Jana Eyrová

Sice nejsem z Jane Eyre kdo ví jak nadšená a na plný počet to také není, ale svoje kouzlo to mělo - pro takovéhle romantické příběhy ze starší doby mám prostě slabost. Mia i Fassbender byli skvělí a i když je celý film podle jakési šablony obdobných filmů, co se charakteru hlavní postavy týče, mě to celé dvě hodiny bavilo a nepřinutilo dívat se na čas. Krásná ponurá a deštivá atmosféra,nepřeslazenost děje.. Ty čtyři hvězdičky si to určitě zaslouží. (06.03.2012)

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)

Bravo! První Jane Eyre, kterou jsem viděla, a těžko jí už něco překoná. Mám vroucí přání, aby se Fukunaga s tímhle obsazením vrhl na Větrnou hůrku! Přesně ty pocity, co jsem měla při její četbě, tu atmosféru viktoriánskýho románu, se tady podařilo dokonale zachytit (tajemný pomalý záběry na tajemný chodby tajemnýho tmavýho domu, mlha v šerým lese a náhle se zjevující jezdec na koni, podivný zvuky za zdmi) a Dario Marianelli k tomu složil odpovídající hudbu. Nemluvě o parádních výkonech ústřední dvojice (vedle nich se mi líbil i Jamie Bell a Judi Dench). Výborně, Cary. A teď tu Hůrku, prosím. (15.11.2011)

Krásný příběh s okouzlující atmosférou, příjemnou hudbou a silnými okamžiky. Hlavní herci podle mě ve svých rolích excelovali a náležitě se doplňovaly. Obdivuju dobu, ve které musely žít, mám ráda tu zdvořilost a všechny momenty, které s tím souvisí. Jana Eyrová je silnou bytostí, která vydrží a snese spoustu, ale ne všechno, asi jako každá žena. Film pro mě měl gradující scény a vyvrcholené okamžiky, které se staly ve správnou chvíli. Něžné záběry, upřímné rozhovory, přímost hlavní hrdinky, to vše velice zaujalo, nenudilo a dvě hodiny díky tomu nepřišly tak dlouhé. Drama vystihuje silnou lásku, ve kterou věřím a myslím si, že překoná všechny předsudky, původ či věk a to i v současné době. Film mě přesvědčil si pořídit knížku a to už si myslím, něco znamená. (02.09.2011)

Knižná predloha má niečo do seba, pretože inak by zrejme nevzniklo toľko rôznorodých a prevažne kritikou i divákmi dobre prijatých adaptácií. Navyše, napriek známemu príbehu a jeho vyústeniu, si mnohí zo znalcov predlohy, či niektorého jej spracovania, pozrú i odlišné či novšie spracovania rovnomenného románu Charloty Brontëovej. Najnovšia z nich sa prispôsobila dobe, vypustili sa pasáže, ktoré by mohli u cieľového publika spôsobiť nudné zívanie a plne sa sústredila na vzťah. Na zdanlivo (či dobovo) nezáživné pasáže sa ale nezabudlo úplne a skratkovito sa o nich v priebehu filmu poinformovalo. Tak aby sa na nič nezabudlo. Celok potom pôsobí sviežo a paradoxne zároveň aj pietne voči predlohe. Príbeh lásky je jemne pretkaný tajomstvom a strašidelnými pasážami, prostredie i herci sú zvolení trefne. Ak má byť toto spôsob ako poinformovať mládež o svetových dielach literatúry, keď už táto sa príliš do čítania nehrnie, tak je to - napriek drobným výhradám - aj spôsob chvályhodný. (26.01.2015)