Dcera nejlepšího kamaráda

Láska je láska a člověk si nevybírá, do koho se zamiluje. V tomto filmu se manžel a otec od rodiny (jeho děti už jsou ale dospělé a samostatné) zamiluje do dcery svého souseda a zároveň nejlepšího kamaráda a celý film pak není o ničem jiném než o řešení této situace a o dopadech této lásky na okolí hlavního hrdiny. Jedná se vlastně o takový malý nenápadný příběh z jednoho amerického předměstí, kde každá postava je jiná, a právě to je na tomto filmu to nejzajímavější. Nezaujal mě ani tak děj, ten mě chvílemi i nudil, ale zaujalo mě, jak si tvůrci pohráli s jednotlivými postavami a jejich charaktery, každá z těch postav mě totiž zajímala a u každé z těch postav jsem byl zvědav, jak se v té které situaci zachová, protože to jsem opravdu nebyl schopen dopředu odhadnout. Ve výsledku je tento film tedy zajímavý spíše tímto nežli svým dějem, a pokud bych to měl nějak celkově shrnout, tak se z mého pohledu jedná o zcela průměrný film, který zřejmě dřív nebo později z mých myšlenek téměř vymizí a já si vybavím jen několik málo záběrů a informací. Hodnotím tedy průměrnými třemi hvězdami. (25.08.2013)

Já byl spokojený a to takovým způsobem, že klidně i těch 80% tomu dám. Vše začínalo jako totální idylka dvou rodin, která se najednou zásadně změnila, protože láska. I když je Leighton Meester dvakrát mladší než Hugh "Dr. House" Laurie, ti dva to zahráli natolik přesvědčivě, že jste jim věřili každé slovo a každý pohled. Konec nebyl ten typický happy end, který by někdo čekal, leč záleží na úhlu pohledu. Film mi uběhl jako voda a já byl zkrátka spokojený. (11.11.2013)

Někdy nestačí věci udržovat v zajetých kolejích. Někdy potřebujete ke štěstí udělat něco, co se zdá být špatným rozhodnutím. Jak moc sobečtí můžeme být při hledání štěstí? Aneb Leighton Meester a Hugh Laurie jsou podivně pravděpodobný pár, který nevyzní směšně ani na moment. Film se silným obsazením, hezkým soundtrackem a náladou, která mi jednoduše sedla. Někdy musíte strhnout dům, abyste uviděli Měsíc. (20.06.2013)

Film o hledání štěstí, který v konečném důsledku obhajuje utilitaristickou vizi morálky Jeremyho Benthama a Johna Stuarta Milla. Taková nezávislá, více rozjasněná a méně "zkažená" verze Americké krásy, ve které hlavnímu hrdinovi trvá mnohem méně času, než se odhodlá jednat bez ohledu na to, co si o jeho činech budou myslet jiní. Na komedii málo vtipné, na drama málo emocionální. Jenže právě tím i zvláštně upřímné a realistické. Normálně bych napsala, že mě svou umírněností, svým optimismem a svým nadšením pro písně Deana Martina The Oranges chytlo za srdce natolik, že ho chci vidět v kině podruhé. Jenže já už na něm podruhé v kině byla. (13.12.2012)

Překvapivě moc milá a velmi příjemná pohodovka, ve které jsou sice všechny charaktery a vztahy zobrazeny jen povrchově, nejdou pořádně do hloubky a zkrátka nejsou úplně propracované, ale zároveň je to celé velmi příjemně napsané, celý film uteče jako voda a po skončení se u mě dostavil lehce hřejivý pocit. Mezi ústřední dvojkou to správně jiskřilo a především v první půlhodině mezi nimi nechybělo ani skvělé napětí. Film, na který si pravděpodobně za pár měsíců už nikdo ani nevzpomene, ale občas takový oddechový film, který ukazuje, že člověk by se měl někdy vykašlat na všechny předsudky a myslet jen na sebe, nemůže uškodit nikomu. 70% (16.03.2013)