Zombieland: Rána jistoty

Oproti jednotke dvojka po humornej stránke trocha stratila, no ešte stále sa na tom dalo zasmiať. Na druhú stranu ale oceňujem inovatívne nápady zo sveta zombie, napríklad tú evolúciu zombíkov a ich zatriedenie do skupín. Skupina Homer bola fantastická, škoda, že tu s nimi boli iba dve-tri scény. Myslím, že práve tu bol ten zábavný potenciál, ktorý inak chýbal. Ale aj tak slušný nadpriemer. 80/100 (13.01.2020)

Vlastně totéž co jednička. Zábavný námět a pár dobrých formálních nápadů rozvedených do handrkování čtyř (pěti) sympatických postav, které vlastně do ničeho originálního nevyústí. Skvěle obsazení herci to zkrátka opět táhnou na svých bedrech, Fleischer dodá pár funkčních nápadů nad rámec a pár cameo rolí pro zpestření a divák dostane oddechovku jak lusk. A přestože se postavy ani svět ve finále zase nikam neposunou, mně vlastně znovu nezbývá než uznat, že tohle nevinné zombie blbnutí překvapivě funguje - a stejně jako minule udělit silné 3*. (24.12.2019)

První Zombieland se mi nelíbil a to ani trochu, od odpad to celou dobu drží Woody Harrelson a Bill Murray, zbytek hereckého obsazení mi byl buď protivný, nesympatický a nebo totálně buřt. A přesto sem šel do kina na dvojku a světe div se, je to paráda, je to o tolik lepší než předchozí film v tolika směrech a v mnoha ohledech. A je to hlavně tím, že Ruben Fleischerod prvního Zombielandu natočil další filmy a scénáristi Rhett Reese a Paul Wernick, taky napsali scénář k vícero filmů, takže v tomhle ohledu je posun výrazně vidět. Vtipy sou vtipnější, s charaktery se lépe ztotožňuje a celý svět najednou víc ožívá a film nepůsobí tak ospale, neb se v něm něco furt děje. Nový charaktery a také nová hrozba, pomáhají nakopnout tuhle road tripovou cestu, na jejímž konci čeká na každého něco a pro mně osobně na konci, byl úsměv od ucha k uchu. Čistá pěti hvězda, může někomu připadat zvláštní, když předchozí film balancuje mezi jednou a druhou hvězdou, ale král si vždycky zaslouží to nejlepší a tohle je rozhodně král. (04.11.2019)

Kde jsou ty časy, kdy Balagueró otřásl královským filmovým žánrem v základech a prostřednictvím dnes již kanonického REC donutil mnoho filmových teoretiků k redefinici vztahu mezi objektem a subjektem. Vzpomeňme na tu sugestivní tísnivou atmosféru plnou děsu a bravurně zvládnutou gradaci napětí vrcholící půdní scénou, ze které mi stále běhá mráz po zádech. Jak v této konfrontaci obstojí Zombieland: Double Tap? Balaguerův snímek byl z hlediska hororového žánru natolik důležitým, že kromě rozmachu metody found footage zapříčinil i boom zombie hororů, což se bohužel zásadně podepsalo na kvalitě daného subžánru a vyústilo v jeho současnou agonii. Producenti zavětřili možný komerční úspěch a studia začala chrlit jeden zoufale neoriginální zombie produkt za druhým, přičemž se v lepším případě jednalo o bezduchou brokovnicovou akci, v tom horším o bezduchou brokovnicovou akci s přídavkem infantilního humoru. Pokud máte alespoň elementární povědomí o historii žánru a chápete tedy širší kontext, tak zkrátka nemůžete snímku Zombieland: Double Tap udělit nic jiného než odpad. (21.10.2019)

Podobně jako první, tak i tento díl pobaví od úplného začátku (a to doslova - myslím už úvodní Columbia pictures). Nepřipravuje sice nic výrazně odlišného, ale to není na škodu. Odmlka 10 let se podepsala jak na vizáži Abigail Breslin (zejména tedy u ní), tak i na vtipech - jsou zdařilé a nepůsobí jako spíchnuté horkou jehlou, což se mnohdy stane, když dvojka vzniká okamžitě po úspěchu jedničky. Kromě celé řady skvělých momentů se tu najdou i logické chyby, což ale ve filmu obdobného ražení není nic, co by divák neodpustil. Herecký ansámbl si to opět užívá, včetně nových postav a pasáž v Elvisově muzeu u Rosarie Dawson patří, podobně jako Babylon a Bílý dům, k těm nejlepším zastavením v této "zombie crazy road movie". (06.01.2020)