Krvavá revoluce

Jsem překvapena. Estonci natočili velmi dobrý film. Ukazuje nám na základě skutečné události, co se dělo v r.1924 v jejch vlasti. Komunistické hordy tajně překročily hranici suverénního svobodného státu Estonska a krvavě zaváděli diktaturu proletariátu. Hodně vražd, hodně krve, ale tentokrát se to ještě nepovedlo, díky statečnosti generála a pár jeho vojáků, kteří se zbaběle neskrývali. Byl tam ještě jeden velitel na ministerstvu obrany, který se strachy třásl a dělal vše pro to, jen aby nemusel zasáhnout. Zrádce a zbabělec. Dějiny se stále opakují a na každou svini se najde vařící voda. Ještě bych chtěla dodat, že film je velmi dobře nadabovaný (naši kvalitní dabéři) a české titulky se vyskytují jenom v tom případě, kdy Rusové mezi sebou mluví rusky a předpokládá se, že dnešní generace by jim nerozuměla. (18.03.2010)

Škoda, lebo potenciál zaujať ma bol u tohto filmu veľký. Dosť som sa na film tešil s pocitom, že sa dozviem niečo nové o histórii estóncov a o udalostiach, o ktorých neviem zhola nič. Nestalo sa tak, (nabudúce skúsim na túto tému radšej nejaký dokument), namiesto toho som sa dočkal len akéhosi lacného poloromantického historického vývaru. (07.07.2010)

Neskutečný průběh revoluce, který kdyby se odehrával v podobném duchu, tak by revolucionáři museli na 100% usnout. Je jasné, že se v Talinu děli asi věci, ale v tomhle filmu to filmaři stoprocentně nezvládli. Navíc absurdity, jako granát vybuchující pod nohama hlavního hrdiny, který až na pár odřenin funguje dál, to už tomu dodávalo jen tu pachuť trapnosti. Bohužel Estonský film té slabší kvality. Viděno jako 28 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Příslušníci Kominterny jsou zde vypodobněni správně jako chátra. Znázornění pouličních šarvátek bylo pojato realisticky, ale o samotné revoluci a jejím skutečném smyslu a významu pro Sověty tam tedy moc není. A právě proto je možná škoda, že tvůrce více opticky nezvýraznil historická fakta a spíše dal více prostoru milostné zápletce, která postrádala jakkoliv hlubší emoce. Jinak film s rozpačitou romancí měl určitě na víc. Nicméně pro příznivce historie je to pořád zajímavá volba (25.11.2011)

Krvavou revoluci estonští filmaři naprosto nezvládli. Vycházeli zřejmě z představy, že téma samo je dostatečně nosné a historie scénář napsala za ně. Stačí tedy ukázat, jak do Estonska z Ruska někdy v listopadu proniká skupinka revolucionářů, která má za úkol obsadit klíčové body v Tallinu, vyhlásit diktaturu proletariátu a rychle pozvat sovětská vojska na pomoc estonskému pracujícímu lidu. Tato skupinka však narazí na hrdinný odpor občanů a armády a po pár hodinách je rozprášena. Revoluce ani intervence se nekoná. Tolik historie. +++++ Jak s tím filmaři naložili? Mechanicky. Existovali upřímní komunisté, sympatizující s chudými? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Existovali nepřátelé estonska s osobními důvody? Ano. Nechme tedy jednu pronést větu, která to dokazuje. Existovali komunisti kariéristi? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Bojovali nějací rusové za estonský stát? Ano. Nechme jednoho pronést větu, která to dokazuje. Útočilo se na kasárna? Ano. Natočme levně útok na kasárna. Útočilo se na nádraží? Ano. Natočme levně útok na nádraží. Útočilo se na poštu? Ano. Natočme levně útok na poštu. Zastřelili ministra? Ano. Nechme zastřelit ministra. +++++ Historie se v jejich podání mění v tahání figurek s jedním povahovým rysem (váhavý generál, energický generál, přesvědčený revolucionář, estonský patriot). Film se snaží jen o to, aby všichni pochopili, jak je komunismus hrozný, komunisti zlí a jejich sympatizanti především slabošští závistivci nebo vyšinutí jedinci. Dobří, byť chudí vojáci si tak tančí v rytmu jazzu, manželka jednoho kouří špičku, povídají si vesele s kapitalistickým synkem. Na chudobu si stěžují, ale s rudými by nikdy nešli. Možná do značné míry pravdivý obraz, ale předvedený tak prvoplánovým, zjevným a mentorským způsobem, že by jeden blil. +++++ Nejtrapnější rozhodnutí scénáristovo však z historie nevycházelo - rozhodnutí orámovat "revoluční" událost minipříběhem novomanželského páru chudého důstojníka, malíře a jeho mladičké ženušky, shodou okolností exmilé jednoho revolučního vůdce, jenž se s tím vztahu exnutím ještě nesrovnal. Uměle se tak ve filmu objevují "osobnější" dramatické situace, žel historická událost se posouvá směrem k červené knihovně. Propojení "pracovní" a "milostné" linky je prabídné, "revoluce" možná milostný vztah trochu ovlivňuje, obráceně to ale neplatí. Hlavní vliv snad lze vidět v tom, že pár se nakonec rozhodne neuskutečnit plán emigrace do Paříže. Vždyť v Estonsku je tak pěkně i přes chudobu. Zvlášt teď, když jsme pozavírali, vyhnali a postříleli všechny komouše. Drama na úrovni ochotnického představení nadanějších žáků druhého stupně základní školy, kteří mají přístup k (špatným) učebnicím historie. (11.10.2014)