Gravitace

Nejintenzivnější filmový zážitek roku! Od včerejška přemýšlím, co bych tomu mohl vytknout, ale pak se vždycky dostanu k tomu, že je to prostě takhle natočený film - komorní, s triviálním příběhem, bez většího emocionálního kontaktu diváka s hrdiny, koncentrovaný, adrenalinový, velmi sympaticky zahraný a hlavně vizuálně a vůbec technicky dokonalý. A stejně tak přemýšlím o tom, jak sakra točili některé záběry (Lubezki rulez!!!). Nevím jak to funguje ve 2D nebo na obrazovce, ale ve 3D a s pořádným zvukem je to neuvěřitelný nářez. Tohle postprodukčně dodělávané 3D je daleko lepší než jakákoliv jiná konverze hraného filmu, jakou jsem doposud viděl (a taky lepší než některé 3D animáky, ehm). Pokud jsou ve filmu nějaké fyzikální nesmysly, nestíhal jsem si jich všímat, a upřímně by mi byly asi úplně fuk. Některé záběry mi opravdu zrychlovaly tep a párkrát jsem se málem začal uhýbat prolétávajícímu vesmírnému smetí. A když se pak dostanete do místa, kde si říkáte, že se Cuarón asi úplně zbláznil, velmi elegantně se to vyřeší, a vy jen můžete zatleskat tomu jak vás panko režisér zručně vytahal za fusekli. Ale přesto, že jsem si Gravitaci tak neskutečně užil, příčí se mi dát jí pět hvězd. Faktem totiž je, že je to ukázka extrémně precizní filmařiny, je to jen a pouze fyzický zážitek, ohromení smyslů nebo jak to výstižně pojmenovat. A to prostě není to, proč se na filmy dívám. Možná trochu neférových 80%, a doporučení, abyste se podívali na Sunshine;) (14.11.2013)

Již od útlého mládí jsem mezi svými vrstevníky vynikal tím, že jsem chtěl být úředníkem a s nadhledem jsem se vysmíval jejich dětským přáním být zpěvákem, popelářem či kosmonautem. Nyní jsem však procitl a rozhodně chci do vesmíru! Nikoli kvůli touze po dobrodružství nebo pohledu na Zeměplacku z výšky, ale proto, že je tam ticho a neotravuje mne tam žádný idiot s tuctucajícím autem, dělník vibrující v rytmu sbíječky ani pracovník Technických služeb krotící protivnou sekačku. Já si chci užít klidu a kdybych se náhodou nudil, tak si vždycky můžu odchytit vesele poletujícího velitele Kowalskyho a popařit s ním ve skafandrech. Tím také chci říct, že až do chvíle, kdy Kowalsky odletěl dělat ten svůj rekord, tak jsem se královsky bavil. Pak to trošku ztratilo kouzlo, ale k nudě jsem to měl rozhodně dál, než jsem původně očekával. (23.02.2014)

Tak si to přiznejme. Od Sandry Bullock už nikdo nic nečeká posledních 15 let, překvapivě ani v GRAVITACI nepřekvapila a Clooneyho vesmírný kápo by asi fungoval leckde, ale ve vesmíru se jedna jediná clooneyho trademarková rola moc nechytla (v momentě kdy Clooney odlétá do temnoty vesmíru mu už v ruce chybí jenom šálek s Nespressem). Technicky je to sice parádní, převratná záležitost a kdesi cosi, však už ste to četli asi stokrát. Podbízivý scénář, který se ale po prvních 40 minutách změní na Titanic ve vesmíru je fakt nepříjemná facka. Ještě v momentě, kdy Sandra Bullock prolítá atmosférou jsem uvažoval o 4*, ale to bylo proto, že sem tajně doufal, že ten modul nakonec shoří i s ní. A dojmout se u tohohle může tak maximálně stará senilní kobliha, co nikdy neviděla hollywoodský film. V momentě kdy doktorka Ryan Stone povstane v tílku a kalhotkách a se zaťatou pěstí se raduje ze znovu nabytého života, se musí začít snad každý smát, ne? To, že shodou okolností přistála na nejvíc fotogeničtejším místě na planetě už rozebírat nebudu. (18.10.2013)

Na nejbližší pocitový dojem útočí Cuarón dokonale, ale po odeznění prvního bezprostředního nebezpečí musí nevyhnutelně zpomalit a jen nárazově dramatizovat. A v tu chvíli mě poprvé trklo, jak dokonale sestrojenou vesmírnou atrakcí Gravity je. S přiměřeně očekávaným dějovým vývojem, s výtečnou hereckou dvojicí a s výbuchy, nárazy a nehodami jako zaslouženým vrcholem. V každém vygradovaném katastrofickém momentu jsem se cítil jako na té nejvyšší horské dráze v momentě, kdy se soustava skoro zastaví, aby se vzápětí vrhla střemhlav dolů. Což je sice ve své podstatě zlehka prvoplánové, ale nic to nemění na tom, jak je audiovizuální stránka úžasná a že když Alfonso předhazuje další úchvatnou chvíli, není to zbytečné opakování, ale spíš zasloužené chvástání. Survival space-trip mě tedy snad i vzhledem ke své očividnosti nedostal úplně na lopatky, ale díky formě a očividnému poselství o síle lidské vůle mu jeho úspěch musím přát. (18.10.2013)

V jistém smyslu se při sledování Gravitace nelze ubránit srovnávání s Nolanovým Počátkem, protože i tady mají neskutečně efekt(iv)ní vizuální a experimentální orgie v jádru prostinký příběh, který jsme v jedné a té samé inkarnaci viděli snad milionkrát a který – na rozdíl od takového Avataru – není jen spouštěčem a povrchním odůvodněním hezkého pozlátka, ale naopak styl filmu přímo diktuje. A tak zatímco v Počátku můžeme komplikované vrstvení realit vnímat jako trefné ztvárnění způsobu, jakým člověk uniká před pocitem ztráty a zdrcující viny, v Gravitaci sledujeme klasicky vystavěnou dějovou linku o překonávání deprese, která je zde zobrazena doslova jako chaotické vakuum vesmíru, v němž nic živého nemá šanci na přežití a kde lze jen dočasně, bezcílně a bez kontroly plynout z místa na místo, ponechán na pospas vnějším vlivům, s minimální možností reagovat a skoro nikdy konat. Nemůžu si pomoct, já tyhle nové interpretace starých konfliktů a jejich překládání do nebývalých (a doslovně nevysvětlovaných) vizuálních podob prostě žeru. (21.04.2014)