Jeden den

Naprosto úžasný film.. Možná jeho okamžité oblíbenosti ihned po prvním shlédnutí napomohlo mé momentální citové rozpoložení, ale to je věc vedlejší.. Prostě mě to dostalo. Čekala jsem nudu, klišé a ohranost, zatímco jsem se dočkala něčeho více.. Je těžké najít jedinou chybu a i když by se určitě nějaká našla, já ji ani hledat nechci. Prostředí evropských metropolí se ukázalo jako velké plus, Anne to pokaždé sluší a Jim je také v každém roce neskutečně sexy. Navíc krásně a pravdivě ztvárněné, jak se za rok může mnohé změnit, ale stará láska nerezaví. Až zatlačím slzy, zopakuji zhlédnutí, na které se už teď nemůžu dočkat! (24.11.2011)

Snaha udělat jiný romantický film, ale bohužel místy se stále objevují americké klišé, chybí už jen klasický happyending, který se však nekoná. Objevují se skvělé části, ty jsou pak střídány možná až trochu nudnými a zdlouhavými pasážemi. Co se mi opravdu na tomto filmu líbilo, byl výkon Jima Sturgesse, který ukazuje, že umí hrát, vynikající hudba Rachel Portman a kniha od Minala Kundery, kterou Anne četla na pláži v 20.minutě... (26.11.2011)

Čekal jsem sice trošku něco jiného, ale vůbec nevadí. Oba herci předvádějí velice slušné výkony, hlavně tedy Anne roste do první ligy neskutečným tempem. Konec je trošku přeslazený a přeslzený, ale odpouštím. Film se pomalu a nenápadně rozběhne v docela slušné drama. O komedii se rozhodně nejedná, jak je zde mylně uvedeno. 70% (01.12.2011)

Tak trochu osudová romance, tak trochu Město andělů, tak trochu podvod. Anebo tak trochu od všeho. Základní rámec vyprávění je zajímavý, ale nakládá se s ním občas trochu svévolně. A taky se děje opravdu všechno důležité 15. července. Jim Sturgess s Anne Hathaway tvoří vynikající jiskřivou dvojici, z hlediska kostýmu a výpravy je to slušná přehlídka jemných změn v období 1988 až 2011, atmosféru hezky dotváří hudba Rachel Portman (a to měla snad jen jediný výrazný motiv!). Akorát těch posledních 20 minut pro mě ten film dost devalvovalo a posunulo mě od nadprůměru k lepšímu průměru... (30.11.2011)

“Miluju Tě, ale už Tě nemám ráda.“ Příběh o tom, jak člověk s pocitem, že má na všechno dost času, dokáže s touto relativní veličinou naivně plýtvat. O tom, jak některé věci (a lidi) považujeme za samozřejmé a nevážíme si jich. O tom, jak jediný krátký a definitivní okamžik může všechno naprosto změnit a my se stáváme bezprizorními. A přesto musíme žít dál – i s tím tíživým vědomím, že jsme prohráli zcela všechno ... „Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého.” Friedrich Dürrenmatt (27.11.2014)