Avatar: The Way of Water

Cameron nás zase nutí nenávidět lidstvo a slintat nad limitama vizuálu, který (opět) posunul někam mimo naši planetu. Nebudu lhát - vzhledem k dějové lince, kterou jsme znali už z traileru, jsem nečekal, že mě Avatar dokáže teleportovat na 3 hodiny někam na Pandoru - on to ale udělal a druhá projekce v IMAXu je nutností - 90%. Bravo! (13.12.2022)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)

Technické zpracování je samozřejmě stoprocentní, ne-li více, ale první film měl myslím lepší příběh, protože ekologické poselství se mi k Avatarovi hodilo o něco víc než rodinné hodnoty. Je možné, že si to napodruhé sedne, protože minule jsem to měl podobně, ale teď mi opravdu chvíli trvalo, než jsem se po úvodním uspěchaném "Stalo se" zorientoval v nových postavách a než jsem například přistoupil na tak trochu béčkový způsob, jakým se vrací záporák Quaritch a spol. Finále bylo perfektní, nicménš po něm to místo nějakého vyznění nebo myšlenky spíš tak zašumělo. Škoda. I tak je ovšem Avatar: The Way of Water určitě poctivý velký biják, který si zaslouží vidět v kině a který si zaslouží, aby se na něj chodilo. "Jen" prostě není perfektní. (16.12.2022)

// Jestli něco Cameron fakt umí, tak je to přichystat parádní půdu pro obří zadostiučinění na konci. Ano, finální hodinka brala dech. Jenže ten film měl hodiny tři, a bez té jedné by se v klidu obešel. Po 13 letech čekání jsme dostali něco jako Rychle a zběsile 5, tedy film, který se v rámci série bude jen těžko překonávat, a odtud už to může jít jen hodně rychle dolů. Závěr trilogie budiž, čtyřka a pětka zní ale už teď jako naprosto zbytečné natahování. (19.12.2022)

Vydýchaný, těžký a horký vzduch v sále na nějakou dobu způsobil mou mírnou paniku, zda tu stopáž zvládnu a neuteču přes všechny hlavy ven.  Už jenom pro tu naprosto oslňující vizuální stránku podmořského světa bych na Avatara šla znovu. Viděla jsem se v té vodě s nimi, jak všechno objevuju a zkoumám. Obešla bych se kamarádšoftem s místními tulkuny, ti mě krapet děsili, ale jinak nádhera ... fakt se jim to povedlo.  Jediné, co mi na filmu vadilo, byla typická zápletka. Vím, že se odehrála po x letech od prvního vpádu nebešťanů, že měli místní domorodci dost času na oddych a plození dětí, ale i tak jsem spíše čekala něco originálnějšího. Upřímně si nedokážu představit zápletku trojky. Jestli zase zrecyklují starého záporáka s ještě větším vrtulníkem než minule, tak mě teda pěkně našlehají a to fakt nechtějí! I přes mou mírnou nespokojenost musím dát plný počet. Ten vizuál byl prostě vrcholně magický a jsem neskutečně ráda, že ho tam bylo opravdu hodně. Hodně toho dobrého a příjemného. (22.01.2023)