštěč jeho jednání, je to bez-pocitu-viny geneticky obdařený psychopat toužící ničit lásku, vztahy, život a krásu pouze za účelem svého zalíbení a sebezviditelnění. Neskutečné herecké výkony ve filmu s neusínajícím napětím až do těžkotonážního finále. Mrazí mě ještě teď. (04.04.2017)

Netuším prečo, ale "Kevinovo" správanie ma nijak mimoriadne nezasiahlo. Je to zrejme tým, že dnešný svet je plný takýchto "detí", nezaradených v spoločnosti, ktoré sú z "neznámeho" dôvodu neovládateľné, neprispôsobivé, neochotné, ktorým z očí doslova "kuká" zlo. Taktiež som spočiatku priveľmi nedokázal súcitiť s matkou, ktorá to rozhodne s týmto vypočítavým "parchantom" nemala ľahké. Omnoho viac ma zaujali reakcie okolia, ktoré sú s môjho pohľadu, nie celkom oprávnené. Som totiž v domnení, že nie vždy môže rodič za charakter osobnosti vlastného dieťaťa. Proste sa len narodil "zlý jedinec", ktorý sa rozhodol že to pár členom rodiny, či okoliu, napriek snahe rodičov vo výchove, "pekne osolí". Určite aj vy poznáte rodiny, kde rodičia urobili pre svoje dieťa všetko, no napriek tomu je ich syn - kokot. Rovnako ako Kevin ... Za záver nemožno inak, iba prihodiť jednu ☆ navyše. (22.07.2015)