Voda pro slony

Tak tu sedím a přemýšlím, jestli více nesnáším cirkus nebo Patyzóna, ze kterého se neustále někdo snaží udělat herce, protože se pár šestnáctek vyprstilo u Tvajlajtu. Každopádně jsem po přečtení obsahu a obsazení věděl, že tohle bude film přesně pro mě, protože jsem ten večer nemohl najít špendlíky, které si běžně píchám pod nehty a jezdecký bičík, kterým se obvykle švihám po koulích se mi zlomil už u Nezapomeň na mě. A věru nebyl jsem zklamán! Dostal jsem přesně to, co jsem očekával! Močopudnou červenou knihovnu, která donutí nejednu starou pannu pročistit si slzné kanálky a pořádně se vysmrkat, v níž ten hoch s Brežnevovským obočím a profilem rozšlápnuté tykve svádí svádí nerovný "herecký" souboj se slonem indickým uprostřed bandy muklů, alkoholiků, cigošů a jiných podivných zkrachovalých existencí, týrajících zvířata. Dle předpokladů je to už v šedesáté minutě 10:0 pro slona, který mě ohromil především pestrou škálou mimiky a neuvěřitelnou schopností vyjádřit tu sílu romantiky okamžiku pouhým zvednutím chobotu. Doufám, že jej uvidím v příštím Stmívání! On takový zamilovaný slonodlak určitě bude mezi fanynkami paní Majerové nesmírně oblíben. A tak mu Patyzón jen nosí vodu, sleduje jeho herecký koncert a prožívá (možná trochu nadnesený výraz) onu tolik romantickou zakázanou lásku, která spočívá v tom, že se ve chvílích volna snaží ošukat paní Bělolžičkovou, toho času manželku sadistického principála. Dojetím močím. Samozřejmě kapesník nad troufalostí tvůrců, navléci Rís, která je již nepatrně za zenitem do bílých pitkáčů a elastického trikotu, jež tolik zdůrazňují její celutické půlky a vykojené poprsí. Kamera naštěstí milosrdně uhýbá před detaily a při drezůře zabírá dablérku, a tak z toho Rís vyvázla jen s cejchem opravdové, odpudivé blondýny. No řeknu vám, doják!!! Nebýt opět dokonalého Herr Waltze a na takovou sračku pompézní výpravy, zabouchnu nad tímto dvouhodinovým, kýčovitým krocením slona víko žumpy dřív, než by jste řekli "Drahý Džone". Ale co, dobře jsem si ráno zapíchal, a tak budu dnes milosrdný. (06.06.2011)

Je to dobre, ale čakal som niečo viac. Fajn výprava, kostými, herecké obsadenie (aj keď Pattinsona nemusím, to to zvládol dobre), zvieratá, príbeh, ale chýbala mi tam nejaká ta výraznejšia atmosféra. Celý film je síce fajn, ale drží sa v jednej rovine čo je škoda. Film plynie ako voda, nuda nehrozí pretože ste zvedavý už od začiatku čo bude ďalej a kam sa dostane hlavná postava. Príbeh je dobrý len škoda že som tam nepocítil tu potrebnú atmosféru pre vyššie hodnotenie. Čo sa týka hudby tak James Newton Howard bol teda dosť nevýrazný. Aspoň ja som ho tam moc nezaregistroval. Skratka celý film šliapal len na trištvrte plynu. 70% - 3* (28.02.2012)

Podiv(uhod)ná romance, kterou žádné jiné šapitó široko daleko nenabídne. Lawrence přichází s dech beroucím potulováním se po cirkusovém zákulisí a ukazuje kousky, o jakých se samotným cirkusákům může pouze zdát, ale i tak téhle atmosférické pohádce místy chybí správná jiskra, kterou mělo Moulin Rouge a nakonec i ta Australie. (Něco, co dokáže pozvednout kýč ve famózní spektakulární spektákl.) Tu se nakonec daří vykřesat, ale až v závěrečné černobílé koláži. Pro někoho málo, pro mě příjemné cosi. (01.09.2011)

Musím se přiznat, že žádnou úpírskou sérii jsem neviděl a jméno Robert Pattinson mně až do včerejška míjelo a asi vědělo proč, protože jediný na čem tohle člověk staví svou kairéru je "jsem hezkej a umím jeden výraz..hezkej", jenže milej Robertku tohle ti mladé slečny budou baštit zhruba tak do tý doby, než rozkvete jiná hezká tvářička z jedným tupým výrazem a ty budeš odpískanej někde v cirkusu dávat slonům vodu. Pravý opak pana dřevěně krásnýho je Christoph a Reese, byly to především jejich herecké výkony, které udělaly z filmu koukatelný zážitek a jinak v mdlém příběhu dokázali jiskřit emocema co to jen šlo. (23.08.2012)

Vodka pro slony, tak by se snímek měl jmenovat vzhledem k alkoholické povaze hlavní slonice a době ve které se odehrává. Nemám rád klauny a nemám rád Patizóna (jeho starší vydání Hal Holbrook ho přehrává o tři třídy), ale Lawrence servíruje tuhle klasickou hollywoodskou pohádku opravdu skvěle a Christoph Waltz si zlé parchanty s mocí umí užít. Hudba Jamesa Newtona Howarda zase jednou vezme za srdce. (03.09.2011)