Havran

Dobou a příběhem stejný jako Sherlock Holmes akorát že bez humoru a víc..ehm jak bych to jen napsal.. tajemnější? Mě se osobne Cusack v roli Poe libil připomínal mi Hankse ve filmu Ladykillers ale příběh pokulhával dosti nudnými prodlouženými debatami a já se ke konci spíš díval na čas kdy už to skončí než na film. Konec a závěr pro mě nebylo překvapením dalo se to čekat. Vymyšlená tajemná, chvílema otravně nudná kriminálka..jediné co vás zaujme je možná to že se to odehrává v 19. století. (05.05.2012)

Spisovatel Edgar Allan Poe (John Cusack) si tykal se smrtí anebo jí byl přinejmenším fascinován stejně jako obdivovatel a vrah v jedné osobě napodobující vraždy z jeho literárních povídek. Film o proslulém spisovateli, který zemřel za záhadných okolností, je stejně temný jako jeho slavná avšak morbidní básnická sbírka "Havran". Poe byl pro mnohé zhýralec, ochlasta, podivín anebo geniání šílenec s vytříbeným literárním stylem. Nyní je však spojován s ohavnými zločiny jimž je sám autorem a které v reálu nabraly poněkud děsivější rozměry než na papíře, který snese všechno. Spolu s inspektorem Fieldsem (Luke Evans) se vrhne do napínavého pátrání po šílenci, který navíc unesl jeho milovanou Emily (Alice Eve), kterou se chystá zaživa pohřbít. Zajímavý režisér s nekompromisním stylem a citem pro vizuání atraktivitu James McTeigue nás věrohodně zavádí do 19.stol. na práh skonu života spisovatele za jehož života nebyla jeho díla dostatečně chápána ani ceněna. O tom však až tolik film nevypráví a divák je svědky napínavých honiček a krvavých mordů, kterým dojde dech až v závěrečné třetině postrádající gradaci, hlavní postava poruší zásadní pravidlo o pudu sebezáchovy dobrovolným pozřením jedu a navíc se nedočkáme žádného pořádného finále. Vyšumění do prázdna, tak by se dal charakterizovat závěr filmu. John Cusack a spol odvádějí spolehlivé herecké výkony, dobová výprava a kostýmy zaujmou ve svých detailech a navození krušné doby funguje znamenitě. Nebýt zbabraného konce, tak jsem měl před sebou neobvyklou detektivku pracující s reálnou postavou slavného spisovatele a jeho až trochu přehnanou dedukcí při pátrání po indíciích zanechaných vrahem. Námět ve kterém vrah napodobuje fiktivní zločiny z literárních děl není nijak objevný. Ve filmu už k vidění byl, ale to neznamená, že se k tomuto námětu nedá přistoupit novátorsky. Teigue se do toho pustil s vervou, ale nepohlídal si konec a rozuzlení příběhu. Odhalení identity vraha také zrovna dvakrát neoslní. Nicméně pátralo se s buldočím úsilím a to se počítá. Havran nakonec skončil s přistřiženými křídly a i když nabral kurs do velkých výšek, tak k těm závratným nakonec přece jen nedoletěl. Mé hodnocení: 60% (16.10.2013)

Solidní raně viktoriánská krimi s nádechem hororu, která by Allana jako jednoho z otců detektivního a hororového žánru určitě bavila. Solidně budovaná temná atmosféra, gradující napětí i zdařilá hra s Poeovými povídkami. Má to spád, žádné hluché místo a občas se blýskne parádním momentem, jako je třeba setkání Poea s vrahem. (07.08.2021)

Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné - když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání velmi jemné zaťukání na dveře - byl to McTeigue, Poe už ne... Košatými adjektivy protkaná detektivní historka, co mi žlučí i přes svůj nesofistikovaný scénář rozhodně nepohnula. Když pominu poněkud těžkopádné naroubování vražd na povídky, občas kostrbaté dedukce a plánovaný konec v Paříži (Chtěl snad nechat Julese pět neděl v balóně bez jídla a pítí?) nemám moc, co bych vytknul, neboť primárním účelem Havrana bylo pobavit bez ohledu na historická fakta. Vždyť já si dokonce nepřál, aby se objevilo Pendulum a udělalo z Johna dva malé Cusacky do školky a to už je co říct! Když už nic, alespoň si touto konzumní formou může najít divák cestu k významnému představiteli romantismu a zakladateli detektivního žánru. Pak si třeba nebude myslet, že Havran je jen zaměstnanec pohřební služby a Sud vína amontilladského objednaný drink na víkendovou hustou kalbu.. Shrnul bych to tak. Během závěrečných titulků mi přistál na římse krkavec a začal s tím svým nevermore. Nyní pod oknem mrtev leží, opeřené tělo naplněno broky, on radit chtěl mi, napovídat - však já děl ne, už maje svoje roky.. (08.08.2012)

Hororová detektivka, která měla potenciál stát se buď naratologickou lahůdkou (převádění fikce v realitu a opačně), nebo brakovou ptákovinou roku (krvavé mordy, žena v ohrožení, chlastající protagonista). Nakonec jde jenom o úmorně mechanické hromadění motivů z děl E. A. Poea. Prostředkem k rozluštění záhady je samotný spisovatel, který detektivovi několikrát poradí, na co vrah tou kterou indicií naráží, aby pak pátrači společnými silami a s ohromující neomylností vydedukovali, kterým směrem pokračovat dál (zkratkovitost „logických“ vývodů v něčem připomíná Šifru mistra Leonarda). Hlavní dějová linie není náměty Poeových povídek protkána, jsou do ní jednoduše naházeny. Jedna poeovská narážka vytlačuje další, namísto toho, aby byly skládány do sebe a teprve ve výsledku vedly k dopadení vraha, čím padá potěcha z postupného odhalování pravdy. Ta se v závěru jednoduše zjeví. Každý převod Poeovy teorie do praxe je postavami nadto přiřazen ke konkrétnímu literárnímu počinu, někdy i s krátkou historickou explikací, takže se nemůžeme těšit ani z toho, že bychom sami poznávali, ze kterého zdroje tvůrci zrovna čerpají. Dynamická vazba mezi autorem a jeho dílem, kterým je zde vrah sám, nabízí přehršle nosných témat, z nichž ale scenáristé nedokázali žádné smysluplně rozpracovat. Nevytvářejí ani snahu mást nás možností, že by mohl vraždit samotný spisovatel, jehož vnitřní démoni jsou vinou křečovité, násilně implementované romantické podzápletky velmi krotké. Čím vrstevnatěji se scénář snaží Poea charakterizovat, tím méně je hrdina přesvědčivý, nejzábavnější je tudíž hned počáteční demo verze jízlivého a sebestředného alkoholika. Méně přímočarý přístup k zadání „film na motivy knih E. A. Poea“ naznačuje teprve závěrečný dialog, nastolující otázku, kdo je vlastně autor a kdo čtenář. Namísto promyšlené hry s vícero vypravěči, jejíž pravidla Poe mistrně ovládal, nám McTeigue nabízí jenom velmi neinvenční a málo temnou detektivku. S pár zbytečnými gore výpady a akčními scénami, jejichž přítomnost by omlouvala teprve mnohem výrazněji komiksová výtvarná stylizace (film chce vypadat trochu jako Ospalá díra, ale na postprodukční přibarvování obrázků už zřejmě nezůstaly peníze). 50% (23.04.2012)