Smrtonosná past: Opět v akci

Funus jinak vynikající série. Už čtyřka byla sci-fi a McClane v ní za Ramba (kterého v osmdesátkách pomáhal sesadit z trůnu civilnějším přístupem), ale aspoň měla sympatické postavy, švih, vtipné hlášky a spoustu zábavně přestřelené akce. Pětka, sterilní tupý akčňák, má jen jednu parádně fyzickou destrukční autohoničku (hvězdičku za ni) a zbytek je totální tragédie. Zápletka je k smíchu (McClaneův syn jako tajný agent? Černobyl?), dialogy ultrablbé, Willis se okázale nudí a digifinále jsem odzíval. Když už se Skip Woods tak odvázal, že nás vzal i do Černobylu, mohl zařadit i catfight mezi Mary Elizabeth Winstead a motostriptérkou. Tohohle jsem se nechtěl dožít. (14.03.2013)

Jupí ja jej, mať-yebar´..! Milý Bruci, klidně do nekonečna opakuj, že si na vakacích, ale to nic nezmění na tom, že si na place a natáčíš něco, co kdybys věděl, že někdy vznikne, tak hupsneš za Hansem Gruberem! Viděl jsi No Country for Old Men? Jak Chigurh (Bardem) drží brokovnicí v šachu pana Wellse (Harrelson) a říká mu: „You should admit your situation. There would be more dignity in it.“? Tak ty jsi pan Wells.. Ač jsem se vyspinkal do béčkova, na Gay Pride nosím duhové boa, co nešahá až na zem a vše jsem uzřel z originálního DVD nosiče půjčeného za 50,-Kč (vím, jsem hýřivý blázen), musím uznat, že jsem tak vylízané pokračování nějaké úspěšné série dlouho neviděl (naposledy Zemři ztěžka 4.0). Automobilová honička Moskvou budiž předčasným nízkým vrcholem a pak už jen producenti mohli přemýšlet, komu dehonestaci značky „McClane“ vlastně svěřili. Snad budou příště při výběru štábu uvažovat ve stylu: Skip Woods? Skip him. John Moore? No more.. (15.11.2013)

Nikoliv Len Wiseman, ale John Moore je nakonec vrahem devadesátkového idolu, který postavu Johna McClane pohřbil pod zeleným vizuálem a horou nezáživné akce, kdy i těch smířlivých devadesát minut se táhne jako žvýkačka na botě. Sledovat A Good Day to Die Hard je asi tak příjemné, jako si nechat trhat zanícenou osmičku, na kterou už nepůsobí anestézie! Slzám se člověk neubrání. Dokoukáno s velkým sebezapřením. (19.05.2013)

Smrtonosná past bez Brjůse by nebyla Smrtonosnou pastí, stejně tak jako on by nebyl on, kdyby neměl neustále zkrvavené bílé tílko a přeražený nos. To, že přežije kde co, že je vlastně nesmrtelný, jsem si už zvykla, ale nic se nemá přehánět. Synek se, jak vidím, potatil. Ohraná rodinná zápletka ale už začíná nudit. Jsem zvědavá, kdo další z rodiny ho bude nenávidět a poté, co spolu skočí z paneláku a prostřílí se skrz okenní tabule, si padnou nakonec do náruče. Možná nějaký synovec, babička či dosud tajný levoboček. Akčnost se filmu upřít nedá, to určitě né. Všude plno ohně, střelby, řežby a bojových helikoptér. Rozesmála mě ta honička v moskevských ulicích. To byl hotový masakr snad všech aut, která tam kdy jezdila. Celkově nic extra, avšak film jako sobotní oddychovka ušel. (06.06.2015)

Pominu-li tisíckrát opakovanou lež, která se přesto nestala pravdou, tedy že hodní Američané chrání svět před zlými Rusy, tak jsem se skvěle bavil. Evropský zeměpis sice doznal v americkém provedení několika inovací, auta skákala světové rekordy do výšky a co zabloudilo na obrazovku, tak to také vybouchlo, ale taťka McClane neztratil vůbec nic ze svého hláškujícího sympaťáka. Proto mi nečinilo problém velkoryse přehlédnout nesmyslnost tohoto snímku a užít si to s agenty 000 v CIA bačkorkách, kteří ještě neví nic o tom, kterak se vytlačuje obrněný vůz ze silnice libovolným typem Mercedesu. (18.09.2013)