Roztržka

Muž upřednostňuje práci před manželkou. 1) Není ani divu. Vezmeme-li v potaz dobově podmíněné komplikace při výběru dovolené, neuspokojenou ženu, nepříjemnou matku, která musí snášet, jakou hroznou ženskou si její mamánek vybral._____ 2) Ani žena to nemá snadné. Nepříjemná tchýně, malý byt sdílený s rodiči manžela, melodramatický nádech veškerého konání. Jakoby to všechno předznamenávalo určitou těžkopádnost celého snímku._____ 3) Naroubovaný šťastný konec podle mě uschne na úbytě. (05.10.2020)

Radosti a strasti manželského soužití ve filmu, který balancuje na hranici tvorby padesátých a šedesátých let. Doba zřejmě ještě nebyla připravena na klasické, šedesátkové drámo či psychólogii. Dialogy padají do nudnosti a snímku se nevyhnul ani lehký budovatelský závan, doprovázený klasickou melodií z filmu Dovolená s Andělem. Ústřední dvojice ze sebe vydala, co se dalo, jen kdyby Václav Voska neměl chvílemi výraz slepce. Snaha o zachycení autenticity a rozkolu mladých lidí mohla pár let počkat, i když ani Hubáčkovy filmy z let šedesátých nijak zvlášť nevybočují z průměru. (19.02.2014)

Překvapivě velmi zdařilé psychologické melodrama. Mladé manželství se rozpadá, protože on je k ní netečný, žijí u rodičů a ona zjišťuje, že má o ni stále zájem láska z dětství na idylickém venkově z dob jejího mládí. Civilní pohled na situace, typické herectví 50. let a krásný trojúhelník mezi Stanislavou Seimlovou, Václavem Voskou a Otto Lackovičem. Navíc jako bonus je tu mladičká Jana Brejchová v komparzu. Nebýt tvrdého anorganického konce, který rozbíjí celou tu dobře vystavěnou lyričnost, mohlo to být za plný počet. (29.11.2023)

Na padesátá léta vskutku neobvyklý film - takové psychologicko-romantické filmy se opravdu netočily. Tím více nechápu, že upadl v naprosté zapomnění, když se tak výrazně odlišuje od ostatní tehdejší produkce. Pro Stáňu Seimlovou to byla jediná hlavní role (známější je však jako řidička autobusu v "Dovolené s Andělem"), a vlastna jedna z mála rolí vůbec. Naposledy se ve filmu objevila na počátku šedesátých let, a to pouze v epizodních rolích. Nás filmové fajnšmekry zaujme jistě i šestnáctiletá Jana Brejchová, která se zde mihne při tanci v baru. Přestože je zde černovlasá, nejde ji nepoznat. A Vinklář jako její taneční partner si zde také šlapal cestičku k pozdější slávě. Čtyři je moc, tři málo, ale budiž... (01.09.2014)

Hudba v pozadí je zajímavá. To hráli tehdy stále jednu písničku? Ve filmu zazní tři krát. No, nedělám si iluze o své inteligenci, ale toto pochopit… Tak ona přijede, on odjíždí do fabriky (vlakem). Pak je zas večer doma s tím, že neodjel. Já jsem čekal blbinu, ale že až takovou. A klavírní kanonády mi rvaly uši. Vydržel jsem do konce, ale s obtížemi. (27.05.2016)